Článek
Především pracovní, nabitý energií jak divadelních představení, tak i při práci v seminářích a diskusních klubech. Opět ukázal, že amatérské divadlo má před profesionálním velkou devizu v nadšení a zaujetí, vkládaných do každého představení, cvičení i diskuse.
V repertoáru letošního Jiráskova Hronova převažovala činohra, a to i v doprovodném programu. Stalo se to předmětem diskusí a kritiky ze strany především mladších divadelníků. Od profesionálních souborů v doprovodném programu se očekává, že amatérům přinesou tvůrčí inspiraci, a to zdaleka ne všechna letošní představení naplňovala. Pocit dluhu vůči mezidruhovosti a žánrové pestrosti zůstal jedním ze znaků letošního ročníku.
Jiráskův Hronov není soutěžní přehlídkou, takže soubory za svá představení nedostávají žádné ceny. Kdyby tomu tak bylo, jistě by si ji odvezly Pavla Šefrnová Bútorová a Bára Jožáková za poetickou dvacetiminutovku Kdyby se ztratili…, mladoboleslavští divadelníci za nápaditou obhajobu Vávry z Maryši bratří Mrštíků, stejně jako novodobá Médeia pardubického Exilu.
Zážitek z výborných hereckých výkonů i precizní režijní výstavby inscenace přinesla Grönholmova metoda Divadelního studia „V“ Brno. A v závěru přehlídky diváky bez rozdílu generace nadchly aktérky souboru Třetí věk Louny, které se v představení Analéma s velkou opravdovostí i jemným nadhledem podělily o své zkušenosti žen ohlížejících se za tím, co po nich na světě zůstane. Jejich představení dalo (nejen) amatérskému divadlu hluboký, existenciální rozměr a smysl.