Hlavní obsah

S předobrazem hrdinky své třetí knihy se Zora Castillo, která žije v Ivanovicích na Hané a na základě skutečných událostí píše příběhy, seznámila v čekárně plastického chirurga. Vyslechla její osud a napsala podle něj knihu, na jehož základě vznikl film Můj příběh. Včera vstoupil do kin.

RECENZE: Můj příběh. Červená knihovna na greenu

Podepsáni jsou pod ním v hlavních profesích vesměs debutanti v oboru celovečerní hrané tvorby Pavla Krečmerová a Libor Adam jako scenáristé a Libor Adam a Hana Hendrychová jako režiséři. Sepsali a natočili snímek, který pohříchu připomíná prvorepublikovou edici Červená knihovna. Mladá žena projde velikou bolestí, aby našla pravou lásku u bohatého staršího muže. Bohatí jsou ve filmu ostatně prakticky všichni, byť divákovi zůstane skryto, jak ke svým luxusním příbytkům a automobilům přišli.

Hrdinkou je baletka Elizabeth, která se před vrcholem kariéry vzdá profese kvůli muži, do kterého se zamilovala, a navzdory tomu, že ji týrá, s ním zůstává. Elizabeth je též poloviční sirotek, kterého tatínek po maminčině smrti svěřil do láskyplné péče její tetičky, majitelky baletní školy, a více zřejmě dcerku neviděl. Divák ho zahlédne za celý film jen v jediné scéně, kdy holčičku smutným pohledem vyprovází z domu, zatímco teta je šťastná, že ji dostala.

S oběma ženami se setkáváme v nemocnici, kde zle dobitá a znetvořená Elizabeth přijde bezmála o život a tetička, která ji oslovuje prakticky výhradně „srdíčko“, u jejího lůžka oddaně bdí. Po uzdravení těla je pak třeba zahojit ještě duši a též vyřešit znetvoření obličeje i celé poloviny kdysi tak krásného těla. Ještě že má její kamarádka za manžela skvělého plastického chirurga! A ještě že jistý „jen trochu ženatý“ muž hraje golf!

A to je vše, kolem této od začátku do konce zcela předvídatelné zápletky se točí celý melodramatický film, který si s logikou děje příliš starostí nedělá a jehož pocitová délka je takřka dvojnásobná proti té skutečné, protože nic, co by divák nevěděl předem, se nestane.

Elizabeth a tetičku hrají Vlastina Svátková a Vilma Cibulková. První je velmi půvabná i se znetvořeným obličejem, druhá je zase velmi dobrá herečka, a byť jí plytký scénář nedal mnoho příležitostí, poradila si s ním dobře. Na rozdíl od Milana Kňažka v roli jejího přítele a Pavla Kříže coby golfisty, jimž nebylo umožněno nic víc než se „tvářit“.

Nositelkami zábavných okamžiků jsou Elizabetiny nové kamarádky v podání Terezy Kostkové, Alžběty Stankové, Zuzany Norisové a Nelly Boudové, které mají sice každá rovněž velké trápení, ale jsou optimistické a na častých sedánkách u kávičky či sklenky sektu vypouštějí z úst místy docela vtipné bonmoty. Takové ostatně ženy při těchto příležitostech sypou zejména na adresu mužů běžně. Nicméně právě tyto chvíle vyvolají alespoň úsměv, když už dojetí či jiné emoce se filmu vyvolat nedaří.

Divák možná ocení, že se Můj příběh nesnaží být romantickou komedií a neodehrává se na sněhu ve Vysokých Tatrách. Obojího bylo na sklonku roku až dost. Naopak všudypřítomné sponzorské výrobky vyniknou v melodramatu snad ještě více než v pokusech o komedie.

A jakkoli lze připustit, že srdceryvné příběhy jsou a nejspíš stále budou u části zejména ženského publika oblíbené, znovu se ukazuje, že nedostatek profesionálních schopností na postu scenáristy a režiséra je u začínajících tvůrců hlavním problémem.

Můj příběh
Česko 2020, 93 min. Režie: Libor Adam, Hana Hendrychová, hrají: Vlastina Svátková, Vilma Cibulková, Milan Kňažko, Saša Rašilov nejml., Pavel Kříž a další

Hodnocení 40 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků