Hlavní obsah

S Lukášem Pavláskem a Ondřejem Sokolem až na kraj světa

Před rokem komici Ondřej Sokol a Lukáš Pavlásek sbalili zavazadla a vydali se na cestu kolem světa. Jejich počínání, někdy spíše tápání, pečlivě snímala kamera. „Díky Lukášovi jsme všichni zažívali dobrodružství den co den,” ohlíží se Dan Svátek.

S Lukášem Pavláskem a Ondřejem Sokolem až na kraj světa

Režisér, jehož film Úsměvy smutných mužů okouzlil před rokem české diváky, nosil v hlavě nápad na netradiční putování skoro dvacet let. Realizoval ho loni, od března do července. Natočený materiál poté putoval do střižny, kde z něj původně vznikl dvanáctidílný pořad.

Dan Svátek

Foto: soukromý archiv

Měl jste předem daný plán, co chcete společně projet?

Většinu zemí, kam jsme jeli, jsem znal. Věděl jsem, co chceme točit. Začali jsme ve Spojených arabských emirátech, pokračovali jsme směrem na východ. Postupně projeli Thajsko, Katar, Japonsko, Filipíny, Austrálii, Bali, východní i západní pobřeží Spojených států, Mexiko, Kolumbii, Švýcarsko a Maledivy. Dostal jsem se i tam, kam jsem jet chtěl, ale kde jsem nikdy nebyl. Teď konkrétně mluvím o severu Austrálie nebo Kolumbii.

Jak Ondřej Sokol, tak Lukáš Pavlásek patří k zaměstnaným hercům, bavičům. Řekli vám okamžitě, co jste je s ideou oslovil, že s vámi vyrážejí do světa?

Museli jsme najít termín, kdy nám to všem vyhovuje. Tohle dohadování trvalo rok a půl. Cekali jsme hlavně na Ondřeje, který před lety naskočil do Tváře. Na cestách jsme poté strávili osmdesát dnů. Ondřej s Lukášem se během nich občas vraceli domů, odehráli nasmlouvaná představení, splnit si pracovní závazky, pak se k nám, těm venku, zase přidávali.

Bubnovali v japonském Kjótu.

Foto: Jakub Šimůnek

V minulosti jste natáčel jiný cestopisný pořad, Na cestě s pány Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem. V čem je odlišné putování s komiky od toho se seriózními pány?

Snad ve všem. Zatímco pan Bartoška a pan Donutil do ciziny spíše nejezdili, komentáře poté k obrázkům namlouvali ve studiu, tady jsme do světa průvodce: Lukáše a Ondřeje, skutečně vzali. Náš cestopis je díky nim jiný, veselejší než ty, co se běžně u nás točí.

Byla volba vašich průvodců tou první, která vás napadla?

Ano, záměrně jsem si zvolil dva komiky, o nichž jsem na základě předešlé naší spolupráce věděl, že s nimi bude sranda, a zároveň to, že to bude s nimi komplikované. Mám rád v životě adrenalin. Předpokládal jsem, že vím, do čeho jdu. A ta jejich kombinace? Byť se to na první pohled zdálo až nereálné, aby tihle dva spolu pracovali, dnes jsou velcí kamarádi.

Počkejte, před odjezdem z Česka to tak nebylo?

Než jsme vyrazili do světa, viděli se jen na nějaké taneční akci v Brně. A přiznali si vzájemně, že se na první pohled zrovna do sebe „nezamilovali". Ondřej se mě tak zprvu pořád na Lukáše ptal, ujasňoval si, jak velká sranda bude s ním cestovat.

Na Maledivách se odpočívalo

Foto: Jakub Šimůnek

Co jste mu odpovídal?

Dokola větu: „Sranda to nebude pro nikoho.“ Což se pak samozřejmě změnilo. Cestu k sobě si našli po týdnu, čtrnácti dnech v cizině. Vznikl mezi nimi vztah podobný tomu otec a syn. Ondřej Lukáše stále za něco peskoval, říkává o něm, že je to takový autista. S jeho výraznými povahovými rysy ho ale beze zbytku přijal a staral se o něj vzorně, jako rodič.

Kdo z nich měl v tu dobu, kdy jste vyrazili do světa, víc nacestováno?

Oba měli za sebou pár cest po Evropě, ale s batohem, s cestovkou nikde daleko na dlouho nebyli. Co vím, tak Lukáš měl jednou stand-up vystoupení v Austrálii. A Ondřej? Ten pořád pracuje, neměl na podobné věci čas. Cesta kolem světa byl tak pro ně herecký protiúkol. Proto se nelze divit, že výčet potíží, do nichž jsme se s nimi dostali (bože chraň, není to tvoje vina, Lukáši), je skoro nekonečný. Některé byly až na hranici zákona, případně slušného chování či lidského chápání.

Budete konkrétnější?

Hodně často jsme se museli s kameramanem Jakubem Šimůnkem držet, abychom nevybuchli smíchy. Ondra přinášel do všeho spoustu nápadů. Ve spojení s Lukášem, který přistoupil - no on takovým prostě byl - na roli nespolehlivého a všekazícího druha, jehož Ondřej neustále za něco peskoval, případně ho místy zachraňoval, aby mimo jiné neskončili například na policejní stanici, na pustém ostrově, vyhoštěni ze zem ě, vyvolávalo řadu vtipných událostí.

Zmínil jste, že máte rád adrenalin. O jeho přísun se tedy staral hlavně Lukáš Pavlásek?

(Smích) Nejen on, ale právě on se stále někde ztrácel, neplánovaně narušoval natáčení, lezl do záběrů. Někdy jsem měl až pocit, že vůbec nevnímá, že se něco natáčí. Ale každý, kdo vyrazí do světa s batohem na zádech, ví, že trable k cestování jednoznačně patří. My jsme třeba kvůli poruše letadla neplánovaně skončili v marockém Marrákeši při přeletu z Ameriky na Maledivy. Ostatně, právě tam, do marockých hor bych se sám chtěl brzy vrátit.

V tokijské čtvrti Harajuku si vyzkoušeli kostýmy.

Foto: Jakub Šimůnek

Počítal jste, kolik času jste celkově strávil při přípravě cestopisu v letadlech?

To musely být stovky hodin, během nichž jsme se snažili hlavně spát. Což časem nikomu z nás stejně nešlo kvůli rozhozenému biorytmu. Takže jsme, nejen v letadlech, pak nespali vůbec. Já jsem třeba v Japonsku zažil poprvé to, že jsem celou noc jen koukal do stropu.

Prozradíte mi, alespoň řádově, na kolik podobná cesta kolem světa vyjde?

V našem případě šlo o miliony. Lokací, kde jsme natáčeli, bylo mnoho. Hradila se doprava, ubyto vání až sedmi lidem najednou... Lukáš, Ondřej, Ondřejova manažerka Gábina, kameraman Jakub Šimůnek a já jsme tvořili základ týmu, další, můj bratr Roman jako produkční, expert na cestování Viktor, se různě střídali.

Kde a kdy mohou diváci projekt vidět?

Má, naše původní představa byla, že půjde o dvanáctidílný seriál, jehož díly, každý s dvanáctiminutovou stopáží, budou odvysílané postupně. Jenže všechno dopadlo jinak.

Teď se ztrácím. Jak jinak?

První díl měl jít ven 29. září. Dneska už víme, že námi připravovaný cestopis zatím nepůjde, ač je hotový.

Režisér Dan Svátek dává pokyny Davidovi Švehlíkovi při natáčení.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Pojďme k něčemu jinému. Připravujete druhý film podle románu Josefa Formánka. Tentokrát jste sáhl po jeho knize Dvě slova jako klíč. Kdy a kde se začne natáčet?

jaře. Teď byl Josef v Indonésii, v místech, která zná, kde se kdysi spřátelil s domorodci, o nichž opakovaně psal. Dohadoval s nimi podmínky natáčení. Já už nyní vím, že se musíme vejít se štábem do patnácti lidí, protože tahle část natáčení, v Asii, bude velmi drahá.

Cestování do vašeho života pevně patří. Máte spočítáno, v kolika státech jste již byl?

Zatím jich bylo 89. Nicméně během příprav cestopisu jsem potkal několik lidí, kteří mávli nad tímhle číslem rukou, řekli: „Dobrý, ale já jsem byl v každém státě už dvakrát...“

Hádám, že jde o miliardáře se zálibou v cestování.

Hádáte špatně, v tomhle případě šlo o pána, kamaráda, který vlastní cestovní kancelář.

A vyrazil byste s Lukášem a Ondřejem po všech loňských zkušenostech do světa znovu?

S nimi? S nimi bych jel až na kraj světa.

Cesta kolem světa, Jeden pr.… za druhým

„Tu smlouvu jsme sepsali špatně,“ říká režisér Dan Svátek. Zmíní tím fakt, že vedle cestopisu vznikl z pořízených záběrů i celovečerní film. „Do kin půjde koncem listopadu pod názvem Cesta kolem světa a s podtitulem Jeden průser za druhým,“ reaguje jeho producent Martin Gazda.

„Jako hlavní koproducent mám zasmluvněna veškerá práva na natočený materiál,“ pokračuje s tím, že verze pro kina bude mít podobu takového „filmu o filmu“. „Na cestách neustále docházelo k nějakým problémům a situacím, jež často byly přímo dobrodružné, až akční. Je přímo neuvěřitelné, že to ty dva, myslím Ondřeje a Lukáše, a také vlastně celý štáb, ve zdraví přežili,“ hodnotí. Dodává, že seriál v podobě cestopisu je nadále „v tvůrčí kompetenci Dana Svátka“.

Ten ovšem s jeho postupem nesouhlasí: „Nevylučujeme, že se budeme bránit soudně. S podobou filmu ani já, ani Lukáš s Ondřejem či kameraman nesouhlasíme. Nechceme, aby se zveřejnily záběry, které nikdo neměl vidět. Považujeme je za naši soukromou věc.“

Dodává, že se snaží, aby film do kin vůbec nešel.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků