Hlavní obsah
Jamie Cullum tvrdí, že muzikanta jeho okolí tak trochu podporuje v tom, aby nedospěl. Foto: archiv umělce

Zpěvák a hudebník Jamie Cullum: Nahrávání vánoční písně mě dojalo

O Vánocích, partnerství i smyslu pro pravdu, jež je podstatnější než vyprodané turné, se rozpovídal britský jazzový zpěvák, skladatel a pianista Jamie Cullum. České publikum ho zná mimo jiné ze dvou koncertů na festivalu Colours of Ostrava, letos si fanoušci mohli vychutnat jeho nové album Taller.

Jamie Cullum tvrdí, že muzikanta jeho okolí tak trochu podporuje v tom, aby nedospěl. Foto: archiv umělce
Zpěvák a hudebník Jamie Cullum: Nahrávání vánoční písně mě dojalo

Svátky pak lze zpestřit jeho duetem s Robbiem Williamsem i dvěma vlastními novými vánočními skladbami. Již 12. května 2020 vystoupí klavírista v O2 universum v Praze.

Na co se v souvislosti s Vánoci nejvíc těšíte?

Už mám děti, takže Vánoce získaly nové kouzlo. Dřív pro mě byly časem, kdy jsem mohl zpomalit a setkat se se všemi, které mám rád. Od chvíle, co se narodily děti, se všechno o Vánocích točí kolem nich. Být s rodinou a udělat radost dětem, od toho Vánoce podle mě doopravdy jsou.

Jste hostem na novém vánočním albu Robbieho Williamse, nazpíval jste s ním píseň Merry Xmas Everybody. V minulosti jste spolu už zpívali oblíbenou vánoční skladbu Have Yourself A Merry Little Christmas. Jako by vás s Williamsem pojilo jakési vánoční kouzlo…

Když jsem vyrůstal, sledoval jsem nejprve Robbieho obrovský úspěch s Take That a potom neuvěřitelnou sólovou kariéru. Setkal jsem se s ním jen párkrát a pokaždé jsem z toho měl obrovskou radost. Zajímáme se o podobnou hudbu.

Byl jsem nadšený, když mě požádal, abych byl hostem na jeho vánočním albu. Vtipné bylo, že mě oslovil někdy v březnu a koledy jsme spolu ve studiu zpívali na jaře. Nahrávání a celé setkání zabralo asi dvacet minut nebo půl hodiny, přesto mě ta práce vlastně dojala.

Novou společnou píseň jste v listopadu zahráli na charitativním večeru Royal Variety Performance, jenž navštěvují členové britské královské rodiny. Letos byl v publiku princ William a vévodkyně z Cambridge. Co pro vás takové večery znamenají?

Být součástí podobných akcí je velká čest. Hraní v prostoru London Palladium za přítomnosti členů královské rodiny je pro mě důležitá událost, a nesmím o tom moc přemýšlet, protože bych pak byl nervózní. Mám velké štěstí a není to poprvé, co mě něco podobného potkalo. Když to řeknu takto nahlas, připadá mi to neskutečné.

Letos jste také sám nahrál a vydal dvě vlastní vánoční písně. Jaký máte jako autor k vánočním skladbám vztah?   

Je to příležitost zaobírat se tradičním písničkářstvím, psaním klasických písní. Lidé je v tomto období chtějí poslouchat. Zmínila jste Have Yourself A Merry Little Christmas, takové skladby známe a máme rádi všichni. Zní lehce, ale vlastně v nich jsou často i složité jazzové motivy. A zajímavé pro mě je, že se přitom zabýváte velmi konkrétními tématy.

Chcete vyvolat určitou představu, kterou do velké míry ve sváteční dny sdílíme. Pracujete s vánočními světélky, stromečkem, dárky a podobnými motivy. Východisko je jasně dané, což vám jako autorovi občas může velmi pomoci. Píseň se dá napsat o čemkoliv. Když ale víte, že píšete o Vánocích, hrajete si najednou s menší paletou, což může být svým způsobem osvobozující. Vlastně jako autor považuji vánoční písně za příjemné cvičení.

Jamie Cullum je skvělý hudebník.

Foto: archiv umělce

Kdy vznikly vaše nové vánoční písně? Také na jaře?

Ne. Moc nepřemýšlím o obchodní stránce věci, takže i když by byl můj manažer jistě šťastný, kdybych je napsal do léta, nebylo to tak. Složil jsem je v polovině října. Nahrávali jsme až začátkem listopadu a brzy jsme je vydali.

Nahrávky obvykle vycházejí měsíce po svém vzniku, toto je bezprostřednější…

I mně občas něco zabere hodně času, ale je příjemné, že v dnešní době se dá pracovat i rychle. Můžete díky tomu lépe zachytit a užít si kouzlo okamžiku. To se může během řady měsíců, které nahrávky často čekají do vydání, ztratit. Je kouzelné, když si uvědomíte, že se blíží Vánoce, inspiruje vás to, a během pár týdnů je písnička venku. Takový postup je vzrušující.

Letos jste vydal album Taller, své první plně autorské. Jaký je to pocit?

Vzrušující, protože k němu mám trochu jiný vztah než k předchozím. Jeho vydání pro mě bylo obzvlášť výjimečné. Jsem velmi hrdý na písně, které na něm jsou. Víc než na cokoliv, co jsem dosud vytvořil. Jsou emocionální a víc než kdy dřív se skrz ně odhaluji.

Byl jsem z vydání alba nervózní, ale z reakcí fanoušků se zdá, že oceňují upřímnost a smysl nových písní. Vypadá to, že se jim emotivnější stránka mé tvorby líbí. Když jsem písně hrál na koncertech, měl jsem pocit opravdovosti, pocit, že mám co říct a sám tomu věřím.

Jednou z inspirací vám byla snaha naučit se v životě lépe komunikovat. Povedlo se?

Myslím, že ano. Víte, v životě jsem nejvíc hrdý na vztah se svou ženou a díky němu i na vztahy s lidmi, kteří nás obklopují. Měl jsem díky němu příležitost k růstu, což inspirovalo název alba – Taller. Mám pocit, že jsem v soukromém životě objevil novou úroveň upřímnosti a zranitelnosti.

Nebylo to snadné, vyžadovalo to trénink a odhodlání. Obzvlášť, když se člověk snaží posunout v oblasti partnerství, může se to občas zdát trochu děsivé, ale stojí to za to. Je to oblast života, kterou jsem si musel nejvíc prosadit, ale teď jsem na to pyšný.

Když jsem byl mladší, myslel jsem, že nejvíc pyšný budu, když se mi podaří dostat na první místo v hitparádě nebo vyprodám turné. To všechno je skvělé, ale snaha stát se lepším člověkem, být přítomný a užívat si život na této planetě, je podstatnější. Opět to souvisí s dětmi, člověk jim chce něco předat. Život není vždycky lehký, ale když se v něm pohybujete se smyslem pro pravdu, bude vás spíš naplňovat.

Máte pocit, že jste dnes někdo jiný než před dvaceti lety, kdy vyšlo vaše první album?

Doufám, že v určitém smyslu ano. Když je člověk muzikant, okolí ho tak trochu podporuje v tom, aby nikdy nedospěl. Myslím, že ho vlastně aktivně zrazuje od toho, aby vyrostl. Ale časem jsem si uvědomil, že když dospějete a změníte se, nemusí to nutně znamenat, že začnete být nudný a přestane to být zábava. Jen je to jiné.

Když jsem byl mladší, bál jsem se, že s věkem se všechno začne rozpadat, ale teď už vím, že když prožijete třeba i těžká období, posílí vás to. Zní to jako hrozné klišé, ale je to tak. Možná se necítím jako jiný člověk, ale mám v sobě víc života.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků