Hlavní obsah

Spisovatel Ilja Kučera ml.: Moji hrdinové mají stejný charakter

Právo, Jaroslav Špulák

Spisovatel, hudebník a novinář, přispěvatel deníku Právo Ilja Kučera napsal Slůňadla, příběhy pěti bráchů, jejichž velké hlavy zdobí obrovské uši a sloní choboty. Žijí v malém domku uprostřed šumavského Boubínského pralesa a jejich nejbližšími přáteli jsou moudrá sova a medvěd Jindřich Hradec. V knize je deset jejich příběhů. Příští rok vyjde jako audiokniha.

Foto: Lucie Levá

Ilja Kučera zatím další příběhy slůňadel nechystá.

Článek

Dosud jste knihy pro děti nepsal. Co vás přivedlo k tomu napsat Slůňadla?

Váže se k tomu příběh. Když jsme s manželkou Evou měli děti ještě malé, o prázdninách jsme často jezdili na Šumavu do kempu Antýgl pod stan. Vyprávěl jsem jim tam příběhy a při té příležitosti jsem si vymyslel pět slůňadel, medvěda a sovu, které jsem do nich zapojoval. Neměly ale valnou pointu, byly napojené na události, které jsme ten den prožili. Byla to čirá improvizace.

Jak mé děti Johanka a Josef rostly, ty postavičky z našich životů pomalu odešly. Jenomže když už byla dcera dospělá, zeptala se mě, jestli jsem někdy neuvažoval o tom, že bych o slůňadlech, sově a medvědovi napsal knížku. Blížily se zrovna její pětadvacetiny a já si řekl, že zkusím napsat jeden příběh a dám jí ho jako dárek. Zajímalo mě, jestli usoudí, že by mělo smysl napsat jich víc.

Vznikl tedy příběh o jazzovém koncertě a mně se od dcery a jejích kamarádek, kterým ho přečetla na oslavě narozenin, dostalo velké pochvaly. Na to konto jsem se rozhodl, že zkusím napsat další. Nevrhl jsem se do toho ale po hlavě, nejdříve jsem začal shromažďovat nápady s tím, abych jich měl dost a ony měly hlavu a patu. Během následujících čtyř let přibývaly, a když jich bylo dost, pustil jsem se do knížky.

Je určena pouze dětem?

Byla to původní idea. Při psaní se mi ale začala proměňovat. Osobně jsem se přitom náramně bavil, a tak jsem si řekl, že když nebude bavit děti, udělal jsem si radost alespoň já. Do příběhů jsem zakódoval i věci, které děti asi nepochopí, ale mohly by pobavit a potěšit jejich rodiče.

Když byl ještě naživu skladatel Petr Skoumal, dělal jsem s ním jako novinář pár rozhovorů. Napsal spoustu nádherných dětských písniček, které evidentně baví i dospělé. Ptal jsem se ho, jestli existuje recept na to, jak složit dobrou a silnou dětskou písničku.

Nejdříve mi řekl, že kdyby ho znal, byl by asi nesmírně bohatý. Potom dodal, že jeho pravidlo je nepřistupovat k dětem jako k naivním bytostem, nedej bože jako k hlupákům. Jsou to malí lidé a on s nimi jedná jako se sobě rovnými. Ten příměr se mi líbil, takže jsem Slůňadla psal jak pro děti, tak pro dospělé.

Jaká vaše slůňadla jsou?

Je obvyklé, že když je v příbězích a knihách více hlavních postav, jsou něčím odlišné a každá má svůj charakter. Pět slůňadel z mé knihy má charakter kolektivní. Všechna jsou stejná, když se zamyslí, sednou si a kývají choboty jako tanečnice nohama při kankánu. O problémech diskutují, dostávají se do sporu, ale v podstatě mají jednu společnou povahu. Jsou si podobná jako vejce vejci.

Vaši knihu ilustroval akademický malíř Vojtěch Horálek. Proč jste si ho vybral?

Jsme spřízněné rodiny. Naše chaty na Slapech spolu sousedí, naši rodiče se kamarádili. Jeho maminka mi ilustrovala dvě předešlé knihy, jeho otec, který bohužel již zemřel, byl také akademický malíř. Vojta vystudoval AVU a studoval ve Francii v Provence. Všichni se shodují na tom, že jeho tvorba je nesmírně hravá a má jakési krásné provensálské světlo.

Navíc má tři malé děti, takže je mu dětský svět blízký. Dal jsem mu příběhy slůňadel přečíst, jemu se zalíbily a pustil se do kreslení. Zanechal na tom obrovské množství práce, protože všechny kresby jsou linoryty, což je velmi pracná technika. Maloval další a další, a kdyby už kniha nemusela do tiskárny, dělal by to dál. Přistoupil k tomu s obrovským zápalem.

Je podle vás důležité, aby kniha, která je určena dětem, měla obrázky?

Určitě. Snad s výjimkou jedné jsou obrázky i ve všech mých předcházejících knihách, které jsou primárně pro dospělé. Výtvarná složka je podle mě pro každou knihu důležitá.

Vyjdou Slůňadla jako audiokniha?

Ano, a rád se pochlubím, protože je to potvrzené. Audiokniha by měla vzniknout začátkem příštího roku, režírovat ji bude Jan Jiráň a měl by ji načíst Marek Eben.

Jan Jiráň byl na křtu knihy jejím kmotrem a na konci své řeči prohlásil, že když práci na audioknize probíral s Markem Ebenem, shodli se, že by tím završili trilogii dětských audioknih. První byla Medvídek Pú, druhá Kocourek Modroočko a třetí by měla být Slůňadla.

Chystáte nějakou další knihu?

Pokud jde o příběhy slůňadel, v těch jsem se prozatím vyčerpal. Ačkoli budou-li nápady, rád se s nimi v budoucnu setkám. Mám několik nápadů na další knihy, ale přiznám se, že ani u jednoho si nejsem jist, že už je uzrálý.

Vždy když promýšlím téma knih, dělám to ze dvou úhlů pohledu. Ptám se, o čem by měla být, a také proč by měla vzniknout. Takže zatím čekám, až si budu moci u nějakého tématu na ty otázky smysluplně odpovědět.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám