Hlavní obsah
Ibn Battúta na ilustraci z Verneovy knihy Objevování Země Foto: Wikimedia Commons

Vyjít ven a dívat se. O zřejmě největším cestovateli středověku Ibn Battútovi

Ibn Battúta, arabský právník 14. století, byl zřejmě největší cestovatel středověku. Poznal téměř celý svět známý tehdy Arabům, projel dvakrát větší vzdálenost než Marco Polo a co do počtu kilometrů ho předčil až Kolumbus – ale ani on ho nepřekonal v počtu navštívených zemí.

Ibn Battúta na ilustraci z Verneovy knihy Objevování Země Foto: Wikimedia Commons
Vyjít ven a dívat se. O zřejmě největším cestovateli středověku Ibn Battútovi

Ibn Battúta viděl Peking i Timbuktu, Cařihrad i Maledivy a o svých poutích zanechal zprávu v knize u nás známé jako Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v letech 1325 až 1354 (česky 1961).

Co z Ibn Battútova odkazu zůstalo dodnes živé, se ptám Tima Mackintoshe-Smithe (1961), v Jemenu žijícího britského arabisty, spisovatele a cestovatele, který projel svět v Ibn Battútových stopách a natočil o tom pro BBC dokument The Man Who Walked Across the World (2007); česky si pak lze přečíst jeho „battútovský“ historický román Krvavý kámen (2017).

Nejdřív mě zajímá, jaký byl Ibn Battúta člověk. Někdy se zdál být chamtivý, jindy štědrý; plně využíval sexuální svobodu umožněnou islámskými zákony, a zároveň ostře odmítal, co šlo za tyto zákony (jako polonahé ženy na Maledivách); často byl milosrdný, ale zároveň schopný intrikovat proti svým hostitelům (jako když se pokusil maledivské ostrovy dobýt).

„Máte ho rád jako člověka?“ ptám se Mackintoshe-Smithe. „Vzal byste ho do karavany?“

„Cestoval bych s ním hrozně rád,“ odpovídá. „Ale máte pravdu, nebyl to žádný světec. To z něj právě dělá fascinující osobnost. Vždycky bych ho radši koutkem oka pozoroval…“

Ačkoli Ibn Battúta ve svých popisech zůstává střízlivý a racionální, občas se i u něj objevují magické momenty: jako lidé s psími tlamami v zemi Baranagar nebo autorova zázračná záchrana před smrtí v Indii, dlouho dopředu předpovězená…

„Lidé s psími tlamami a celá výprava do Baranagaru se obvykle vysvětlují tak, že buď sám Ibn Battúta, nebo spíš Ibn Džuzajj, editor jeho vyprávění, tuto pasáž do textu vsunul odjinud, aby byla výsledná kniha co nejúplnějším popisem tehdy známého světa,“ říká Mackintosh-Smith. „A co se týče té zázračné záchrany – osobně věřím, že se to opravdu stalo. Prozkoumal jsem krajinu v Uttarpradéši a našel doklady, které ten příběh podporují. A jestli byla celá událost předpovězena? To je otázka víry a já si k takovým věcem rád uchovávám otevřenou mysl. Ale řekl bych, že ta předpověď na začátku knihy i setkání se svatým mužem, nejdřív na ostrově v západní Indii a poté v jeskyni u čínského města Kanton na východní výspě Ibn Battútových cest, poskytují knize rámec a strukturu. Bez toho by byly Ibn Battútovy výpravy nahodilé a chaotické. Poselství zde zní, že osud – nebo Bůh nebo někdo, něco – plánuje naše cesty.“

Tim Mackintosh-Smith

Foto: archív Tima Mackintoshe-Smithe

Taková myšlenka je v souladu s tím, co Mackintosh-Smith říká ve zmíněném dokumentu BBC – že cestování může být způsob, jak se přiblížit Bohu a smyslu života.

„Jestli je nějaký konečný smysl v cestách – což je samozřejmě zároveň metafora života a možná i dějin –, může se jeho pochopení nacházet jenom v silách, které nás přesahují. Jistě, můžete na cesty, život i dějiny pohlížet v ekonomických a společenských pojmech, nebo dokonce v pojmech teorie chaosu – a všechny tyto síly hrají v utváření skutečnosti svou roli. Ale občas se zdá, že jsou do toho zapojeny i síly jiné, které nelze uchopit bez pojmů jako osud nebo Bůh,“ říká Mackintosh-Smith a pokračuje: „Ibn Battúta byl jako muslim přesvědčený, že přiblížit se Bohu může jedině sledováním Božího stvoření. Korán bez ustání nabádá své čtenáře, aby vyšli ven a dívali se kolem sebe. I já jsem pochopitelně zjistil, že cestování pomáhá člověku získat větší obraz o světě – a co je důležité, cítit se součástí toho obrazu. To je taky důvod, proč je na druhé straně izolacionismus tak nebezpečný a destruktivní.“

To mě přivádí k další otázce: „Zažívá dnes islámský svět krizi hodnot, jak upozorňují mnozí intelektuálové?“

„V době Ibn Battúty byl islám velkou spojující silou. Muslimská kultura se šířila obchodem i cestováním a sbližovala svět, utvářela jakousi protoglobální společnost. Zároveň ji lidé oblékali s lehkostí, spíš jako módu než jako svěrací kazajku. Ano, dnes zažíváme velkou krizi hodnot: dogma převážilo nad vírou, litera nad duchem. Islám se zdá být v lepší kondici tam, kde se rozšířil v době mírumilovné expanze, tedy v době Ibn Battútových cest. Muslimové žijící v původních centrech islámu by se o své víře mohli mnohé přiučit od těch z Indie nebo jihovýchodní Asie.“

Jemenská tragédie

Mackintosh-Smith prožívá zmíněné na vlastní kůži ve svém současném bydlišti Jemenu, kde zuří občanská válka, která už připravila o život desetitisíce místních obyvatel. Naplno vypukla poté, co v zemi násilně převzali vládu bojovníci šíitské skupiny Húsíů. Následně začala v březnu 2015 jemenské území bombardovat sunnitská Saúdská Arábie, mimo jiné za podpory svých západních spojenců, na húsíjskou stranu se zase postavil šíitský Írán, až se konflikt změnil v nepřehlednou kmenovou válku, v níž hrozí rozpad celé země.

„Byl v zárodku odvěký spor mezi sunnity a šíity, který vyvolával zlou krev už v časech Ibn Battúty?“ ptám se.

„Spor sunnitů a šíitů tvoří část jemenského konfliktu. Ale existuje příčina ještě jednodušší, ta nejstarší na světě: různé skupiny lidí chtějí moc, a navíc ještě odplatu za to, že byly v minulosti od moci odříznuty. Válka tuto krásnou zemi naprosto zničila, zemřela strašná spousta lidí – včetně těch, které jsem znal, většinou moc mladých na smrt. Je to zatím jedna z největších tragédií tohoto století.“

V Jemenu zuří občanská válka; foto z prosince 2017.

Foto: Hani Mohammed, ČTK/AP

A co Mackintosh-Smith říká na situaci ve své rodné Británii? Hrozí jí islamizace, jak se obávají někteří konzervativci?

„Británie je postnáboženská země. Islám byl vždy společensko-politický, stejně jako náboženský fenomén, a Britové něco takového nepřijmou; rozhodně ne za současné situace. Ovšem muslimští imigranti můžou přispět k širšímu a zatím nejasnému procesu, podobnému sblížení Západu a Východu v helénském období. Ale aby se tohle stalo, musela by většina Britů být daleko otevřenější, než je dnes, kdy je pro ně těžké zvládnout už soužití s ostatními národy toho poměrně malého poloostrova jménem Evropa. Ach, ta ostrovní mentalita!“

Závěrem se ptám – co tedy z Ibn Battútova odkazu zůstalo dodnes živé?

„Zůstává vzorem pro nás všechny,“ říká Tim Mackintosh-Smith. „Jako člověk, který cestoval, díval se kolem sebe a učil se.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků