Článek
Díky své popularitě patří pokladač mikrofonu Petr Folprecht k matadorům karlovarského filmového festivalu, u kterého pracuje už od roku 1974.
A ani ve svých 75 letech se na odpočinek nechystá, i když Novinkám přiznal, že to dříve měl v plánu.
Bolek Polívka: Bartoškovi jsem řekl, že ta cena smrdí protekcí, ale mýlil jsem se
„Už jsem přestat chtěl, nožičky špatně sloužily, ale bylo mi řečeno, že by mě měli k tomu mikrofonu vozit na vozíku,” řekl. Práce na festivalu mu však nadále přináší radost.
„Je to pro mě únik ze všedních dnů. Advokát si může dovolit třeba deset dní být v Karlových Varech, aniž by si bral dovolenou,” dodal s úsměvem.
Pana Folprechta dnes na jeviště doprovází asistentka, už ho totiž bolí nohy.
Pan Folprecht v civilním zaměstnání totiž pracuje jako advokát, k této profesi se dostal až v pozdějším věku, původním zaměstnáním je promítač. Takto také na karlovarském filmovém festivalu v 70. letech začínal. Novinkám příblížil, jak se od promítání dostal k pokládání mikrofonů.
„Když mě vyjmuli z kabiny, pověřili mě důležitým úkolem sledovat kvalitu obrazu a zvuku ve Velkém sále v Thermalu. To bylo ještě za starých promítacích strojů, takže kontrola byla nutná,” vysvětlil.
Benicio Del Toro: Česko je kulturní místo, proto se tu cítím jako doma
„Seděl jsem a kontroloval. Přišla delegace na podium, povídali, pak odešli a zůstal stát mikrofon. Začalo se promítat a divákům v prvních řadách se nelíbilo, že viděli špatně. Tak se Folprecht sebral, šel položit mikrofon a tím to začalo,” dodal.
V průběhu let příchod na jeviště doplňoval také o různé vtipné scénky. Dnes se divákům při pokládání mikrofonu alespoň ukloní a ti ho za to stále odměňují hlasitým potleskem a častým výskáním.
Díky dlouholeté práci měl také možnost zažít všechny hvězdy, které na festival do Karlových Varů dojely. O tom, kdo patří k těm největším, má docela jasno: „Pro mě jsou to lidé, kteří dokáží být vlídní a usměvaví. Někdo si myslí, že jsou nějak nafoukaní. Nejsou, jsou to obyčejní normální lidé, kteří vám podají ruku. Jsou to příjemná setkání.”
Petr Folprecht se živí jako advokát, festival je ale jeho srdcovou záležitostí.
Zmínil také, že naštěstí nemá zkušenost s tím, že by někdo z přijíždějících herců žárlil na míru potlesku, který se oblíbenému pokladači mikrofonu dostává.
„Nevím, jestli někdo žárlil, nebo nežárlil, každopádně se stávalo, že když delegace odcházela ze sálu po projekci, tak přišli a poděkovali,” zmínil Folprecht.