Článek
Kdo vás oslovil, abyste vytvořil mural v Karlíně?
V Praze probíhá Wall Street Festival, který zahrnuje čtyři výstavy v galeriích a pět muralů. Jedna z výstav je ve Ville Pellé, kde vystavuje devět autorů. Jedním z nich jsem i já. Mám tam několik pláten a před budovou i prostorovou instalaci.
V rámci této akce bylo ve městě vyčleněno několik domovních zdí, na které se budou v průběhu dělat muraly. Já budu malovat dva. Ten karlínský se jmenuje Vesmír medúz a je už hotový. Další mě čeká na konci srpna ve Vršovicích, kde byla dříve také galerie Proluka. Festival bude každé dva roky, takže se Praha dočká i dalších děl.
Bylo těžké prosadit tyto velkoplošné malby ve veřejném prostoru před místními?
Byli to spíš jednotlivci, kteří třeba nesouhlasili s motivem nebo účelem muralu. V Karlíně měla totiž původně vzniknout malba, kterou budu nakonec dělat ve Vršovicích. Vznikne ve spolupráci s organizací Greenpeace, s níž se ne každý ztotožňuje.
Jak vypadalo schvalování zvoleného motivu?
Nejprve vzniklo několik volnějších skic. Potom přišla na řadu vizualizace. Výsledný návrh schvalovala městská rada, protože plocha patří městu. Vše probíhalo v koordinaci s Wall Street Festivalem.
Město vám zaplatilo honorář a uhradilo použitý materiál?
V tomto případě jsem dílo o rozměrech zhruba čtrnáct krát devět metrů vytvořil téměř na vlastní náklady. Všechno vzniklo v mojí produkci, bylo potřeba použít sedmdesát sprejů. Počítám, že se mi náklady aspoň částečně vrátí po vytvoření toho vršovického muralu.
Jak se přenáší původní návrh v malém měřítku na takto velkou plochu?
Mimo jiné je potřeba vysokozdvižná plošina a žebřík. Abych se chytil základních bodů dané kompozice, zvolil jsem v tomto případě projekci na zeď. Jednou barvou je pak třeba vyznačit, kde co bude, tedy jakýsi prostorový plán.
Druhý den přišla na řadu barevná vrstva, dále kontury, stínování a drobné detaily. Postupoval jsem odzdola nahoru. Proti původnímu návrhu je tam i určité procento improvizace. U mě se to mění obraz od obrazu, většinou pracuji bez projektoru, ale v tomto případě ho bylo vhodné použít, protože tady nebyla ta ilustrační zkratka taková. Vždycky je ale důležité mít smysl pro poměr jednotlivých proporcí.
Jak dlouho dílo vznikalo a kolik lidí se na něm podílelo?
Pomáhal mi ještě kolega Ondřej Klíma a malba byla hotová docela rychle. Začali jsme v neděli 24. července večer a skončili ve čtvrtek 28. července ve dvě hodiny odpoledne, kdy se odvážela vysokozdvižná plošina. Dílo jsme slavnostně uvedli, přišli nejen kamarádi, ale i místní lidé. V proluce mezi domy, která vznikla stržením domu po povodních, proběhla malá street party.
Není vám líto, že tak pracnou malbu na zdi třeba majitel domu nechá časem přetřít?
Tohle médium mám rád a baví mě, že může s lidmi komunikovat na ulici. Tam osloví mnohem větší spektrum kolemjdoucích, zvlášť na tak frekventované ulici, jako je Křižíkova. K přetření dojde těžko, to se na místě spíše začne za čas stavět. Jsme zvyklí na dočasnost děl, takže tohle mě netrápí.
Michal Škapa
Má ten mural i nějakou ideovou podstatu?
Ano, má. Zakódoval jsem do něj vzkaz pro určitou osobu. Jednou z nosných myšlenek mojí malby je to, že z temnoty přichází světlo. A barevní tvorové, jako jsou medúzy, vystupují z hlubin oceánů a jsou nositeli krásy. Na mojí malbě stojí v kontrapozici s vesmírným děním. Z temnoty vesmíru vznikají zářivé planety i galaxie a ve finále také život. Další význam má chobotnice zápasící s ponorkou, jež symbolizuje střet světa lidí a přírody. Což vede i k zamyšlení, jaké teritorium na této planetě vlastně zabíráme a jakým způsobem by mohla naše civilizace souznít s přírodou.
Máte už nějaké ohlasy?
Zatím vesměs kladné. Dostával jsem třeba i zprávy od neznámých lidí. Někteří z nich, co pracují v budovách naproti té malbě, mi říkali, že mají radost z toho, že se mohou dívat na něco zajímavého. Někdo kvitoval i to, jakým způsobem jsem vystoupil ze svého obvyklého výtvarného rukopisu. Pro mě tohle představuje nový impulz.
A co ohlasy z tvrdého jádra ortodoxní graffiti scény?
Zatím ke mně žádné nedoputovaly. Jsou to dva rozdílné světy. Teď je například trend ničení těchto barevných muralů překrýváním dalšími vrstvami barev. Nedá se nic dělat, tohle je živé umění. A leckteré z nich jsou takový kýč, že to celkem i chápu.
Když jste začínal jako pouliční writer, cítil jste se už tehdy jako umělec?
To vůbec. Tehdy to byla striktně věc životního stylu. My to za umění ani nepovažovali, my jsme to žili. Ale čerpám z téhle etapy energii dodnes. Teď už hraji jinou hru, ale na kořeny nezapomínám. Malovat obrazy a oficiálně je vystavovat ve mně vyvolává zase jiné pocity, ale adrenalin i nadšení jsou u toho totožné.
Co vás čeká po dokončení druhé nástěnné malby?
Připravujeme společně s Michalem Cimalou výstavu navazující na náš předchozí projekt Duo Neone, která bude otevřena v půlce září v Galerii u Betlémské kaple.
Naproti ve dvoře Galerie Jaroslava Fragnera ještě plánujeme umístit světelnou instalaci, projekt bude také propojen se Signal Festivalem. Mám stále co dělat.