Zpěvačka Tereza Mašková: Už vím, že musím mít ostřejší lokty

Ano, sledovala. Díky tomu, že jsem si soutěží sama prošla, jsem se dokázala vžít do pocitů těch, kteří se jí zúčastnili. Myslím si, že to byl nesmírně vyrovnaný ročník a byli v něm dobří zpěváci. Proto mě mrzelo, že se finálová kola musela kvůli koronaviru odehrát bez diváků a soutěžící nemohli zažít tu bouřlivou atmosféru, kterou jsme měli možnost prožít si my. Diváci mi tehdy svým povzbuzováním dopřáli pocit, který jsem do té doby nezažila.

Líbila se mi finálová trojka, tedy Diana Kovaľová, Martin Schreiner a Barbora Piešová. Netroufla jsem si odhadnout, kdo z nich zvítězí, jen mě napadlo, že teď na scénu přibude dost skvělých mladých zpěváků. A to je dobře.

Měla jsem růžové brýle a myslela si, že věci půjdou lehčeji, než potom šly. Také jsem si myslela, že budu stíhat všechno, co je potřeba, ale je to naopak. Je potřeba si k sobě najít tým. Učím se za pochodu a dávám si pozor, abych neopakovala chyby, které jsem už udělala.

Ony to ani tak chyby nejsou. Poznala jsem zkrátka, že musím mít ostřejší lokty, nesmím se bát říct svůj názor a nesmím se nechat manipulovat.

Jednou mi došlo, že se zbytečně bráním používání rodného jazyka. Přitom mi je blízký a vždy jsem si ráda písně s českými texty zpívala. Také je jasné, že pokud chci, aby si mé skladby zpívalo co nejvíc lidí, měla bych se otevřít textům v jazyce země, ve které zpívám.

V tom máte naprostou pravdu. Tím spíš, když mi záleží na tom, aby měl výpovědní hodnotu, která se bude shodovat s mým pocitem. Většinou jsem oslovila autory a ti po konzultaci se mnou v textu vystihli to, o čem jsem chtěla zpívat.

Tažní ptáci. Vznikla asi před šesti lety, kdy ji napsal můj kamarád Martin Kučera se svým tatínkem Romanem. Už v té době pro mě byla silná, ale jak šel čas a přibývaly povinnosti, zapadla.

Před dvěma měsíci jsem projížděla staré maily a narazila na ni. Probudily se ve mně vzpomínky na staré časy a uvědomila jsem si, že text je pořád aktuální. Dává mi klid k tomu, abych se zamyslela třeba nad tím, proč se jako lidé ženeme za velkými cíli a nevážíme si maličkostí.

Myslím si, že ano. Pomohla mi v tom i koronavirová krize. Byla jsem zavřená doma, nemohla jsem vystupovat a přemýšlela o spoustě věcí. Pak jsem se přistihla při tom, že si vážím drobností, které bych třeba předtím přehlédla. Třeba toho, že mám čas číst knihu. Ano, snažím se podle toho textu žít.

Dlouho jsem si neuvědomovala, o čem Alešův text je. Teprve po jeho smrti mi došlo, že nejspíš věděl, že se blíží jeho konec. V tom textu jsou obraty, které to prozrazují.

Aleš byl především výborný herec a velký srdcař. Herectví i hudbu dělal s upřímnou láskou. Z této jeho vlastnosti čerpám. Tu písničku jsme natočili asi před čtyřmi lety. A než Aleš zemřel, nahrál desku. Jsou na ní krásné skladby.

V tomhle případě to byl impulz ode mě. Hrozně mi vadí, že dnes spousta lidí žije na sociálních sítích. Chtějí mít co nejvíce přátel a lajků, a když se jim to daří, myslí si, že jsou mistři. Požádala jsem Xindla X, jestli by mi o tom napsal písničku. A on to udělal.

Když mi zavolal a řekl mi, že by se mnou chtěl natočit duet, měla jsem radost jako malá holka. Po tom prvním skypování jsem skákala radostí a křičela, že jsem mluvila s Markem Ztraceným. Když jsme potom píseň ve studiu nahrávali, byl naprosto zlatý, pokorný a veselý. Já byla nervózní, ale on mě z toho svým přístupem dostal.

Na albu jsem dělala s řadou lidí a sledovala jejich práci. Na některých písničkách jsem se podílela jako autorka hudby či textu a teď se snažím skládat sama. Dlouho jsem se tomu bránila, bála jsem se. Nejsem navíc ani trpělivý člověk, přitom je u skládání a psaní textů trpělivost důležitá.

Teď už se toho nebojím. Když napíšu špatný text, vyhodím ho a nebudu se jím prezentovat. Snažím se ale nabrat zkušenosti, jistotu a chtěla bych víc skládat sama.

Teď už tolik ne, jsem spíš živel. Když jsem byla na konzervatoři, věnovala jsem se svému hlasu mnohem více. Základní principy ale dodržuju. Před každým vystoupením se rozezpívávám, protože je to velice důležité. Jinak by se mi mohlo stát, že vystoupení nedokončím, protože mi nerozezpívaný hlas vypoví službu.

Vždycky říkám, že je za tím smog z Třineckých železáren. Asi v něm je něco, co nám dodává blahodárné železo do hrdla. Kdybych ale měla odpovědět vážně, je to možná proto, že se ve Slezsku hodně zpívá.

Pokud se nic zlého nestane, měla bych 2. července vystoupit se svou kapelou v Třinci a 9. července ve Šternberku. Strašně se na to těším.

Může se vám hodit na Zboží.cz: