Hlavní obsah

Zdeněk Svěrák: Nechceme soubor obsadit samými profesionály

Právo, Radmila Hrdinová

Na jeviště Divadla Járy Cimrmana vstoupí od prosince herec Ondřej Vetchý. Ne že by měnil angažmá, ale jako herecká posila se objeví v roli Náčelníka v Dobytí severního pólu.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Zdeněk Svěrák ve svém milovaném divadle.

Článek

„Nechceme soubor obsadit samými profesionály, vystačili bychom si i z vlastních zdrojů, ale zájem o divadlo je tak velký, že bychom se uštvali. Já hraju šestnáct představení měsíčně, ostatní o něco míň, ale když nám Mirek Táborský nebo Ondra Vetchý pomůžou, můžeme hrát častěji, aniž nás to sklátí,“ vysvětluje rozšíření souboru Svěrák.

Cimrmanovský soubor v posledních letech postihla úmrtí. Po loňském odchodu Bořivoje Pence odešli letos do hereckého nebe i Václav Kotek a Jaroslav Weigel. Už v roce 1988 zemřel Jaroslav Vozáb, v červnu 2010 pak jeden ze zakladatelů, režisér a herec Ladislav Smoljak, o rok později Pavel Vondruška a v roce 2013 i Jan Kašpar.

Ondřej Vetchý o vstup do souboru usiloval spolu s Michalem Suchánkem již v osmdesátých letech po absolvování Pražské konzervatoře.

Od Světáků po Pelíšky aneb 10 českých filmů, které byste měli vidět

Film

„Láďa Smoljak mi říkal, že by je rád vyzkoušel, ale myslím, že jsem to byl já, kdo mu to rozmlouval,“ vzpomíná Svěrák s tím, že chtěli souboru uchovat čistě nehereckou rovinu projevu. „Myslím, že dnes, kdy už jsme herecky zkušenější, si to můžeme dovolit, ale tenkrát by ten rozdíl byl mnohem citelnější.“

Poprvé si Vetchý zahrál Vězně v Hospodě Na mýtince. „Zároveň nám nabídl, že pokud bychom potřebovali nějakou roli alternovat, kteroukoli se naučí. Chtěli jsme mít zdvojenou roli Náčelníka v Dobytí severního pólu a tu u nás začne Ondřej v listopadu zkoušet,“ vysvětluje Svěrák.

Premiérově si ji Vetchý na vlastní žádost zahraje v prosinci v Třebíči. „Je to jedna z našich nejlepších štací. Je tam výborné publikum,“ říká Svěrák.

Plánuje pro Vetchého i další role? „Je otázka, jak to dopadne, jestli se mu u nás bude líbit. Doufám, že ano. Ale Ondřej je velmi vytížený herec, takže bylo složité dát dohromady už jen termíny zkoušení. Uvidíme, jak často s námi bude moci hrát.“

Vetchý není prvním profesionálem cimrmanovského souboru. Již po smrti Ladislava Smoljaka vstoupili do repertoáru v rámci akce Synové pomáhají otcům herci Vojtěch Kotek a Josef Čepelka v roli praktikanta Hlaváčka ve Vraždě v salonním coupé. A hned po nich i Miroslav Táborský, který začal se Zdeňkem Svěrákem alternovat Bystrozrakého v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Časem přebral po Jaroslavu Weiglovi i Jana Husa v Českém nebi a Vypicha v Záskoku.

Táborského i Vetchého zvolil Svěrák na základě společné práce na filmech Kolja, Tmavomodrý svět či Vratné lahve. Druhým zásadním důvodem byl jejich vztah k poetice Divadla Járy Cimrmana.

Žánr zvaný Cimrmani

„Cimrmany jsem vždycky vnímal jako žánr sám o sobě. Každá inscenace měla úplně jiný žánr i styl a mě lákalo trefit žánr zvaný Cimrmani,“ vzpomíná Táborský na své začátky u Cimrmanů. Sladit se s herectvím protagonistů, jako je Svěrák, Petr Brukner, Miloň Čepelka či Jan Hraběta, není pro profesionála snadné, i když neherectví Cimrmanů prošlo během let velkým vývojem a dnes už u většiny z nich nelze hovořit o čistých nehercích.

„Z mého pohledu profesionálního herce jsou to velcí herečtí profíci, jejichž herectví je soustředěno do umění sdělit slovem myšlenku. A to je jeden z žánrů divadla, který právě oni nejen mohli, ale na rozdíl od jiných také vždycky uměli moc dobře dělat,“ stvrzuje Táborský.

Co je na cimrmanovském stylu pro herce nejtěžší? „Kupodivu nikoli samotné postavy her, ale seminář. Herci jsou zvyklí dělat postavu, takže i v semináři mají tendenci zahrát postavu řečníka. Ale tam mají být sami za sebe, na což nejsou zvyklí. Ale jelikož jsou chytří a talentovaní, tak se k tomu dají přimět,“ vysvětluje Svěrák.

Dodává, že právě seminář umožňuje divákům poznat aktéry cimrmanovských představení ve dvou různých podobách, té čistě autentické i (ne)herecké.

Velká část souboru se vždy rekrutovala z řad kulisáků, z nichž na jeviště vstoupili dnes již zkušení (ne)herci Genadij Rumlena, Petr Reidinger, Marek Šimon, Michal Weigel, Robert Bárta nebo Zdeněk Škrdlant.

„Moc rád pozoruju, jak se v nich probouzí talent, který tam byl schovaný, aniž jsme to tušili. Častější pobyt na jevišti je osvobodí, talent se vyloupne a my zíráme a divíme se, že jsme si toho dosud nevšimli,“ oceňuje výkony svých kolegů Svěrák.

Reklama

Výběr článků

Načítám