Hlavní obsah
Robin Mood vydal svůj první singl před třemi lety. Foto: archiv umělce

Zpěvák a skladatel Robin Mood: K popu jsem se dostal oklikou

Robin Mood, vlastním jménem Jakub Lenz, začal vydáváním singlů. První z roku 2017 se jmenuje Generace, o rok později následovaly Gravitace a Na Měsíc. Jeho první album vyšlo loni na podzim pod názvem Na Měsíc. Potvrdil na něm svůj svěží a výrazně melodický popový charakter.

Robin Mood vydal svůj první singl před třemi lety. Foto: archiv umělce
Zpěvák a skladatel Robin Mood: K popu jsem se dostal oklikou

Z jakého hudebního prostředí pocházíte?

Jako producent a kytarista funguju profesionálně už více než deset let. Hrál jsem v kapelách Marka Ztraceného nebo Paulieho Garanda. V těch časech jsem si uvědomil, že bych to chtěl zkusit sám za sebe. Měl jsem na hudbu názor, o kterém jsem si myslel, že je dobrý, ale nedostal jsem prostor ho ve službách jiných vyzkoušet. A tak jsem se před třemi lety rozhodl, že to zkusím jako Robin Mood.

Jak jste si toto umělecké jméno vymyslel?

Jedna z mých oblíbených bájných postav je Robin Hood. V hudbě je pro mě dost důležitá nálada, anglicky mood. Když je správná, písnička ani nepotřebuje text. A tak jsem tyhle dvě věci spojil.

Ovlivnilo vás výhradně české hudební prostředí?

Naopak. Když se něčím inspiruju, pak zahraničními kapelami, které jsou navíc stylově úplně jiné. Mám například rád tvorbu kapely Bon Iver, která je alternativní a přináší něco nového, progresivního.

K Pauliemu Garandovi jsem se dostal přes dalšího libereckého hudebníka Kennyho Rougha. Pomohl mi najít zvuk pro mé skladby a naučil jsem se od něho spoustu věcí o zvuku, beatech a také moderní muziku skládat. Dnes už to není tak, že si člověk přinese do studia nástroje a nahraje písničku. Hojně se využívají technologie, například looper nebo samply.

Robin Mood.

Foto: archiv umělce

Vy, Kenny Rough, ale i Ondřej Fiedler, ODD, Jakub Děkan či Lipo pocházíte z Liberce. Jak se stalo, že se tam narodila tak silná hudební generace?

Osobně si to vysvětluju tím, že je tam základní škola Jabloňová, kterou vedl skvělý pan ředitel. Chodili jsme do ní já, Kenny, ODD i operní pěvec Marek Pavlíček, kterého jsem nedávno potkal a on mi řekl, že píše hudbu pro jedno švýcarské divadlo. V té škole byla muzika povinná a myslím si, že ve spoustě dětí to k ní probudilo lásku.

Kromě toho si v Liberci muzikanti vzájemně dost pomáhají. Nezaznamenal jsem tam rivalitu nebo závist.

Hovořil jste o své lásce k alternativní muzice. Jak jste se dostal k popovým písním, které vydáváte?

Velkou oklikou. Když jsem byl mladý, poslouchal jsem rockovou hudbu a blues. Potom jsem šel studovat jazzovou hru na kytaru, ale už na škole mě odradil způsob přemýšlení některých jazzmanů a jejich touha hrát co nejsložitěji. Já vždycky tíhl k jednoduchým a pěkným písničkám. Jako student jazzové hry jsem se jim sice vyhýbal, ale potom jsem se k nim vrátil.

Proč jste pro ně zvolil české texty?

Zpěvu jsem se na začátku primárně nevěnoval, a aby vypadal tak, jak vypadá na desce, musel jsem na sobě pracovat. Nepřipadalo ale v úvahu, abych při tom soustředění se ještě přemýšlel v angličtině.

Chtěl bych napsat dobrou písničku v angličtině, protože mám ten jazyk rád. Přirozená je pro mě ale čeština. Máme nádherný jazyk a já mám rád, když se s ním dobře pracuje.

Robin Mood už odehrál několik koncertů.

Foto: archiv umělce

Co by měl podle vás dobrý český text mít?

Měl by být takový, aby si ho chtěl posluchač přečíst bez hudby. Tu vlastnost mají například texty Davida Stypky nebo Tomáše Kluse. Měly by v něm také být názor nebo emoce a musí respektovat přízvuk. Nemám rád, když se dělá tam, kde být nemá.

Zatím za sebou nemáte moc koncertů. Proč?

Loni jsme jich s kapelou odehráli asi dvacet a musím říct, že s těmi posledními jsem už byl po technické i interpretační stránce spokojený. Zároveň jsem byl kytaristou skupiny Eddie Stoilow, a hraní v ní jsem ctil. Byli jsme domluveni, že prioritou je pro mě Eddie Stoilow, tím pádem jsem přišel o spoustu koncertů Robina Mooda.

V říjnu roku 2018 jste vystoupil jako předskokan pražského koncertu Pera Gessleho z kapely Roxette. Moc se to ale nepovedlo…  

Byl to náš úplně první koncert. Vzpomínám si, že jsem stál na pódiu a najednou se děly věci, které se mi předtím nikdy nestaly. Počítač, na kterém byly nahrané pomocné zvuky, opakovaně vypověděl službu a já se musel divákům omlouvat. Hned po tom vystoupení jsem ho vyhodil a pořídil si jiný. Došlo i k nějakému technickému problému u baskytaristy.

Přímo na pódiu jsem si říkal, že se buď rozbrečím, anebo to dohrajeme, protože je to jenom koncert. Dnes ho vnímám jako mizernou událost, kterou jsme nakonec zvládli.

Jste talentovaný autor. Oslovili vás už jiní zpěváci s tím, abyste pro ně napsal písničku?

Ano, stává se to. A pár skladeb pro jiné jsem už také napsal. Moc ale nesleduju, jestli nakonec vyjdou, anebo ne. Nedávno jsem napsal písničku pro Helenu Vondráčkovou. Kvůli koronavirové krizi se s ní teď ale nic neděje, takže uvidíme.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků