Článek
Loni v červnu jste vydaly album Self Made Man. Prý vás překvapilo, jak moc podnětným tématem k hovoru ten název je. Byly pro vás všechny konverzace, jež vyvolal, příjemné?
Megan: Především mě překvapilo, jak často se nás lidé ptali, proč se album nejmenuje spíš Self Made Woman. Tedy ne muž, ale žena, která se sama vypracovala. Pro nás to ale byla spíš legrace a odkaz, že jsme nezávislé. Ano jistě, i my jsme si hrály s tím, že v tom zavedeném sousloví hraje roli gender, ale nečekaly jsme, že se z toho stane tak silné téma.
Podle mě by to už nebyla legrace, kdybychom desku nazvaly Self Made Woman. Nemáme žádný problém říkat si výrazem self made man, protože reprezentujeme přesně to, co vyjadřuje. Založily jsme vlastní nahrávací společnost, produkovaly jsme svá poslední čtyři alba a jednoduše se nám zdá, že tahle fráze k nám sedne.
Bylo rozhodnutí založit nahrávací společnost těžké?
Rebecca: Stát se nezávislou kapelou byl rozhodně skok do neznáma, který vyžadoval hodně víry. Bylo to mladické rozhodnutí a myslím, že tehdy nám stoprocentně nedocházelo, co všechno obnáší. Dnes považuji za velké štěstí, že jsme byly mladé a trochu naivní, protože jinak bychom to možná neudělaly, a přitom nezávislost je pro nás zcela zásadní. Veškerou práci a rozhodování jsme si vzaly k sobě domů a pro mě to byl poměrně nečekaně moment, který nám dodal velkou sílu.
Co všechno vám nezávislost přinesla?
Rebecca: Najednou jsme pocítily naprostou tvůrčí svobodu a dovolily si daleko víc experimentovat a objevovat, co je nám vlastní. Myslím, že se díky tomu také posílilo pouto mezi námi a fanoušky, protože viděli, že všechno, co vydáváme, je velmi autentické.
Už kolem nás nebyl žádný PR tým, který by nám říkal, co máme říkat, a nikdo, kdo by nás naváděl směrem k hitům. Podobné konverzace se nám vždy zdály poměrně bezvýznamné.
Byly jsme to najednou už jen my. Jsem šťastná, že jsme se do takové pozice dostaly, protože skládáme hudbu, která pro nás hodně znamená a po celém světě nacházíme posluchače, kterým také připadá smysluplná. Vznikla komunita lidí, které spojuje hudba Larkin Poe. Pro mě je to pořád neuvěřitelné.
Nedávno jste, Rebecco, prohlásila, že cítíte, že se do vaší hudby opět začnou silněji promítat vaše pocity. Co ve vás tu potřebu vyvolalo? 3
Rebecca: Písně, které píšu, byly s mými pocity svým způsobem silně propojené vždycky, bylo by složité ty dva světy oddělovat. Někteří umělci nasazují pro světla reflektorů jinou postavu, třeba Angus Young nebo Beyoncé. Mají svá alter ega, která probudí, když jdou na pódium. Já s Megan jsme se ale vždy snažily, aby naše kapela odpovídala tomu, kdo jsme.
Jak jste to tedy myslela?
Rebecca: Písně na albu Self Made Man jsou psané z perspektivy života na turné, ale jsou v nich i mé emoce. Nicméně mám pocit, že každý rok nejen hudebních zkušeností navíc znamená, že emoce dokážu vyjádřit lépe a autentičtěji.
Když jsem byla mladší, bylo pro mě trochu nepříjemné psát třeba o lásce a jiných niterných tématech, protože se kolem mě všechno strašně rychle měnilo. Teď už se cítím dost sebevědomá na to, abych se dokázala víc odhalit a dovolila si být zranitelnější a promítnout hluboce osobní zkušenosti do písní. Možná to zní trochu zmateně, že? Ale takový je život.
V průběhu práce na Self Made Man jste se dozvěděly, že předchozí nahrávka Venom & Faith je nominována na cenu Grammy. Co pro vás ta nominace znamenala?
Rebecca: Byly jsme z té nominace nadšené z mnoha důvodů. Zaprvé je to prostě a jednoduše vzrušující. Grammy zná každý. Dostat takovou poklonu bylo velmi potěšující. Zadruhé jsme Larkin Poe vybudovaly s velmi malým týmem. Kromě nás se na téhle jízdě podílí jen několik málo lidí. Proto jsme na nominaci byly velmi hrdé.
Vybudovaly jsme si svůj svět a tohle uznání má globální váhu. Zároveň to byl trochu surreální zážitek. Pro nás se sestrou je totiž samozřejmě dlouhodobě největším uznáním a radostí spojení s fanoušky. Hudba vytváří společenství a pocit širší rodiny. Tohle je pro nás důležitější než jakékoli uznání od kritiků, což ale neznamená, že bychom si nevážily i jeho.
Loni jste také vydaly album předělávek Kindred Spirit. Věnujete se jim dlouhodobě. Jak velkou nervozitu pociťujete, když vydáváte svou verzi slavných skladeb jiných?
Megan: Není to úplná legrace, i když nás to samozřejmě velmi baví. Člověk chce zachovat úctu k originálu, protože jsou to často písně, na nichž jsme vyrůstaly a velmi si vážíme jejich autorů a interpretů. Zároveň si přejeme do nich vnést něco nového. Napsat další kapitolu jejich příběhu. Je třeba hledat rovnováhu.
Rebecca: Člověk k nim musí přistupovat s respektem, ale zároveň se nebát do nich vstoupit a udělat trochu bordel. Ale musím říct, že jsem šťastná, že mám kapelu s Megan a naše hudební spolupráce už nyní probíhá na naprosto přirozené nonverbální úrovni a nahrávat covery písní je pro nás díky tomu velmi příjemná práce.
Dlouhá léta spolu koncertujeme a máme za sebou i hraní v kapelách řady jiných umělců, jako jsou Elvis Costello či Keith Urban. Díky tomu se cítíme dobře, když se pohybujeme v nejrůznějších hudebních vodách. Když si sedneme, abychom nahrály písničku, kterou napsal někdo jiný, umíme si to vychutnat, ať už se jedná o skladbu od Eagles, Black Sabbath či blues. Prostě si jen tak pobrukujeme, hrajeme a čekáme, až do sebe všechno zapadne.
Většinou se to stane a naše posluchače to naštěstí baví podobně jako nás. A fanoušci nám teď už sami posílají tipy na písně, které by ještě chtěli v našem podání slyšet. V tomhle ohledu se nikdy nudit nebudeme.
Vaši rodiče vás učili doma. Dnes děti a rodiče v celém světě zažívají podobnou, i když samozřejmě v mnoha ohledech odlišnou situaci. Děti se učí doma, a i když existuje distanční výuka, na rodiče dopadá větší tíha odpovědnosti za vzdělání vlastních potomků. Měly byste pro ně nějaký tip?
Megan: Zaprvé je krásné sledovat, jak současná situace, jakkoli je v mnoha ohledech velmi nepříjemná, rodiny spojuje. Zadruhé je úžasné, že rodiče a děti mají větší svobodu v tom, jak využívat svůj čas. V Nashvillu teď hodně sněžilo a všichni vyrazili sáňkovat, což bylo kouzelné.
Nicméně ten čas lze využít jakkoli a musím říct, že my bychom se asi nikdy tak neponořily do hudebního světa, kdybychom každý den klasicky chodily do školy. Domácí škola nám dala svobodu se intenzivněji věnovat tomu, co nás nejvíc přitahovalo, experimentovat a objevovat. To bych doporučila každému, ať už se zajímá o cokoliv.
Může se vám hodit na Zboží.cz: