Hlavní obsah

Tomáš Maštalír: Neplánuju si krok za krokem

Na Slovensku patří k nejobsazovanějším hercům své generace. Téměř dvacet let je tváří Slovenského národního divadla. Řadu příležitostí dává Tomáši Maštalírovi (42) také slovenský film, v němž nezřídka představuje charismatické tvrďáky, jimž je radno jít z cesty. „Hodně rolí mám taky v komediích,“ říká mi.

Tomáš Maštalír: Neplánuju si krok za krokem

Právě v jedné z komedií ho teď mohou vidět i čeští diváci. Slovensko-český snímek Šťastný nový rok má u nás premiéru 26. prosince. On v něm hraje milujícího muže, otce dcery, který hodně často na něco či na někoho zapomene.

Šťastný nový rok je název nového filmu, který má v Česku premiéru na Štěpána. Co si vy sám pod těmi třemi slovy představujete?

Přesně to, co znamenají, když si je říkáme všichni po silvestrovské půlnoci. Nic navíc v nich nehledám. A v poslední době je vnímám ve spojitosti právě s novým filmem, v němž hraju.

Tomáš Maštalír v roli romantického hrdiny, poplety v komedii Šťastný nový rok (2019)

Foto: Bontonfilm

V komedii zdatně lyžujete, ale já jsem našla, že jste tomuhle sportu dlouho odolával.

Lyžuju tak šest, sedm let. Do té doby jsem se o to ani nepokoušel. Byl jsem totiž vždycky letní typ. Miluju léto, Řecko. Sníh mi nic neříkal. Zimu jsem až nenáviděl. Jenže v těch zhruba pětatřiceti letech se ve mně něco zcela změnilo.

Stalo se to poté, co jsem se z mírného donucení jednoho dne postavil na lyže a úplně jsem jim propadl. Z čehož jsem byl sám velmi, opravdu velmi překvapený. Následně se ze mě na pár let stal až lyžařský fanatik.

Děj filmu se odehrává v Tatrách. Jsou vaší první volbou, když míříte na hory, na svah?

Tatry jsou z pohledu času vynaloženého na cestu rozhodně nejjednodušší volbou. Z Bratislavy si tam můžete zajet klidně na den, jak se říká, na otočku.

Padáte ještě na lyžích?

Snažím se nepadat. (Smích)

Tomáš Maštalír je tváří Slovenského národního divadla. Na snímku ve hře Tennesseeho Williamse Konečná stanica túžba.

Foto: Jana Němčoková

Obecně má z vaší práce pro film pocit, že hrajete spíš vážnější kusy. Mýlím se?

Co se týče divadla, tak tam to mám tak půl na půl. Když se nad vaší otázkou zamyslím víc, možná dokonce hraju víc v komediích. Nejvděčnější jsem ale, když mohu hrát různé žánry, dokonce nemám ani jeden, který by byl mým nejoblíbenějším.

Divadelní režisér Martin Čičvák vás ve Slovenském národním divadle obsadil do role Richarda III. Lze po takhle náročném představení přijít domů a hladce vypnout?

Vypnout? Pod tímhle slovem si každý představuje asi něco jiného. Já mám obecně problém po jakémkoli divadelním představení jít domů, lehnout si do postele a usnout. Usínám často až po jedné ráno. Nijak ani nerozhoduje, v kolik ráno musím vstávat...

V Čáře si zahrál pašeráka Adama, na snímku se Zuzanou Fialovou.

Foto: Wandal Production

Přeskočme k filmu. Vybavuju si vás z Čáry (2017) a Trhliny (2019). Oba snímky přepsaly rekordy v návštěvnosti kin v SR. Spojuje je mimo jiné to, že se natáčely ve vaší domovině. Co jste se díky nim o své vlasti dozvěděl?

Začnu se zážitky, které mám spojené s Čárou. V rámci natáčení jsem se se štábem dostal do oblasti, která je úplně na druhé straně republiky, daleko od Bratislavy. Má tedy úplně jinou atmosféru, než na jakou jsem zvyklý.

Fascinovaně jsem tam naslouchal příběhům lidí, kteří tam žijí. Vyprávěli nám je ti „obyčejní“, pohraničníci, policisté. Jejich zkušenosti se v Čáře objevují. Ač jsou historky o tamních pašerácích, převaděčích lidí až neuvěřitelné, jsou reálné. Film tak v mnohém popisuje, co se na východě Slovenska děje.

Než jsem do oblasti přijel, neutušil jsem například, jak hodně jsou pašeráci a převaděči lidí vynalézaví, přemýšliví.

Jak vás bohatila Trhlina pojednávající o mizení lidí v tajemném pohoří Tribeč?

V Tribeči jsem se dozvěděl dost věcí z historie, o nichž jsem taky nic moc nevěděl. Tahle oblast je skutečně tajemná. Lidé se v ní vážně ztráceli...

Tomáš Maštalír si zahrál také ve slovenském mysteriosním dramatu Trhlina (2019). Byl natočený podle knižního bestselleru Jozefa Kariky.

Foto: Falcon

Čáru i Trhlinu spojuje jméno režiséra Petera Bebjaka, s nímž dlouhé roky pracujete. Vezmete od něj každou roli, co vám nabídne?

(Dlouho přemýšlí - pozn. red.) To je složitá otázka. Ale vážím si ho, důvěřuju mu natolik, že asi ano.

Na Slovensku jste nezpochybnitelná herecká hvězda. V Česku ovšem – na rozdíl od svých slovenských kolegyň a kolegů – tolik nehrajete. Má to nějaký důvod?

Jsem tolik vytížený doma, v Bratislavě, že nikam jinam ani jet skoro nemohu. Nemám na to čas. Praha je navíc více než tři sta dvacet kilometrů od Bratislavy. A jak to chodí na vaší dálnici D1 asi dobře víte. Často je to vážně velká katastrofa.

Nehraje ve vašem rozhodování nějakou roli třeba to, že neumíte dobře česky? V komedii Šťastný nový rok vás do češtiny předabovali.

Já nevím, zda umím česky... Myslím si ale, že Slováci, kteří si myslí, že je jejich čeština dobrá, se často mýlívají. Stačí je chvíli poslouchat. Ale tyhle lehké náznaky, že člověk není rodilý mluvčí, asi líp zachytí vaše české uši než ty mé slovenské.

Světové premiéry slovensko-ukrajinského filmu Čára na MFF v Karlových Varech se v létě 2017 zúčastnila početná delegace. Tomáš Maštalír je na snímku uprostřed. Režisér Peter Bebjak stojí v druhé řadě, je třetí zleva.

Foto: Petr Horník, Právo

Jednou mi kamarád Mirek Dlouhý – měl jsem tu čest, že jsem ho za kamaráda považovat mohl – řekl: „Víš co? My Češi milujeme pana Chudíka. On je legenda. (Z mateřštiny přechází na chvíli do češtiny s dokonalým ř - pozn. red.) Jenom nám prosím neříkejte, že umí česky.“

Našla jsem větu, že se rád v životě posouváte, abyste nezůstal stát na místě. Kam se posunete v roce 2020?

Myslel jsem to jinak. Neplánuju si krok za krokem. Vnímám svět kolem sebe tak, že každá práce, životní zážitek vás posouvá jinam. Každý z nás přece chce ve své práci růst. Proto si vybírám věci, které chci dělat, musím se zároveň nějak vyrovnávat s tím, co mi z různých důvodů nejde.

Získávám tím nové dovednosti a zkušenosti. Tahle kombinace mě pak posouvá dál. Takže rok 2020 bude asi podobný jako ty předchozí, herecký.

Tomáš Maštalír

Foto: Petr Hloušek, Právo

Nedá mi to a zmíním ještě jednu vaši myšlenku: V úzké uličce se popelářům nevyhnete. To zní také až metaforicky.

(V téhle odpovědi opět přechází do téměř bezchybné češtiny - pozn. red.) Tohle ovšem metafora není. Narazíte-li na popeláře v úzké uličce, v jednosměrce, nevyhnete se jim. Oni vám neuhnou. Ani nemohou. Mají tam práci.

Čekáte za kuka vozem v klidu?

Závisí na tom, zda nikam nespěchám, jedu třeba na nedělní výlet, nebo zrovna někde musím za pět minut být a ti popeláři mají evidentně práci na deset minut. Rád říkávám: vždy všechno závisí. Tedy, že na první pohled stejné události vždy závisejí na okolnostech, v nichž se dějí.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků