Článek
Jeho autorka, přední francouzská režisérka animovaných filmů Florence Miailhe, v něm vypráví prostřednictvím dnes už staré paní Kyony příběh o hledání nového domova a svobody. Paní Kyona vzpomíná na dalekou cestu, kterou musela jako třináctiletá dívka podniknout se svým o rok mladším bratrem Adrielem.
V šesti kapitolách oživuje jejich útěk z rodného města Novi Varna v blíže neidentifikované východoevropské zemi před razií vesnického pogromu, během něhož jsou zatčení jejich rodiče a ony musejí hledat nový domov.
Na cestě, která je vede z dětství do dospělosti, zažívají mnohé útrapy a fantaskní i skutečné výzvy k dosažení kýžené svobody. Samy ve světě, který jim je cizí, na ulici, kde vládnou gangy a vojáci, v zasněženém lese i v barvami hýřícím cirkuse, všude se děti protloukají, občas jim svitne naděje, aby znova pohasla. A autorka skvěle využívá barvy a kresbu k vyjádření citů, atmosféry i děje.
„K tomuto filmu mě poutala touha vyprávět příběh mé vlastní rodiny, neboť moji prarodiče přišli se svými dětmi do Francie z Oděsy v raných dvacátých letech minulého století. Tato látka umožnila mně a mé scenáristce Marii Desplechinové vyjádřit téma imigrace, které se opět vrací do centra v pozornosti,“ říká o filmu Miailhe. „Vypráví o naší věčné snaze, s níž jsme s to riskovat vlastní život, a přitom hledat nový domov, v němž bychom mohli lépe žít. Na této cestě za nadějí lidé překonávají nejrůznější nebezpečí a nejnemožnější situace. Pohání je vědomí, kým ve skutečnosti jsou, před čím utíkají, v co doufají. Nakonec se z takové zkušenosti stává příběh, který stojí za to znovu a znovu vyprávět.“
Dospívající hrdinové filmu Adriel a Kyona.
Scenáristka s režisérkou pracovaly na filmu dvanáct let, pro scénář posbíraly vedle základního impulsu řadu dalších imigračních příběhů, které slyšely vyprávět nebo o nich četly.
Za českou stranu se na filmu podílel Maur film, český štáb za 18 měsíců natáčení realizoval skoro 40 % všech animací pomocí techniky malby na skle, kterou proslavila sama režisérka a zároveň malířka Florence Miailhe.
„Citlivý i poutavý příběh o dospívání může vzdáleně připomínat Dickensenova Olivera Twista i velké romány literatury 19. století. Celek tvoří zároveň silné podobenství o člověku usilujícím o svobodu a naději, který musí obstát v těžkých, až nemožných zkouškách strastiplné cesty, jež k ní nakonec vede,“ říká o filmu producent Martin Vandas z Maur filmu.
Hlavní animátorka za českou stranu Lucie Sunková vysvětluje, jak film malbou na skle vzniká: „Je to technika skutečně obtížná, vzniká přímo ve studiu pod kamerou, nedá se v ní mnoho opravovat, vyžaduje naprosté soustředění, velkou představivost a výtvarnou zkušenost. To je náročné, i když člověk vytváří svůj autorský film (proto takových filmů nevzniká po světě mnoho), zde navíc bylo velmi náročné dodržet cizí výtvarný styl.“
Film Přes hranici vstoupí po uvedení na Festivalu francouzských filmů 25. listopadu do české distribuce.