Hlavní obsah
Mark Lanegan napsal už i svou biografii. Foto: archiv umělce

Zpěvák Mark Lanegan: Rokenrolová básnička starého psa

Své jedenácté sólové album nahrál Mark Lanegan během jedenácti dní doma v Los Angeles. Jmenuje se Somebody’s Knocking a vyjde v polovině října. O měsíc později, 20. listopadu, ho Lanegan představí v pražském Lucerna Music Baru.

Mark Lanegan napsal už i svou biografii. Foto: archiv umělce
Zpěvák Mark Lanegan: Rokenrolová básnička starého psa

Jak prožíváte blížící se datum vydání alba?

Těším se, až ho lidé uslyší. Přitom už pracuju na další desce, která by měla vyjít zároveň s knihou, kterou jsem napsal, takže na to tolik nemyslím. Ale mám radost, že se mi povedl můj dlouhodobý záměr udělat desku, která by dřív byla považovaná za dvojalbum. Je delší než hodinu, vyšla by na dvou vinylech. Už jsem se o to v poslední době nejmíň dvakrát snažil, ale nakonec jsem ty nahrávky vždy rozdělil na dvě.

Měla jsem možnost album slyšet a překvapilo mě, že hudebně je téměř optimistické, až veselé. Od vaší desky jsem to nečekala.

Vím přesně, co myslíte. Je to tak. Když se soustředíte jen na hudbu, má vlastně pozitivní energii. Ale texty jsou jako vždycky stejná rokenrolová básnička starého psa. Nicméně jsem se snažil, aby každá písnička byla maximálně chytlavá a zněla jako potenciální singl. Jako na starých dobrých deskách The Stranglers.

V mých uších mohla být každá z jejich písniček hit v rádiu. Chtěli jsme, abychom mohli vzít kteroukoliv, poslat ji samostatně do světa. Myslím, že se to celkem povedlo.

Na obalu je fotografie klepadla, které visí na dveřích vašeho studia. Jak jste k němu přišel?

Máme dům zařízený starými věcmi, a když jsem to klepadlo viděl na bleším trhu, hned mě zaujalo. Bylo mi jasné, že se domů bude skvěle hodit. Naživo je daleko impozantnější než na fotce, kterou jsem pořídil mobilem. Je příšerně staré, a i když mi prodavač řekl, že je prokleté, musel jsem ho mít. Nerad si domů přináším zbytečně špatnou energii, ale tuto věc jsem potřeboval mít, i když jsem riskoval, že budu mít prokletý dům, studio i desku. Už mi ale nějaký čas na dveřích visí a zatím to vypadá, že je všechno v pořádku. Dům nevyhořel, s deskou jsem spokojený.

Třeba se nakonec ukáže, že není prokleté, ale kouzelné. Jaký máte vztah ke svému domácímu studiu. Chodíte tam jen pracovat, nebo se tam rád zašíváte?

Trávím tam téměř veškerý čas, kdy jsem vzhůru. Zaprvé ho mám asi tři kroky od vchodu do domu, je v podstatě u mě v garáži, je součást domova. Zadruhé doma nesmím kouřit, takže radši zalezu do studia. A zatřetí, a to je nejdůležitější, pracuju skoro pořád. Neustále něco píšu nebo nahrávám a nejlíp se mi tvoří právě ve studiu, takže tam často bývám od rána do pozdních hodin.

Příští rok vyjdou vaše memoáry Sing Backwards and Weep. Knihu jste po letech, kdy jste odolával naléhání přátel, abyste vydal své vzpomínky, napsal za tři měsíce. Co to s člověkem udělá, když svůj příběh sepíše na papír?

Úplně jsem se do toho ponořil, psal jsem celé dny. Asi jsem vytvořil rekord, protože jsem ji odevzdal několik týdnů před termínem. Byl to náročný proces, souhlasil jsem po naléhání přítele Anthonyho Bourdaina. Měl jsem štěstí, že mi s knihou pomáhal úžasný autor Mishka Shubaly.

Musel jsem se do hloubky zabývat nejbolestnějšími obdobími svého života. Bylo to opravdu náročné, ale zároveň jsem otevřel témata a emoce, které dávno zapadly, což vedlo k tomu, že nyní dělám další desku, kterou bych rád vydal zároveň s knihou. A mám pocit, že díky tomu vznikají jedny z nejupřímnějších a nejsilnějších skladeb za dlouhou dobu.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků