Hlavní obsah
František Kupka měl i figurativní období (Kabaretní tanečnice, 1905–1910). Foto: katalog výstavy

Výstava děl Kupky a Gutfreunda představuje dvě strany jedné mince

Pražské Museum Kampa je majitelem jedné z nejucelenějších sbírek malíře Františka Kupky (1871–1957). Nová koncepce stálé výstavy děl tohoto vizionáře abstrakce prezentuje nejen práce z kolekce, které muzeum vlastní, ale návštěvník uvidí i obrazy z dlouhodobých zápůjček jiných institucí i soukromých osob.

František Kupka měl i figurativní období (Kabaretní tanečnice, 1905–1910). Foto: katalog výstavy
Výstava děl Kupky a Gutfreunda představuje dvě strany jedné mince

Jako bonus představuje instituce i komorní expozici malířova souputníka, sochaře Otto Gutfreunda (1889–1927), která celou přehlídku děl uzavírá. Ve dvou patrech lze v podstatě vidět směr, kterým se ubíraly cesty tuzemského moderního umění a proč vytvořená díla výrazně přesáhla hranice naší domoviny.

Kupkova expozice je rozdělená na sedm ucelených kapitol. Díky nim je možné identifi kovat umělcův posun jak v oblasti výtvarné, tak i myšlenkové.

První jeho práce jsou ještě zakotveny v archaickém výtvarném období. Je v nich patrný vliv romantismu poloviny devatenáctého století, ale lze v nich vypátrat i prvky symbolismu a secese, které jsou typické pro jeho konec. Dobrým příkladem těchto uměleckých tendencí je olej na plátně Knihomol (1897). Jde v podstatě o banální symbolické téma. Muž se věnuje četbě, zatímco tři dámy se ho snaží (marně) zaujmout. Duch tedy překonává fyzično.

Obrazy, na kterých jsou už první abstraktní prvky, pocházejí z autorova francouzského období, kdy jej mimo jiné ovlivnil fotograf a kameraman Marey. Začínají se u něj objevovat barevné plochy, rozmazané či rozpité skvrny, vytvářející zatím jen druhý vizuální plán.

V tom prvním stojí stále ještě konkrétní figury, jako je to v případě děl Kabaretní tanečnice (1905–1910) či Kupkova nevlastní dcera Andrée (1906). V abstraktním umění, které je pro něj zásadní, se jeho rukopis změnil. Ovšem jen zdánlivě, spíše to vypadá, jako by se na poněkud nudnou realitu díval skrze kaleidoskop, který má v hlavě.

Deformace, které se mu díky výrazné imaginaci zjevují, zachycuje na malířské plátno. Veškeré novotvary ještě zvýrazňuje transparentní barevností. Jeho abstraktní výtvarné meditace nelze chápat jako náhodné shluky čar a barev, protože Kupkovo vidění světa má v sobě určité pevné zákonitosti.

Sochař Otto Gutfreund jde ve své tvorbě opačnou cestou. Od radikální kubistické plastiky inspirované Picassem či Braquem se posunul k figurativní tvorbě evokující Rodina či později Giacomettiho. Umí pracovat s hmotou, dokáže ji cele využít pro estetické hledisko výsledné plastiky, ať už jde o jemně propracovanou dívčí tvář, nebo nahrubo vysochaný obličej vousatého proroka. Ve všech případech hraje hlavní roli výraz.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků