Hlavní obsah
Richard Krajčo má rád hudbu osmdesátých let. Na nové desce je to patrné, náznaky byly ale i na předešlých albech. Foto: Jaroslav Fikota

Richard Krajčo z kapely Kryštof: Veselé písně přišly, když jsem začal být šťastný

Když si Halywůd, nové album skupiny Kryštof, poslechla manželka zpěváka a kytaristy Richarda Krajča Karin Babinská, řekla mu, že je to největší změna, kterou kdy skupina udělala. Je na něm patrná inspirace popem osmdesátých let a také dech radosti a optimismu. Příběh celého alba odkrývá Richard Krajčo.

Richard Krajčo má rád hudbu osmdesátých let. Na nové desce je to patrné, náznaky byly ale i na předešlých albech. Foto: Jaroslav Fikota
Richard Krajčo z kapely Kryštof: Veselé písně přišly, když jsem začal být šťastný

Před vydáním desky jste s kapelou Kryštof poslali do světa několik singlů. Je to v posledních letech způsob, jak se prezentovat, aniž by bylo nutné nahrát regulérní desku. Získal jste vy osobně k takzvané singlové cestě bližší vztah?

Nezískal. Je to sice moderní, ale v našem případě bylo vydávání singlů dáno atmosférou doby. Původní záměr byl, že prvním singlem z alba bude písnička Hvězdáři, která měla vyjít na podzim roku 2020, a druhým duet s Karlem Gottem Vánoční. Ostatní měly být společně až na albu. Lockdown ale všechno změnil. Když přišel, vydali jsme ještě skladbu Hned teď (Pojď být světlometem), kterou jsme chtěli povzbudit všechny parťáky, kamarády a lidi, kteří se z té doby hroutili. Běh dalších singlů byl v tomto případě neplánovaný.

Nechtěli jsme ale nakonec už dál zdržovat vydání alba. Obávali jsme se, že singly, které vyšly, budou notně zaprášené, a pokud bychom desku vydali ještě později, nebudou aktuální. Je mi nicméně trochu líto, že písničky nevyšly nejdříve pohromadě, protože společně tvoří silnou kolekci.

V jakém rozpoložení přicházely na svět?

V trochu jiném než u předcházejících desek. Trochu jsem rekapituloval a myslím si, že i díky tomu jsem ke skládání přistupoval takříkajíc s lehkou rukou. Koronavirus nám svým způsobem dal větší svobodu. Jak jsme byli pod dekou a žili se strachem, působilo to na mě energicky a inspirativně. Chtěl jsem žít naplno. Tvořit naplno. Myslím si, že se to na albu odrazilo.

V písních je slyšet i inspirace soundem osmdesátých let…

Máte pravdu, na albu jsou tři čtyři, které k němu vysloveně směřují. Možná je to tím, že když jsem psal Vohul basy, trochu jsem vzpomínal. Vracel jsem se do dětství a před očima mi běžel klip se záběry z doby, kdy mi bylo šest až dvanáct let. Evokovalo mi to zvuk hudby osmdesátých let a zůstal jsem u tohoto pocitu i při psaní některých dalších písní.

Martinu Šebestíkovi, jednomu z producentů alba, jsem při nahrávání skladby Vohul basy řekl, že chci, aby měla zvuk osmdesátek. A oslovil jsem s tím i další producenty, kteří s námi na desce dělali.

Myslím si, že jsem se k hudbě osmdesátých let obracel už na některých předešlých deskách. Tentokrát se to ale zvrtlo trochu víc. Když si má žena poslechla celou desku kontinuálně, řekla mi: Hele, je ti jasné, že je to největší změna, jakou jste kdy udělali?

A dodala, že je zvědavá, co na to lidi řeknou. Já myslím, že pokud nás mají rádi, bude se jim to líbit. Jsme to pořád my. Uvidíme…

Na jakých kapelách jste vyrůstal?

Především na novoromantických, do kterých patřili U2, The Cure, Depeche Mode a Oceán. V patnáctém až osmnáctém roce života mě ovlivnily nejvíce. Jezdil jsem na srazy fanoušků, nejdříve jako kopie Petra Muka z Oceánu a později Roberta Smitha z The Cure. Z naší scény bych ale rád vzpomněl i na skupinu Helmutova stříkačka a její první album Helmut a Hilda. Bylo skvělé, nepřekonatelné.

Musím přiznat, že Hvězdáři, duet se Simou Martausovou, mi trochu připomíná jiný váš duet Cesta, který jste nazpíval s Tomášem Klusem. Jak moc si hlídáte, abyste se jako autor neopakoval?

Moc o tom nepřemýšlím. Když přinesu novou písničku, zeptám se kluků z kapely, jestli jim něco nepřipomíná, nebo se to něčemu nepodobá. Ať už by to byla naše skladba, nebo někoho jiného. To je veškeré hlídání.

Jednou jsem, v uvozovkách, napsal skvělou písničku od Lady Gaga. Měl jsem nápad, nadšený jsem ho poslal klukům s dovětkem, že to bude šlágr, a oni ho také pochválili. Náš baskytarista Nikolaj se ale zamyslel a řekl, že se mu zdá, že to odněkud zná. Já sice odporoval, ale on mi za chvíli poslal odkaz na skladbu od Lady Gaga. Minimálně z osmdesáti procent to byla ona.

Takže stát se to samozřejmě může. Není za tím ale ambice něco ukrást.

A pokud jde o vykrádání sebe sama, Halywůd je naše osmá deska a já bych byl génius, kdybych na ní neměl něco, co by někomu nepřipomínalo cosi, co jsem už v minulosti složil. Nicméně nemám pocit, že by Hvězdáři připomínali Cestu. Ale třeba to tak je.

Skupina Kryštof natočila své osmé album.

Foto: Petr Hrubeš

Vaše nové album je poměrně veselé. Často vzpomínám na to, jak jste ještě po třetí desce Kryštof říkal, že skládáte pouze smutné a pomalé písně. Kdy se to změnilo?

Asi albem Inzerát v roce 2010. To byl takový náš restart. Předtím jsme byli ve složité situaci. Někam jsme došli, hráli jsme ve velkých halách, na velkých festivalech, pracovali jsme s nejlepšími zdejšími producenty a nevěděli, kudy dál.

Tenkrát nám pomohl Boris Carloff, který nás doslova dokopal k tomu, abychom zkusili spolupráci se zahraničními producenty. Udělali jsme to a byla to svěží a úžasná zkušenost. Myslím si, že se to na desce Inzerát otisklo. Po jejím vydání přišla obrovská pozitivní vlna a Kryštof se vyhoupl, abych to parafrázoval písní, až na vrcholky hor.

Také jsem v té době začal být šťastný v osobní rovině. Nastaly u mě přelomové okamžiky a já začal na věci nahlížet z jiného úhlu. A tu radost jsem chtěl šířit i kolem sebe.

Přinesla změna ve vašem životě jinou atmosféru v kapele?

Možná. Ale musel byste se zeptat spíše kluků. Všichni kapelou žijeme, spolupracovali jsme na všech písních, takže nám zrovna při přípravě Inzerátu vůbec nepřišlo, že se děje něco jinak. Průběžně všichni přemýšlíme o tom, kam bychom posunuli naše hraní, aby se na deskách dělo ještě něco nového, čerstvého. Ale podle mě je nejdůležitější, aby nás to pořád bavilo.

Jak došlo ke spojení slovenské zpěvačky Simy Martausové a Kryštof v písni Hvězdáři?

Oslovila nás Sima. Napsala, že nás sleduje, má ráda naši tvorbu a že by stála o to, abych pro nás dva napsal písničku. Odpověděl jsem, že když mě něco napadne, tak se ozvu. A napadli mě Hvězdáři. Napsal jsem český i slovenský text, písničku ji poslal a ona se jí zalíbila. Nahrávání pak vyšlo takříkajíc na první dobrou.

Proč je na albu skladba Milan Baroš, kterou jste původně zamýšleli jen jako dárek k loučení populárního fotbalisty s aktivní kariérou?

Milan a jeho žena Tereza jsou jednak kamarádi a druhak fanoušci kapely Kryštof. Když měl Milan rozlučku, Terezka mi zavolala a požádala mě, jestli bych pro něj něco nevymyslel. Rozhodl jsem se recyklovat naši píseň Naviděnou, která vyšla na našem best of albu 25 v roce 2017. Její rozsah mi umožnil v nové verzi odvyprávět mnoho textu, což jsem potřeboval, protože v něm mapuju Milanovu kariéru.

Natočili jsme klip s jeho důležitými góly a okamžiky, a to celé věnovali Milanovi. Jenomže z písně se stal nečekaný virální hit. Kam přijedeme, tam ji chtějí zahrát. Když jsme se ženou chystali vánoční stream, nechali jsme fanoušky hlasovat o písničkách, které chtějí slyšet. Hlasů bylo na tisíce. Na prvním místě skončila Srdce nehasnou, na druhém Vánoční a třetí byl Milan Baroš.

Před vydáním nového alba mi najednou přišlo líto, že bychom tu skladbu neměli na desce. Říkal jsem si, že když už budeme kompilovat písně z posledních dvou tří let, také ji mezi ně šoupneme.

Na konci alba je Vánoční, váš duet s Karlem Gottem. Jaké se vám k němu nyní, s odstupem času, vážou vzpomínky?

Příběh této písně je jednoduchý, přičemž byla důvodem, proč později vznikla skladba Srdce nehasnou. Karlu Gottovi jsem nejdříve nabídl Vánoční. Poslechl si ji a zalíbila se mu ta legrácka, že by nazpíval jen frázi z písně Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Když už ale na spolupráci přistoupil, přišlo mi líto, aby zpíval jen ji. Trochu jsme na skladbě zapracovali a dopadla tak, jak dopadla.

Byla spouštěčem našeho setkání. Dva tři dny poté, co jsem mu ji poslal, mi volal zpátky. Odvyprávěl mi celý svůj aktuální příběh, řekl mi, jak je na tom zdravotně, a požádal mě, jestli bych se ještě nepokusil napsat duet pro něj a jeho dceru Charlotte. Písnička Vánoční mi tedy umožnila prožít s ním další půl rok. Zkoušeli jsme, nahrávali, vystoupil jsem na jeho posledním koncertu v Malostranské besedě v Praze a také nám to umožnilo vyčistit si stůl, který jsme měli trochu ubryndaný, a přitom ani jeden z nás nevěděl, proč.

Hrozně si přál přijet na Kryštof kempy. Moc se mu líbila jejich myšlenka, a dokonce mi řekl, že jsem jako on, protože jsem s diváky až do chvíle, než odejde poslední. A také mi přiznal, že ho mrzí, že spolu nestihneme nahrát celé album.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků