Článek
Na utajeném polygonu kdesi v české krajině se rozléhá ostrý pištivý zvuk. Vzduch se zachvěje, čtyři vrtule se roztočí a dron se ladně zvedá nad zem. Zpočátku je pomalý, pak zrychluje a během několika vteřin mizí za horizontem. Z jeho trupu se odvíjí tenká linka optického vlákna – téměř neviditelná, ale klíčová.
„Všechno, co děláme, vychází ze zkušeností vojáků z fronty. Kluků z Doněcka, Záporoží nebo z jiných míst, kde se bojuje. Nejsou to úředníci s razítky, ale chlapi, kteří cedí krev,“ říká jeden z dobrovolníků, který tu působí jako konstruktér i zkušební pilot.
Každý stroj prochází důkladnými zkouškami. Testuje se stabilita ve visu, rychlost, stoupavost i výdrž, bez nákladu i s ním.
Mise splněna. Češi vybrali přes 12 milionů na raketu schopnou trefit Moskvu, nese jméno Dany Drábové
„Plně naložený s optickým kabelem a silnou baterií váží do deseti kilogramů a letí až stovkou. Délku optiky přizpůsobujeme jednotkám – někdo potřebuje dvacet, jiný třicet kilometrů,“ vysvětluje student IT, který v týmu vyvíjí i systémy pro autonomní řízení.
„Umělá inteligence a detekce cílů teprve přijdou. Ale máme vůli, a to je nejdůležitější. Putin se nezastaví, ale my také ne,“ slibuje s úsměvem další vývoj.
Z dílny švadlenek laboratoř
Za drony stojí Lesya Kopčuková ze spolku SPARK. Když Rusko v únoru 2022 napadlo její rodnou zemi, nezůstala stranou. Nejprve šila zimní výstroj, maskáče, batohy a zajišťovala dodávky i terénní vozy. Ale jak se bojiště měnilo, pochopila, že největší sílu mají technologie.
„Viděla jsem, jak zásadní roli hrají drony – a že pokud chceme vojákům opravdu pomoci, musíme se posunout dál,“ říká. Ve své malé dílně začala spolu s dobrovolníky stavět první modely. Nejprve z komponentů z e-shopů, později už vlastní konstrukce, výkonnější a odolnější.
Dnes tam, kde dřív stály šicí stroje, bzučí 3D tiskárny a pájky. Z dílny švadlen se stala technologická laboratoř. Dobrovolníci tu pracují po večerech i o víkendech, bez nároku na odměnu.
