Hlavní obsah
Petr Motýl: To by se mi líbilo Foto: Michal Šanda

Pro novodobou českou literaturu je Petr Motýl nepřehlédnutelnou personou. Nejde o kvantum sbírek, které od svého debutu v roce 1990 vychrlil. Důležité je, že v každé z nich probleskne aspoň jeden oslnivý paprsek krystalicky čiré poezie. Což se bohužel o naprosté většině současné básnické produkce říct nedá.

Petr Motýl: To by se mi líbilo Foto: Michal Šanda
Sloupek Michala Šandy: Manon je Motýl

Počáteční tvorba Petra Motýla a jeho bratra Ivana byla determinována tím, že vyrůstali v drsném prostředí tehdy ještě hornické Ostravy. Spolu s dalším ostravským básníkem Petrem Hruškou či Petrem Borkovcem byli kritikou v devadesátých letech označeni jako reprezentanti nového proudu věcné lyriky. Ale zatímco Hruška s Borkovcem zůstali této nálepce víceméně věrní, Motýl se posunul dál, civilismus načechral hravostí.

Kritikové se v tomhle punktu podobají entomologům, také chtějí mít své vědecky popsané preparáty v náležitých přihrádkách. Jakmile se nějaký motýl osvobodí z přišpendlení a rozlétne se po vědcově kabinetu, je zle. Proto se na rozdíl od obou zmíněných básníků Motýl nestal poetou laureátem a ocenění se mu vyhýbají.

Musím se přiznat, že s přibývajícím věkem čtu básně méně a méně a v literárních časopisech už je začínám, stejně jako většina lidí, přeskakovat. Na Motýlovu novou sbírku To by se mi líbilo (Malvern 2019) mě při nedávném telefonickém rozhovoru upozornil Ivan Wernisch. Tvrdil, že je to nejlepší věc, co v poslední době četl, a já mu rád dávám za pravdu. Na necelých sto stranách se střídají básně vážné i rozverné, dlouhé i kratinké, a přesto to drží pohromadě a tvoří organický celek.

Michal Šanda (1965) je spisovatel.

Foto: Petr Horník, Právo

RABÍN OTTO MUNELES / rabína Otto Munelese / po návratu z lágru / přestaly zajímat komentáře rabínů / a studoval už jen text Tóry // šířily se hlasy / že tím popírá podstatu judaismu // rabín Otto Muneles / sedával v ošoupaném černém plášti / v knihovně Státního židovského muzea / a věděl mnohé // pokládat kameny na hroby / pokládat mušle na hroby // pít pivo / na zahradě U Starého pivovaru / v Braníku // a nezapomínat: // lepší jest jméno dobré / nad nejlepší olej / a hodina smrti / lepší jest nad hodinu narození.

Nebo: OHEŇ A ZPĚV / oheň je jasný / ale co uvidíš / když se podíváš do egyptské tmy? // pomoci tvé žádáme / svatý Václave / svatý Vojtěchu / svatá Ludmilo / svatý Augustine // svatý: / potěš smutné / zažeň vše zlé // zpěv nemá tělo / a když ho políbíš / co uvidíš?

A potom, jenom tak lehkou rukou, mimoděk, prskne Motýl čtenářům před oči: MOKRÉ RUCE / Praha měla mokré ruce // každé další slovo / bylo pubertou ústavu choromyslných.

Nomen omen. Motýl přece evokuje lehkost. Dávno před jeho narozením, tedy před rokem 1964, Vítězslav Nezval, svrchovaný básník nad básníky, předpověděl: Manon je Motýl…

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků