Článek
Jedna skladba na vašem novém albu trvá dvacet devět minut, další dvě mají kolem hodiny. Proč se podle vás většina muzikantů drží obvyklé formy skladeb?
Jde o sdílení a vývoj určitých standardů hudebního jazyka. Velmi reálně vše definuje, možná až diktuje, rádiový trh, který stanicím dovoluje mezi reklamami odehrát jen určité množství hudby. Vychází to i z nahrávacích formátů. Nahrávka na vinylu, kazetě či cédéčku může mít jen určitou délku. V dnešním digitálním království oproti tomu může být hudební dílo libovolně dlouhé. Ovšem někteří posluchači na ně pak nenajdou dostatek času.
Vy jste se někdy cítil být podobnými okolnostmi limitovaný?
Ne. Rozumím ale, že se lidé drží určitých parametrů, aby nepropadli naprosté bezbřehosti. Sám mám ovšem pocit, že mám docela jasnou představu, jak skladbu napsat tak, aby byla výstižná bez ohledu na to, jestli trvá jednu minutu, nebo milion minut.
Co vám pomáhá si uvědomovat, že jste v hudbě naprosto svobodný?
Fakt, že každý z nás má na planetě Zemi jen určitý čas. Jsem zvědavý na veškerou hudbu, která z naší existence vzejde.
Magazín Pitchfork napsal, že nové album Spirit Counsel je nejpřístupnějším dílem z vašeho nekonečného experimentálního kánonu. Vnímáte to jako pochvalu?
Řekl bych, že to tak je míněno. V Pitchforku ale rádi provokují, takže pokud jde o jejich záměry v oblasti upřímné hudební kritiky, jsem trochu podezíravý. Pro mě je ale, pokud jde o hudební žurnalistiku, mnohem zajímavější si přečíst zapálený text, který nabízí myšlenky vedoucí k osvícení. A mám pocit, že Pitchfork takové psaní podporuje.
Pamatujete si, jaké byly první kroky na cestě ke vzniku alba Spirit Counsel?
Už dřív jsem napsal dvě hodinové skladby pro dvanáctistrunné kytary, jednu akustickou a druhou elektrickou, a hrál je i na koncertech. Vedlo to k tomu, že jsem si přál psát dál. Často jsem měl při skládání, ať už pro Sonic Youth, nebo jiné kapely, sklon osekávat a upravovat své hudební nápady, aby se vešly do ekonomičtějšího časového rámce, což mám rád.
Editování se pro mě stalo nástrojem kompozice. I v rámci hodinové skladby má pořád své místo. Zajímá mě nadčasová muzika, třeba indická klasická hudba. Na hudební nástroj ragas můžete hrát celé hodiny. Mám rád i delší skladby od Mortona Feldmana a LaMonta Younga.
Ve skladbě Alice Moki Jayne skládáte poctu třem umělkyním. Proč?
Při tvorbě jsem využil motivy z alba Turiya Sings od Alice Coltranové, proto jsem jí chtěl skladbu věnovat. Moki Cherry a Jayne Cortezová s ní byly propojené, a protože mě inspirovala tvorba všech tří, rozhodl jsem se z jejich jmen udělat titul. Je to, jako by se mě někdo třeba zeptal, jaké tři lidi bych chtěl pozvat na večeři.
8 Spring Street, jak se jmenuje druhá skladba, je zase bývalá adresa vašeho mentora Glenna Branka. Jaké máte na ono místo vzpomínky?
Žil tam s umělkyní Barbarou Essovou, se níž jsem se poprvé potkal na newyorské scéně. Jejich byt byl naproti obrovské zabedněné budově, ve které žil malíř Roy Lichtenstein.
Pamatuji si, jak jsem se loudal s kytarou na zádech do Glennova bytu na konkurz do jeho kapely. Měl v kuchyni obrovskou švýcarskou vlajku, symbol neutrality. Odtud pochází název jeho vydavatelství Neutral, které později vydalo první album Sonic Youth.
Poslední skladba má název Galaxies. Spolu s vašimi hudebními přáteli jste ji nahrávali v Barbican Theater. Čím je pro vás důležitá?
Byla to zakázka, díky níž jsem se dostal ke skládání rozsáhlých kompozic. Vždy jsem si přál to udělat, ale nikdy jsem nenalezl správný impulz. Zamkl jsem se a zapsal noty a akordy na papír do notové osnovy. Chtěl jsem, aby se tato skladba pro dvanáct elektrických dvanáctistrunných kytar stala součástí Spirit Counsel, protože zkoumá možnosti kytary a snímačů jako zdroje zvuku a hluku. Kompozice je vystavěná tak, aby vše ukázala. Oproti tomu již zmiňované dvě hodinové skladby pro dvanáctistrunné kytary jsem nezařadil, protože při koncertu fungovaly skvěle, ale nahrávka byla do jisté míry kompromisem.
Co pro vás tři skladby na novém albu spojuje?
Jsou takové, jak se teď cítím. V současném světě se hodně žvaní a čím dál víc námi manipulují demagogové. Proto vynechávám slova a nechávám vládnout hudbu a meditaci. Podivíni, jako jsou nelegitimní americký prezident a britský ministr klaunů, nás o krásu hudby připravit nemohou. Ani s ní nemohou nijak pracovat, protože sami jsou protikladem umění a vizí. Umí jen zneužívat slova, vytvořit jimi chaos a posilovat smutek.
V Praze byste měli představit nové album. Zazní celé?
Budeme hrát tak dlouho, jak nám v klubu dovolí. Jsme v pohodě.