Hlavní obsah

Zpěvačka Beata Hlavenková: Nechci lidi hudbou urážet ani je rušit

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Šesté album Beaty Hlavenkové se jmenuje Žijutě. Po vydání soundtracku k filmu Zátopek se zaměřila na vlastní tvorbu, psaní textů a zpěv. Vykročila vstříc modernímu popu s elektronickými beaty a nadžánrovými přesahy, které jsou její tvorbě vlastní. České a dva slovenské texty jedenácti skladeb odrážejí její aktuální náladu, přibližují její důležité životní momenty, vzpomínky, ale také lásku ke zpěvu.

Foto: archiv umělkyně

Beata Hlavenková se pohybuje v oblasti alternativního popu. Podbízivé skladby prý napsat neumí.

Článek

Jste autorka hudby k českému filmu Zátopek. Už když se informovalo o tom, že bude natočen, očekávalo se, že bude pro diváky přitažlivý. Jak se v takové situaci hudba k filmu skládá?

Bylo mi jasné, že osoba Emila Zátopka je zajímavá a známá, i když ne tak docela pro mladou generaci. Film je zasazený do určitého časového rámce, ale i tak mají lidé možnost se dozvědět, v jaké době žil a jakým vývozním artiklem byl. Věděla jsem, že to bude zajímavý snímek, který přitáhne velkou pozornost. Rozhodně to ale neovlivnilo můj přístup ke skládání.

Dostala jsem s předstihem scénář, a když se začalo točit, měla jsem možnost se několika natáčecích dní zúčastnit. Hned po prvním mi volal režisér David Ondříček a ptal se, jestli jsem už něco složila. Pobavil mě. Odpověděla jsem, že ještě ne, a on mě pobídl, abych se do toho dala.

Foto: archiv umělkyně

Beata Hlavenková

Vytvořil na vás tlak?

Ne, spíš mě to navnadilo. Ale je pravda, že velmi záhy vznikl jeden motiv. Začala jsem si také zjišťovat nějaké zajímavosti. Viděla jsem krátký dokument na YouTubu, v němž sdělovali, jaký byl Zátopkův průměrný počet kroků za minutu. Bylo to 184 až 198 kroků a já si ta čísla převedla na tempo hudby, tedy jednotky bpm.

Byla to pro mě dobrá startovní pozice. Začala jsem pracovat s určitými tempy a třeba na soundtracku je skladba, která se jmenuje Run 188. Jejím hlavním motivem je tempo 188 bpm.

Věděla jsem také, že ve skladbách musí být tep, a zjistila jsem, že Zátopkovi rádi zpívali lidové písně. Od herce Václava Neužila jsem se dozvěděla, které se naučil, a lehce jsem se jich pak v hudbě dotkla.

Je pro vás jako autorku písní snadné skládat hudbu, tak aby nepředčila filmový příběh?

Podle mě by filmová hudba neměla být příliš pokorná a současně by na sebe neměla strhávat moc velkou pozornost. Naplnit to je velmi těžké. Já už ale s režisérem Davidem Ondříčkem našla společnou řeč v době, kdy jsem psala hudbu pro jeho dvojdílný film Dukla 61. Tenkrát mi s humorem sobě vlastním řekl, že diváci mají jen omezenou kapacitu slzných váčků a my je skrz muziku nemůžeme moc dojit.

Také se mi líbí názor, že film by měl fungovat bez hudby. S tímto vědomím tedy při skládání hledám míru toho, co do muziky k filmu můžu dát.

Foto: archiv umělkyně

Beata Hlavenková

Vznikalo album Žijutě současně s muzikou k filmu Zátopek?

Ano. V nápadech na ně jsem se hrabala asi dva roky. Zátopek měl být v kinech už loni, ale kvůli pandemii se posunul. Dopadlo to tedy tak, že soundtrack k filmu i má sólová deska vyšly poměrně brzy po sobě. To není nic proti ničemu.

Skladby na albu Žijutě stylově představují alternativní pop. Souhlasíte?

Popové prvky na desce určitě jsou, to je pravda. Slyšela jsem nedávno zajímavý názor, že dnešní definice popu je spojená s byznysem. Hudba, která na lidi nejvíc funguje, totiž také nejvíc vydělává. A nejvíc vydělává pop. Má muzika ale není pro davy posluchačů. Tedy ne že bych si to nepřála…

Harmonické postupy v písních vedu možná trochu jinak, než je v popu obvyklé. Jsem určitě ovlivněna tím, že jsem studovala klasickou hudbu a v Americe i jazz. Když si nicméně poslechnu své hudební hrdiny, mají to s přístupem k popu stejné.

Pop je jednoduchá věc, mohou pod něj spadat i písně postavené jen na dvou akordech. Já ale vím, že se dají autorsky zpracovat tak, aby výsledek nezněl jako devadesát devět procent produkce, která je běžně ke slyšení v komerčních rádiích. Nechci lidi hudbou urážet a nechci je ani rušit. Chci, aby ji vnímali, aby se jich dotkla, aby rezonovala, těšila, rozjitřovala.

Beata Hlavenková představuje písničku Pořád je to tak. Vnímá ji jako modlitbu založenou na hlasech

Kultura

Kdo jsou ti hudební hrdinové?

Bon Iver, Sufjan Stevens, James Blake a další. Dělají nádherné písně jinak, než je obvyklé. To ve mně rezonuje. Nic v hudbě nedělám s vypočítavostí. Vím, co se na scéně děje, mám docela dobrý přehled, ale neumím se komerčnímu proudu oddat a vzít si svou tvůrčí svobodu.

Když si sednu a rozhodnu se napsat písničku, nedokážu to tak, aby byla takříkajíc hned na první dobrou. Musí bavit mě, musím si za ní stát. Přijde mi škoda dělat to tak, jak už jsem to tisíckrát slyšela.

Ve vašich nových písních hraje důležitou roli elektronika. V čem je pro vás přínosná?

Hudba se dá dělat různými způsoby a elektronika je pro mě její další výrazový prostředek. Tu cestu jsem nastoupila, když jsme s Lenkou Dusilovou, Viliamem Bérešem a Patrickem Karpentským pracovali na albu Baromantika. Učila jsem se hlavně od kluků, kteří byli již s elektronikou sžití. Dnes mě fascinuje a baví. Pracují s ní i autoři, které poslouchám.

Elektronika je odraz doby, ve které žijeme. Zásadní přitom pro mě je, aby ve výsledku pořád převládaly emoce.

Foto: archiv umělkyně

Beata Hlavenková

Jako spoluautoři se na albu objevují mimo jiné Ota Klempíř, Thom Artway nebo David Stypka. Všichni jsou z jiného hudebního světa než vy. Jak jste se s nimi spojila?

Jsou to moji dobří kamarádi. S Thomem Artwayem a Davidem Stypkou jsme loni byli na songwriting campu, setkání autorů, na kterém se celý den skládají popové písně. V noci jsme si vždy několik hodin pouštěli své oblíbené skladby. Každý z nás má trochu jiný vkus, ale pochopili jsme, že všichni hudbu milujeme, a hledali jsme společné průniky. Bylo jich hodně.

S Otou Klempířem se neznáme moc dlouho. Mě fascinoval svět jeho textů, jeho svět mé hudby. Nejdříve jsme spolu napsali písničku Láska, tvl! Řekli jsme si, že vytvoříme něco líbivého, popového. Já přišla s klasickým harmonickým postupem a pak vznikl text, který by měl být samozřejmě o lásce. Ale z prvotního hecu jsme se ponořili do písně, která není žádnou úlitbou nebo kompromisem. Na albu Žijutě jsme se pak sešli ve skladbě Sovám.

David Stypka zemřel v lednu letošního roku. V písničce Píšu ti nicméně zpívá. Jak to vzniklo?

Potkali jsme se už dříve, základ té skladby vznikl v roce 2017. Chtěla jsem, aby film Dukla 61 doprovodila nějaká písnička, a dohodla jsem se na ní právě s Davidem. On nahodil text, já hudbu, aranž, refrén jsme vymysleli spolu. Nakonec se ale do filmu nedostala.

Já uvažovala, jestli ji mám použít na své předešlé album Sně, ale moc mi na ně neseděla. David pak zvažoval, jestli ji nezařadí na svou desku. Protože je ale velmi plodný autor, nevešla se na ni. Když jsme se pak loni potkali na zmíněném songwriting campu, jednou v noci jsme ji pustili pár lidem, kteří tam s námi byli. Moc se jim líbila a David řekl, abychom ji dodělali.

Bohužel jsme se k tomu za jeho života nedostali. Když v lednu letošního roku zemřel, nechtěla jsem se na té situaci přiživovat a rychle tu písničku vydávat, ale měla jsem na paměti, že si přál, abychom ji dokončili. Udělala jsem to s veškerou úctou. Davidův zpěv je vyňatý z demonahrávky, kterou stačil pořídit. Byl zrovna nachlazený, ale myslím si, že to není znát.

Co pro vás znamenají texty?

Jsou pro mě něco nového, něco, co prozkoumávám. Nikdy jsem jich na své album nenapsala tolik. Je to pro mě neobjevená krajina, která mě fascinuje.

Kdy nové album pokřtíte?

Jeho křest jsem kvůli pandemii přesunula na den svých narozenin, tedy na 2. února 2022. Odehraje se v pražském Divadle Archa. Chtěla bych na něm pracovat více s vizuální stránkou, se světly, použít lasery. Také předpokládám, že bude moct přijít většina hostů alba, kterých je kromě členů kapely jedenáct. Snad to vyjde. Těším se.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám