Hlavní obsah
Jan Bendig myslí i na hráčsky a posluchačsky náročnější hudbu. Foto: Lucie Levá

Zpěvák Jan Bendig: Do Liverpoolu se stále vracím

Žil a hrál v Anglii, skončil čtvrtý v soutěži SuperStar, půjčoval si peníze na nájem, potom nahrál důležitou sólovou písničku a dnes dělá to, co miluje. Zpěvák a skladatel Jan Bendig vydal dvě alba. V posledních letech posílá do světa nové písně v podobě singlů a hlásí se ke svým romským kořenům. Pro zábavu účinkuje i v internetových seriálech.

Jan Bendig myslí i na hráčsky a posluchačsky náročnější hudbu. Foto: Lucie Levá
Zpěvák Jan Bendig: Do Liverpoolu se stále vracím

V roce 2009 jste skončil v soutěži SuperStar na čtvrtém místě. Jak hodnotíte dobu, kterou jste na hudební scéně ušel?

Nebyla vždy jednoduchá, ale vnímám ji jako pozitivní. Dva tři roky po skončení soutěže po mně neštěkl pes. Zpíval jsem málo, na uživení to nebylo, a tak jsem chodil do práce.

Dělal jsem v multikině, kde jsem byl u kasy a po představeních uklízel sál. Do toho jsem studoval konzervatoř. Neměl jsem peníze na nájem a půjčoval si je od kamarádů. Někteří je po mně potom ani nechtěli zpátky, tak byli hodní a podporovali mě.

V roce 2013 mě oslovil jeden manažer s tím, že by mě rád zastupoval. Řekl, že najde dva vokalisty, kteří by mě jako sólistu doprovázeli. Já odpověděl, že bychom rovnou mohli udělat boyband, a tak vznikl New Element. Po Lunetiku vlastně druhý boyband u nás. První písnička měla úspěch a začali jsme hodně koncertovat. Bylo to krásné, ale po čase jsem odešel.

Proč?

Bylo to i náročné a dělo se to mimo mou sólovou dráhu. Můj cíl ale byla právě ona. Kapela si našla náhradu a pokračovala dál, a já se setkal s Lukášem Rejmonem, který se stal mým manažerem. Vydali jsme písničku Mám tě rád, jejíž realizace i s pořízením videoklipu stála jen asi pět tisíc korun.

Klip nebyl podle mých představ, ale má už skoro dva a půl milionu zhlédnutí na YouTube. Navíc to byl start k tomu, co dnes dělám.

Měl jste po SuperStar představu, jakému žánru se chcete věnovat?

Vůbec ne. Vyzkoušel jsem jich několik, od poprocku po balady. Nikdo mi to ale nevěřil. Na jedné párty jsme se potom s Markétou Konvičkovou, se kterou jsem se znal ze SuperStar, dohodli, že spolu nazpíváme duet. Byli jsme ale oba trochu opilí a já říkal, že jsme se sice domluvili, ale druhý den ráno na to zapomeneme.

Jenže jsme nezapomněli a vznikla písnička v latinskoamerickém duchu spojená s hip-hopem. Nazpívaná byla česky a romsky, a lidem se líbila. Vůbec jsem to nečekal, ale současně jsem cítil, že je to hudba, která mě naplňuje. Tehdy jsem našel svou cestu. Řekl jsem Markétě, že je mi jedno, jakou muziku bude dělat ona, ale já zůstanu u latiny.

Jan Bendig

Foto: Lucie Levá

Jste Rom. Proč jste se nevěnoval romské hudbě? Bylo by to přirozené a logické.

Ještě před SuperStar, v letech 2006 až 2009, jsem žil v Liverpoolu. S otcem jsme měli kapelu, která se jmenovala Gypsy Brothers. Hráli jsme tradiční romskou hudbu a koncertovali v celé Anglii. Moc mě to bavilo, dodnes tradiční hudbu s kamarády hraju.

Byl jsem ale mladý kluk a lidé ode mě čekali něco modernějšího. Dnes je to tak, že muzika, kterou se prezentuju, vzniká spojením latiny, popu a romské hudby.

V Liverpoolu vznikli Beatles. Cítil jste to tam v atmosféře města?

Samozřejmě, vnímal jsem to. Vystupovali jsme dokonce v The Cavern Clubu, ve kterém Beatles začínali. My tam vlastně s Gypsy Brothers začínali také. Potom si nás všimla královna romské hudby, makedonská zpěvačka Esma Redžepová. Nabídla nám, abychom jí na koncertě v Liverpoolské filharmonii dělali předskupinu. Byla to pro nás velká pocta a na to konto jsme pak začali mít více koncertů nejen v Liverpoolu, ale v celé Anglii.

Proč jste se z Liverpoolu vrátil domů?

Můj táta neměl Anglii rád. Jeho negativní vztah k ní se tam prohluboval a v roce 2009 rozhodl, že se celá rodina vrátí do Čech. Mně bylo teprve patnáct, on byl hlava rodiny, takže jsem se vrátil s ní.

Když pro mě bylo po SuperStar těžké se u nás v hudbě prosadit, chtěl jsem do Liverpoolu znovu odjet. Zůstala mi tam spousta přátel a já už byl domluvený s bratrancem, že u něho budu dočasně bydlet. Potom ale přišla písnička Mám tě rád, takže jsem si přestal balit kufry a soustředil se na svou hudební pouť v Čechách.

Dodnes ale do Anglie jezdím za přáteli i vystupovat. Naposledy jsem tam byl v prosinci. Zpívám tam svůj repertoár, což Angličané oceňují. Vůbec jim nevadí, že texty jsou česky a romsky. Jsou rádi, když mohou poslouchat hudbu, která je pro ně nová a nekopíruje tu jejich.

Ve své tvorbě ctíte své romské kořeny. Je to pro vás důležité?

Je to velice důležité. Narážím s tím ale u některých dramaturgů v rádiích, kteří nechtějí mé písničky zařadit do vysílání. Vadí jim, že je má hudba částečně romská. Řekli mi to do očí.

Já se přitom snažím svou tvorbou změnit pohled na romskou komunitu. Jasně, je osobitá, tvrdohlavá, pro mnohé komplikovaná, ale jsou v ní i lidé, kteří jsou talentovaní a pracují na sobě. Jako v každé jiné komunitě. Není správné vnímat jakoukoli komunitu jen jako celek.

Skládáte si své písně?

Dnes už ano, ale tyhle ambice jsem neměl hned. Přišly asi v šestnácti letech, po mé účasti v SuperStar. Tenkrát jsem složil první písničku, kterou jsem pak nikdy nevydal. Díky ní jsem ale pochopil, že když si budu u piana tvořit vlastní, budu autentický.

Texty mi píše raperka SharkaSs. Vždycky se sejdeme, nakoupíme desítky čokolád, pojídáme je, mluvíme o tématech písniček i o životě a ona mi napíše skvělé texty.

Zatímco mnoho umělců při tvorbě inspiruje alkohol, vám stačí čokolády…

Nejen alkohol, někteří si dají i drogy. Já ale takový nejsem. Když skládám nebo spolupracuju na psaní textů, chci být čistý. Jde mi to potom mnohem lépe. Navíc miluju sladké, a SharkaSs mi vysvětlila, že konzumování čokolády dává člověku více energie pro tvorbu. A je to tak.

Jan Bendig

Foto: Lucie Levá

Vydal jste dosud dvě alba. Chystáte další?

V dohledné době ne. Víc mě baví vydávat singly. Je to pohodlnější a levnější. Také mě naplňuje vymýšlet a natáčet videoklipy. Alba si dnes už moc lidí nekupuje, a když už budu nějaké plánovat, chtěl bych, aby bylo více muzikantské.

To je váš sen?

Ano. Na mysli mám hráčsky i posluchačsky náročnější hudbu, která nemíří do mainstreamu. Chtěl bych dát dohromady nejlepší muzikanty, které si budu moci dovolit, a nahrát album, jež ode mě lidi nebudou čekat. Musím k tomu ale dozrát. Cítím, že na to ještě nenastal správný čas.

Máte nějaké další hudební sny?

Jeden se mi už nikdy nesplní. Přál jsem si spolupracovat s Karlem Gottem, který ale bohužel loni zemřel. Mým dalším snem je spolupráce s raperem Rytmusem. To by se mi splnit mohlo.

Co chcete svými písněmi sdělovat?

Že není nic důležitějšího než láska. Tím spíš v době, kdy je kolem nás spousta zla, zejména na sociálních sítích.

Máte s tím osobní zkušenost?

Mnohonásobnou. Před loňskými Vánoci mi někdo vyhrožoval, že mě nechá zabít. Měl jsem strach. Proti tomu člověku se ale na Facebooku spikli všichni moji přátelé a fanoušci, a on nakonec natočil video, v němž se mi omlouval. Víte, co ho k té výhrůžce vedlo?

Netuším.

Na YouTube zveřejňujeme s kamarády takové vtipné filmy a seriály. My kluci v nich hrajeme ženské role, takže se převlékáme a měníme hlas. Ten člověk usoudil, že tím nabádáme jeho děti, aby se z nich stali homosexuálové. Je to samozřejmě hloupost. Co v těch seriálech děláme, jsou jen role. Snažíme se je zahrát co nejlépe a nic víc tím nesledujeme.

Navíc je o ta videa zájem, což nás velmi inspiruje. Sledují je statisíce lidí. Aktuální série se jmenuje Ďábelské cikánky, vydali jsme už deset dílů.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků