Článek
Jaký je pro vás rok 2019, kdy jste vydal své druhé album?
Měl jsem hodně práce. Mezi koncerty jsem se vracel do studia a rovnou jsem zkoušel nahrávat nějaké nové písničky. První album mě hodně naučilo, nyní už jsem zkušenější ať už jde o nahrávání, či o turné. Jsem rád, že si mohu při koncertech vybírat z víc písniček, je opravdu příjemné, že nemusím hrát každý večer to samé. Koncertování je díky tomu daleko veselejší.
S jakými pocity jste na druhém albu začínal pracovat?
Byl jsem nadšený, že budu zase nahrávat, ale chvíli trvalo, než jsem se po čase vrátil do pracovního módu. Pro mě je totiž velmi těžké psát na turné. Mám pocit, že na to nikdy není čas. Přijedete do klubu, vybalíte, uděláte zvukovku, pár rozhovorů, jdete na pódium, a pak usnete. Takže po vydání první desky jsem nějakou dobu nic moc nesložil a po návratu jsem si potřeboval nejdřív trochu odpočinout.
Navíc jsem nyní pracoval s novým producentem, zvykali jsme si na sebe. Napsat a nahrát některé z písní na desce pro mě byla docela výzva.
V jakém prostředí album Wasteland, Baby! vznikalo?
Bydlel jsem sám na irském venkově a snažil se tvořit v klidu. Vstal jsem, šel se projít, a pak jsem zaznamenal nebo rozpracoval pár nápadů.
Nepřemýšlel jste po úspěchu prvního alba o přesunu z irského venkova do nějaké světové metropole?
Zvážil jsem pro a proti, a uvědomil jsem si, že by mi to z kreativního hlediska nejspíš nepřineslo nic dobrého. Spíš naopak. Musel bych se seznamovat s velmi rušným městem, jako je třeba New York, strávil bych mnoho času snahou se zabydlet a zapadnout do nějaké komunity. Nakonec jsem to zavrhnul i z jiných důvodů. Chtěl jsem například zůstat nablízku rodině. A uvědomil jsem si, že tam, kde jsem, se mi pracuje dobře.
Řekl jste, že některé z nových písní byly výzvou. Na kterou jste hrdý?
Mám radost ze spolupráce s Mavis Staplesovou, která zpívá v písni Nina Cried Power. Podle mě je významnou umělkyní a byl jsem rád, že jsem měl příležitost s ní pracovat. Ale na desce jsou i další skladby, které podle mě stojí za to. Třeba titulní Wasteland, Baby! je jedna z mých nejoblíbenějších. Kromě toho je na albu několik milostných písniček. Cítil jsem potřebu napsat a vydat. A co je zajímavé, poté, co jsem album vydal, jsem pocítil potřebu začít velmi rychle znovu psát.
Co vám po obrovském úspěchu prvního alba pomohlo zůstat nohama na zemi a v pohodě?
Snažil jsem se tu takzvanou slávu si moc nepřipouštět. Najednou je kolem vás spoustu lesku a povyku, ale nakonec je jediná věc, na které záleží, práce, kterou jste vykonal a vykonáte v budoucnu. Taky mi pomohlo, že jsem měl pořád kolem sebe i na turné spoustu dlouhodobých kamarádů z Irska. A Irové jsou asi nejlepší na světě v protáčení panenek nad nějakým pozlátkem, to mi pomáhalo si držet zdravý odstup od dobrého i zlého.
Píseň Take Me To Church byla nominována na Grammy, což vyústilo například v řadu pozvánek do amerických televizních talkshow, či ve vaše vystoupení na přehlídce spodního prádla Victoria’s Secret. Na co i přes ten odstup, o kterém jste hovořil, rád vzpomínáte?
Na vystoupení s Annie Lennoxovou na Grammy. To byla čistá radost stejně jako už zmiňovaná spolupráce s Mavis Staplesovou. Ale hlavní je pro mě spolupráce s mými muzikanty. Pořád se smějeme, a to opravdu hodně.
Skladbu Take Me To Church proslavil i tanec Sergeje Polunina. Víte, jak se stalo, že ho americký fotograf a režisér David LaChapelle nechal v klipu tančit právě na vaši skladbu?
Nevím, nebyl jsem součástí té konverzace. Výsledek jsem viděl vlastně až se všemi ostatními, nebylo to mé oficiální video. Bylo to pro mě krásné překvapení, které vyústilo ve spolupráci s Poluninem na videoklipu k nové písni Movement.
Polunin vás později podle vašich slov zklamal svou podporou Putina a svými homofobními poznámkami na Twitteru, tedy to byla asi vaše poslední spolupráce. Mně by ale zajímalo, zda jste neuvažoval o oslovení Davida LaChapella, který už v minulosti režíroval řadu hudebních klipů.
Zatím ne, ale je pravda, že by to mohlo být zajímavé. Znám jeho fotografie a jeho vypjatě okázalá, až groteskní estetika se mi líbí a je mi docela blízká.
Co vás nejvíc těší?
Koncertování je vždycky zábavné, ale nejvíc mě naplňuje psaní písniček. Vytvořit z prchavé myšlenky něco opravdového je vždy vzrušující.
Může se vám hoditna Zboží.cz: