Hlavní obsah
Aleš Brichta oslavil v srpnu šedesátku. Foto: archiv umělce

Zpěvák Aleš Brichta: S Arakainem už na pódium nevlezu

Na začátku letošního srpna oslavil šedesáté narozeniny rockový zpěvák Aleš Brichta. Oznámil, že na 6. října připravil výroční koncert do pražského Fora Karlín. Pozval si na něj řadu hostů a v zásadě se na něj těší. V jeho životě jsou však mnohá „ale“.

Aleš Brichta oslavil v srpnu šedesátku. Foto: archiv umělce
Zpěvák Aleš Brichta: S Arakainem už na pódium nevlezu

Považujete ten koncert za důležitý?

V zásadě se na něj těším, protože si myslím, že to bude příjemné. Pozval jsem partu lidí, která se už asi nikdy jindy nesejde. Základem bude Aleš Brichta Project, který bude na pódiu všechny doprovázet, hosty jsou Eva Pilarová, Pepa Vojtek, Dan Horyna, Jaroslav Albert Kronek, Petr Janda, Roman Izaiáš, kapela Hattrick a další. Nechystám žádný intelektuální večírek, bude to rokenrol.

Současně jsem už ke koncertu načerpal dostatečnou porci nenávisti. Mám všech těch organizačních věcí plné zuby. Když jsem dělal koncert ke svým padesátinám, zorganizoval jsem si ho sám a byl klid. Teď je do věci zapojených pár dalších subjektů a je to mnohem větší chaos. Každý má trochu jinou představu. Nikdy jsem nemusel řešit například to, jakým fontem mají být písmena v nadpisu článku v novinách a jakou barvou. Chci to už prostě mít všechno za sebou.

V letech 1982 až 2002 jste byl členem skupiny Arakain. Ta ale mezi hosty koncertu není. Proč?

Jasně jsem řekl, že si s ní zazpívám na svém pohřbu, ale do té doby ne. Naposledy jsem s ní zpíval v roce 2002 na výročním koncertu ke dvaceti letům, a skončilo to tak, že jeden ze členů po jeho skončení vlétl do šatny, rozkopal židle a řval, že mi nebude dělat reklamu. Na to jsem řekl, že jsem s Arakainem zpíval naposledy, a tím to skončilo. Dodal jsem, že s tou kapelou už na pódium nikdy nevlezu, a to dodržím.

Aleš Brichta chystá velký koncert ve Foru Karlín.

Foto: archiv umělce

Mrzí váš, že to skončilo takhle?

Odpovím upřímně. Je to stejné, jako má radost z toho, že letos v létě skončilo turné projektu Zemětřesení, kterého jsem členem. Nebudu říkat proč, ale měl jsem toho už také plné zuby. Všeho do času. Nechci lézt na pódium a vědět, že se místo společného vystoupení budou šermovat naše ega. Já se chci bavit.

Určitě se budete bavit s kapelou Hattrick, se kterou jste zpíval písničku Nechte vlajky vlát, jež se stala velkým hitem. Jak se to podle vás stalo?

V jednoduchosti je krása. Když si poslechnete všechny skladby, které kdy napsal Ota Hereš, jinak člen Hattricku, zjistíte, že jsou všechny na čtyři akordy. Když si vezmu písničky Nechte vlajky vlát a Peklo už čeká, kterou pro mě napsal také, jsou stejné, jenom ta druhá je posunutá o tercii níž. Ota má prostě to své kolečko, na jehož základě skládá a ono to funguje. Když si muzikant poslechne písně jeho kapely Alkehol, najde v nich zase to jeho oblíbené kolečko.

Vaše další písně jsou také jednoduché?

Nejsou to žádné složitosti. Například Barák na vodstřel je v podstatě dost jednoduchý. Kytarista Charlie Blažek, který ho se mnou hrál na festivalu Stodola Michala Tučného, mi za něj vynadal. Řekl mi, že v něm není normální postup. Tvrdil mi, že takhle se skládá v Americe, ne v Evropě. Snažil se do písně nějak zasáhnout, upravit ji, ale já mu řekl, že když je takhle napsaná, tak to tak zůstane a on si na ni prostě zvykne.

Aleš Brichta s kapelou.

Foto: Veronika Pietrowská

Pokud jde o tvorbu, byl jste vždycky hlavně textař. Jaká kritéria na své texty máte?

Úplně jednoduchá, buď se mi líbí, anebo ne. Snažím se, aby mé texty byly epické, aby o něčem pojednávaly. Nejdřív musí přijít nápad, potom příběh a pak vznikne celý text. Dělám to pořád stejně.

V roce 2009 jste vydal album Deratizér a za text k jeho titulní skladbě jste byl obviněn z rasismu…

Ta písnička je ale o politice. Zpívám v ní o tom, že politici dělají z každého vola. Jenomže pak se zpívá, že cikáni kradou na ulici kola, a už ze mě byl v očích mnoha lidí rasista. Já mám ale mezi cikány spoustu kamarádů a nikdy jsem s nimi neměl problém. Mimochodem, když někde skladbu Deratizér hrajeme, zrovna cikáni na ni paří nejvíc.

Je v ní zachycený i osobní příběh. Můj kamarád cikán, se kterým jsme chodili hrát do hospody pravidelně karty, koupil svému synáčkovi kolo. Po krátké době mu ho někdo ukradl a syn tátovi řekl, že na něm viděl jet sousedova kluka, který je také Rom. A kamarád si na sousedova synka počkal, kolo mu vzal a řekl mu, že jestli ho ještě jednou ukradne, dá mu přes hubu.

Když jsem napsal ten text, řekl jsem svému kamarádovi, že je doba, kdy bych v něm měl použít slovo Rom. On se na mě podíval a řekl mi: Ještě jednou mi řekneš Rome, rozbiju ti hubu. Já jsem totiž poctivý cikán.

Ale jak říkám, ta písnička je o politice a politicích.

Aleš Brichta se svou kapelou.

Foto: Veronika Pietrowská

Patří k vašemu politickému názoru i to, že jste v říjnu roku 2017 zpíval po volbách hymnu ve štábu Okamurovy strany SPD, která se dostala do parlamentu?

Tomia Okamuru znám. Ne však politicky, ale jako fanouška Arakainu, který chodil na naše koncerty v Praze v KD Barikádníků. Stával v první řadě, mlátil hlavou a zpíval všechny pecky. V říjnu 2017 mě požádal, jestli bych v rámci vyhlášení výsledků voleb na jeho soukromé akci nezazpíval českou hymnu. Já mu řekl, že klidně. Přijel jsem tam, načež se do té místnosti nacpali další jeho spolustraníci a začali zpívat také. Objevily se tam i kamery, které to poslaly do světa.

Byl jsem za totálního kreténa, což mě příšerně naštvalo. Nebyla to ode mě politická podpora, bylo to přátelské gesto, které mělo zůstat na soukromém večírku. Od té doby se do politiky nemontuju. Jakmile po mně někdo chce, abych se vyjádřil nebo někoho podpořil, odpovím, ať mě nechá být.

A sledujete politiku dál?

Samozřejmě. Mám i nějaké sympatie, ale to je jedno. Je to má věc.

Další problémy jste ale měl, když jste vystoupil na několika koncertech s kapelou Ortel. Někteří pořadatelé o vaše samostatné koncerty prý na to konto ztratili zájem?

Nevím, takové reakce se ke mně nedostaly. Jediné, co pro mě z těch koncertů s Ortelem vyplynulo, je, že nechci nikdy vystupovat s Davidem Kollerem. Podle mých informací stál za vynuceným přeložením pražského koncertu turné Souboj rebelů v roce 2016 z MeetFactory do KD Ládví. Je s MeetFactory produkčně spojený a měl prohlásit, že v tom klubu nebude vystupovat nikdo, kdo měl co do činění s Ortelem. Sice to popřel, ale já věřím našim klukům, kteří turné připravovali.

Nechápu, proč on, kterého před revolucí jako člena Jasné páky zakazovali, se k tomu začal vyjadřovat a začal dělat politického inspektora kultury. Strašně mě naštval, měli jsme spolu kvůli tomu ostrý telefonát.

Dělá vás hudba šťastným?

Kdyby mě hudba nebavila, nedělal bych ji. Je ale jedna věc, která mě trochu děsí, a to je cestování. Muzikanti jsou neustále v autě a někam míří. České silnice jsou v hrozném stavu, mnoho lidí jezdí jako prasata, a já se bojím, aby to do nás někdo nenarval. V poslední době měla bouračky spousta kapel. Tenhle strach mě nebaví, ale zatím to snáším.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků