Hlavní obsah

V pohraničí s některými prokletými lidmi

Právo, František Cinger

Román Prokletý kraj (Motto, 304 stran) Michaely Klevisové se drží mezi nejprodávanějšími tituly. To svědčí o jeho kvalitě a zároveň vypovídá o tom, že si autorka za téměř patnáct let své tvorby vytvořila nemalý okruh čtenářů netrpělivě očekávajících každé nové dílo.

Foto: Motto

Obal knihy

Článek

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o variantu loňské detektivní prózy Drak spí. Děj se znovu odehrává v prostředí malé jihočeské pohraniční vesnice, kde se všichni znají a dobře vědí, kdo je původní obyvatel a kdo jsou přistěhovalci. Je tu opět zvídavá dcera, tentokrát Linda, která se do matčiny rodné Jelení Hory vydává s vědomím, že by mohla odhalit rodinné tajemství či důvod babiččiny nevraživosti spojené s dědovým odchodem do exilu. V románu je i několik žen, mladších či ve zralém věku, které dílem utíkají před okolním světem, nicméně před sebou samými utéci samozřejmě nedokážou. To se nakonec týká i Lindy.

Tím však veškerá tematická podobnost končí, navíc lze prozradit, že i když Prokletý kraj má svého zavražděného, autorčin oblíbený kriminalista Josef Bergman se nekoná. Ukazuje se totiž, že podstatou románu není vražda a hledání pachatele, ale vykreslení životných postav a osudů, a to nejen ženských.

Klevisová opět dokazuje, že umí napsat čtivý příběh, od něhož se čtenář nedokáže jen tak odtrhnout. Umně odkrývá pomyslný spletenec vztahů, kdy každá z postav postupně odhaluje své pravé já a nosí s sebou pomyslný vlastní stín.

A za někým občas přijde i zmora, symbol zla nabízející člověku sice hezké sny, ale potom zmar. Jisté však je, že autorka se vypracovala mezi nezaměnitelné osobnosti současné české prózy.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám