Hlavní obsah
Biozemědělec a majitel firmy PROBIO Martin Hutař v pohankovém poli Foto: archív Martina Hutaře

Ekologické zemědělství funguje. Martin Hutař odpovídá na otázku Salonu, jak udržet život na planetě Zemi

Apel mezinárodních odborníků Varování světových vědců lidstvu: druhá výzva konstatuje, že se za poslední čtvrtstoletí (s výjimkou stabilizace ozonové vrstvy) lidstvu nepodařilo dostatečně pokročit v řešení environmentálních výzev – a většina ekologických problémů se naopak zhoršuje. Českým osobnostem, které se environmentálním tématům dlouhodobě věnují, jsme proto položili otázku: „Co podle vás musí lidstvo – nebo konkrétněji politické reprezentace států či společenství států – udělat k udržení života na Zemi, jak ho dnes známe?” Jako čtvrtý odpovídá biozemědělec Martin Hutař.

Biozemědělec a majitel firmy PROBIO Martin Hutař v pohankovém poli Foto: archív Martina Hutaře
Ekologické zemědělství funguje. Martin Hutař odpovídá na otázku Salonu, jak udržet život na planetě Zemi

Pro mě jako zemědělce je velmi povzbuzující podpora ekologického hospodaření v zemích Evropské unie a i v některých dalších státech. Evropští politici si environmentální problémy většinou již uvědomují. Nicméně byznys nadnárodních agrochemických koncernů je bohužel stále daleko silnější než oni. Potýkáme se tak s problematikou nadužívání herbicidů, pěstování energetických plodin na zemědělské půdě a stavby bioplynek, pro které pěstujeme monokultury, místo abychom je využívali například k likvidaci organických odpadů.

Historie mnohokrát prokázala, že když nějaká společnost zanikla, většinou bylo jedním z hlavních důvodů narušení ekosystému, který si vybudovala – to se stalo Egypťanům, Římanům i Inkům. V tomhle jsme nepoučitelní.

Naštěstí občanské aktivity „odspodu“ se probouzejí samy, bez spoléhání na pomoc „seshora“. Jsem moc rád, když vidím, jak jsou především mladí lidé vzdělaní a iniciativní.

Pro mě je ekologické zemědělství komplexním řešením, jak pomoci celé planetě ve všech souvislostech. Samozřejmě nejde všechno najednou, přechod k ekologickému zemědělství je dlouhodobý: k odmoření půdy většinou nestačí dva nebo tři roky, někdy trvá pět i deset let, než se půda začne chovat přirozeně, než začne fungovat přirozený koloběh v agroekosystému.

Není daleko doba, kdy nám dojdou fosilní zdroje energie, průmyslových hnojiv, pesticidů – a stejně nám nezbude nic jiného než využívat biologické odpady a obnovitelné zdroje. V ekologickém zemědělství si už teď denně ověřujeme, jak perfektně to funguje, a máme z toho přirozeně radost. Je důležité začít zkoušet, vymýšlet a pustit se do toho každý za sebe. Každý krok a každá, i sebemenší změna pozitivním směrem se počítá.

Na ekologických farmách místo používání průmyslových chemických hnojiv pěstujeme meziplodiny, hnojíme chlévským hnojem a zužitkováváme kompost. Místo herbicidů využíváme starých osvědčených osevních postupů, zařazujeme více mechanizace – vláčíme, plečkujeme a pěstujeme odplevelující plodiny. Na polích někde jezdí i moderní zemědělští roboti. Je to založeno na tvrdé práci, přemýšlení, respektu a pokoře k přírodě – ale jde to. Za mě je to cesta.

Oponenti namítnou, že tento systém neuživí přibývající miliardy lidí na planetě. Ano, k uživení planety tímto způsobem je potřeba změnit životní styl i naše myšlení, nesmíme plýtvat, nesmíme válčit, nesmíme lidi vyhánět z půdy, ale naopak jim umožnit k půdě přístup. Nesmíme se k přírodě chovat barbarsky, ale naopak ji chránit.

Asi není třeba připomínat všechny hříchy, kterých jsme se na přírodě, krajině, půdě, vodě, fauně a flóře jako lidé dopustili. Příroda nám různými katastrofami dává najevo svou sílu i dokonalost a dokazuje nám naši bezmocnost. Je čas začít hledat způsoby, jak z toho ven. A protože se věnuji ekologickému zemědělství téměř třicet let, vidím, jaké možnosti tento způsob hospodaření přináší, jak je důležité s přírodou spolupracovat a důvěřovat jí.

Samostatným tématem je náš vztah k vodě. Bohužel většina opatření za posledních sedmdesát let nerespektovala šetření a udržení vody v krajině, takže nás náprava teprve čeká – výsadba mezí a travních pásů, výstavba vrstevnicových polních cest, tvorba mokřadů a malých vodních ploch, nebeských rybníků, což je geniální způsob zachytávání srážkové vody na kopci a její pozvolné uvolňování do krajiny.

Jiří Kučera: Kořeny (2017), k vidění na výstavě Atlanti v lese v Městské galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě do 1. dubna

Foto: Jiří Kučera

Současně si uvědomuji, jak důležitá je osvěta a vzdělávání lidí. Na naší farmě pořádáme pro zájemce pravidelné exkurze, aby návštěvníci pochopili, jaký smysl má ekologické zemědělství a proč se nakonec vyplatí platit za biopotraviny vyšší ceny. Vidím, jak lidé rychle zapomínají farmářské dovednosti a přestávají vidět koloběh přírody v souvislostech. To bych chtěl napravit a předávat zkušenosti i poznatky dalším generacím.

My lidé coby živočišný druh jsme zemědělci, máme péči o půdu a krajinu v sobě, jen jsme na to trochu pozapomněli. Věřím, že se včas rozpomeneme a že se i díky tomu podaří katastrofické vize zvrátit.

Anketu připravil Štěpán Kučera. 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků