Hlavní obsah
Jiří Suchý a Karel Gott Foto: Petr Horník, Právo

Byl to anglický gentleman, vzpomíná na Karla Gotta Jiří Suchý

„Karla Gotta jsme angažovali v roce 1963, kdy nám ze Semaforu odešli nejslavnější protagonisté a zdálo se, že je po Semaforu. Tehdy jsme si s Jiřím Šlitrem napsali pro sebe Jonáše, ale bylo jasné, že sami dva si dlouho nevystačíme, že potřebujeme soubor,“ začal své vzpomínání na Karla Gotta Jiří Suchý.

Jiří Suchý a Karel Gott Foto: Petr Horník, Právo
Byl to anglický gentleman, vzpomíná na Karla Gotta Jiří Suchý

„Skladatel Karel Mareš nás upozornil, že v kavárně Vltava zpívá zajímavý chlapec. Tak jsme se tam vypravili a ten neznámý amatérský zpěvák, který přes den pracoval v ČKD, nás nesmírně překvapil, protože takový hlas v naší pop-music dosud nebyl. Oslovili jsme ho s nabídkou angažmá v Semaforu a on byl velice nadšený, ale pak se zarazil a řekl: ,Já tady mám kamaráda, jmenuje se Milan Drobný. Tak nás vezměte oba, nebo žádného.‘ To bylo tak kolegiální, že jsme se s něčím podobným nesetkali. A vzali jsme je oba,“ usmál se Suchý.

„Od té doby nás Karel Gott často něčím překvapil. On byl naprosto cílevědomý člověk, uměl se chovat ve společnosti, a i když se stal přes noc slavným, tak mu sláva nestoupla do hlavy. Byl stále stejně skromný a přiměřený. Jednou po něm v divadle cosi chtěli a on řekl: ,To by anglický gentleman nikdy neudělal a nebudu to dělat ani já. ‘ To se mi hrozně líbilo, že si v tom gentlemanství našel mustr pro život a ten si naplňoval,“ pokračoval ve vzpomínkách Jiří Suchý.

„Karel Gott obohatil Semafor po hudební stránce. My jsme ho angažovali jako jazzového zpěváka, ale záhy jsme zjistili, že má naprosto jedinečný hlas. A Jiří Šlitr toužil po hlasech, pro něž by mohl psát náročnější kompozice než jen popěvky a kuplety. Když jsme do revue Zuzana není pro nikoho doma napsali píseň Oči sněhem zaváté, moc jsme jí nevěřili, protože jsme pro ni neměli interpreta. Tak jsme ji dali jemu. A to, co s ní udělal, bylo naprosto úžasné. Vyletěl s ní z jednoho z posledních míst ve Zlatém slavíku až na samotný vrchol,“ uvedl Jiří Suchý.

Karel Gott v roce 1965 v pražském klubu Apollo.

Foto: Alexandr Janovský, ČTK

„Ono se málo ví, že Karel Gott některé naše písničky i nenáviděl. To byl třeba případ Zdvořilého Woodyho. Ale dokud byl v angažmá, tak byl natolik profesionální, že to nikdy nedal najevo. A nikdy nic neodmítl. Nikdy nebyl primadona, ale profesionál, který bez námitek zazpíval cokoli,“ prozradil Jiří Suchý zajímavost ze zákulisí.

„V Semaforu byl jen krátce, táhlo ho to jinam, v roce 1965 založili s Jiřím Štaidlem hudební divadlo Apollo. Nebránili jsme mu, protože jsme nikdy nikomu nedělali problémy v kariéře. Naše cesty se rozešly, ale ne tak, abychom, když jsme náhodou seděli v jedné šatně v televizi, spolu nemluvili, vládl mezi námi duch slušnosti a přátelství. A čím dál jsme se tomu rozchodu vzdalovali, tím víc ten rozchod ztrácel na ceně. Byli jsme lidé z různých, ale spřízněných branží. Vycházeli jsme si vstříc a rozuměli jsme si. A když mi bylo nejhůř a já jsem nemohl už vůbec nic, tak mi Karel Gott nabídl, abych pro něj napsal nějaké texty s Karlem Svobodou. Já jsem ho varoval, že to neprojde, ale on vahou své osobnosti ty písničky s mými texty protlačil i na gramofonové desky. Byl anglický gentleman,“ uzavřela pro Právo legenda Semaforu Jiří Suchý.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků