Článek
„Prostě si přeješ, aby to všechno skončilo. Dobře, když přežiješ, špatně, když zemřeš. Není to už ale důležité. Jen si přeješ, aby to všechno skončilo,“ sdělila.
„Ani v té nejzvrácenější představě nelze popsat to, co jsem viděla na vlastní oči… Noc z 20. na 21. března jsem pojmenovala ‚genocidní‘. Tehdy nepřestávaly letecké údery. Pokaždé když jsem slyšela, že bomba letí, jsem tiskla ruce k hlavě. Ležela jsem a myslela na to, že teď nás trefí,“ vzpomíná na svůj pobyt ve městě.
BEZ KOMENTÁŘE: Z masového hrobu v Buči vytáhli 46 těl, probíhá jejich identifikaceVideo: Reuters
Nemocnici, ve které pracovala, podle Hanny přeplnili zranění, ačkoli budovu ostřelování poškodilo. „Vyražená okna, dveře, rozbité stropy… Když přestala téct voda, sbírali jsme sníh i dešťovou vodu, stáčeli jsme ji z bojlerů a snažili se ji dezinfikovat,“ vzpomínala.
Z Mariupolu se šíří zprávy o použití chemických zbraní
„V nemocnici umíralo tolik pacientů, že jsme je museli ukládat do pytlů a skládat na ulici. Nejhorší bylo, když pak přicházeli příbuzní a hledali své blízké. Museli prohledat doslova všechny pytle,“ vzpomíná.
BEZ KOMENTÁŘE: V Borodjance pátrají po obětechVideo: Reuters
Až svět uvidí to, co se v Mariupolu dělo, bude to Buča znásobena deseti, stem, tisícovkou, říká s odkazem na tragédii v Buči, kde po odchodu Rusů nalezli stovky mrtvých těl.
V Mariupolu zemřelo už přes 10 tisíc civilistů
Spolu s kolegy se po týdnech utrpení Hanna rozhodla pro riskantní evakuaci. „Jeli jsme a v dálce jsme zahlédli ukrajinskou vlajku. Byli tam naši kluci. Jeden mě objal. Zeptala jsem se ho, jestli už tady je dovoleno být Ukrajinkou,“ řekla se slzami v očích reportérce na videu zveřejněném na ukrajinském portálu stanice. „Odpověděl mi, že jsem tady doma,“ dodala.