Hlavní obsah

Režisér Filip Nuckolls: Od hip hopu po renesanční baladu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Novinkou letošních Letních shakespearovských slavností, jejichž mediálním partnerem je Právo, je originální scénicko-koncertní projekt skladatele Daniela Fikejze a režiséra Filipa Nuckollse nazvaný Koncert pro Mr. Shakespeara. Představí nejúspěšnější Fikejzovy písně na texty Williama Shakespeara, od balad přes folk a rock až po hip hop.

Foto: ČTK – Michal Krumphanzl

Filip Nuckolls na tiskové konferenci před zahájením Letních shakespearovských slavností.

Článek

Zpívat je budou osobnosti herecké i hudební scény Jitka Čvančarová, Kateřina Pechová, Richard Tesařík, Miroslav Etzler, Jan Sklenář a další. Jevištní podoba Koncertu pro Mr. Shakespeara je dílem Filipa Nuckollse.

Jaký je váš vztah k Williamu Shakespearovi?

Začnu velmi jednoduše: Mám ho rád. Martin Hilský na tiskové konferenci prozradil, že Sen noci svatojánské byl jeho prvním shakespearovským překladem. Úryvky ze Snu byly i mojí první profesionální režií v rámci Májového Shakespeara v pražském divadelním spolku Kašpar. A Sen noci svatojánské byl i mojí zatím poslední inscenací (rozhovor vznikal na začátku června – pozn. red.) v pro mě osudovém Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde moje režie komedie Dva páni z Verony byla prvním kouskem spolku Činoherák po násilné likvidaci divadla v roce 2014. Poslední spoluprací s mým tamním divadelním bratrem, dramaturgem Vladimírem Čepkem byla Shakespearova trilogie Jindřich VI.

Která zhlédnutá shakespearovská inscenace vás nejvíc ovlivnila?

Pokud bych měl jmenovat nejlepší shakespearovskou inscenaci, kterou jsem kdy v životě viděl, pak by to bez váhání byla „Schlachten!/Do krve!“ režiséra Luca Percevala, kterou inscenoval v hamburském Deutsches Schauspielhaus a v Praze se hrála v roce 2000. První inscenací, kterou jsem viděl v Anglii, byla Zimní pohádka od souboru Cheek by Jowl.

Ale ještě k předchozí otázce. Můj vztah k Shakespearovi poznamenal covid, který změnil hodně věcí. Předtím se mi zdálo, že mezi ním a naší generací není žádná propast, že ho dokážu vidět jako člověka, divadelního podnikatele, že je mi blízký. Po covidu mi připadá, že zestárl, že najednou neexistujeme ve stejném světě. Nevím. Ale náš vztah je stále živý.

Pojďme ke Koncertu pro Mr. Shakespeara. Jak se režíruje večer složený z písní?

To vlastně ani moc nevím. Řekl bych, že jako každý performativní počin. Je třeba stanovit pravidla a ta pak systematicky porušovat nebo naopak potvrzovat. U činohry je základem dramatický aparát, tady volný sled písní. Nebude to kabaret ani varieté, kde by písně byly rytmizovány výstupy jiných žánrů. Mým úkolem bylo dát výběru písní smysl a rotaci zpěváků nějakou logiku, a to jinou, než představuje jen vhodnost jejich hlasů pro tu kterou píseň. Začlenit je a hrát si se specifikem denní doby koncertu. A starat se o to, aby se zpěváci časem neokoukali.

Na tiskovce před zahájením slavností jste říkal, že na koncertu představíte Shakespeara šaškovsky renesančního i barokně dohnaného vášněmi. Můžete to rozvést?

Koncert je členěn na dvě poloviny, podobně jako sám William Shakespeare v sobě pojímá obě epochy, renesanční i barokní, alžbětinská divadla pod otevřeným nebem, jako byly Globe, Swan či Rose, a zastřešené divadlo The Black Friars. Ta první představovala herce v prázdném prostoru, prakticky bez větších jevištních efektů, posledně jmenované divadlo bylo osazené prvními barokními technologiemi. Takže vstupní polovina našeho koncertu zahrnuje písně z inscenací, kde je člověk strůjcem svého osudu, například z her Romeo a Julie nebo Marná lásky snaha. Ve druhé polovině se člověk stane hříčkou vášní, přírodních sil, světla a stínu, paradoxu. A to je Sen noci svatojánské anebo Othello. Výběr se neřídí dobou vzniku jednotlivých her, ale spíše tématem. Mezi renesancí a barokem také nevede žádná ostrá hranice. První polovina se bude odehrávat ještě za světla, ve druhé už nastoupí svícení. Na začátku je to na hercích a zpěvácích, po pauze se o slovo přihlásí podpůrné efekty.

Do jaké míry vycházíte při režii koncertu z osobností zpěváků a herců?

Hodně, v některých případech možná až moc osobně. Od začátku jsme hledali s Danem Fikejzem spíše výborně zpívající herce než slušně hrající zpěváky. Přijde mi, že herec má dost odlišný zpěvní projev než čistý zpěvák. Budeme chtít po účinkujících, aby písničky zpívali v jisté konkrétní motivaci a situaci, aby to nebyla jenom estráda.

Když jsem konzultoval kostýmy se Sylvou Hanákovou, říkal jsem jí, že pocitovým backgroundem jsou pro mě divadla malých forem šedesátých a sedmdesátých let ve své hravosti, nadhledu, poetičnosti v kombinaci s velkým gestem. Takže pro nás Lukáš Kuchinka vyrábí čtyřmetrovou loutku Williama Shakespeara, která by se měla přijít omluvit postavám, které se nedožily konce jeho her, a sám se jako zpěvák zúčastnit dvou písní. A snad zafungují projekce, které připravuje výtvarník „sudetského sturm und drangu“ Štěpán Jirák.

Máte mezi písněmi, jež na koncertě zazní, některou zvláště oblíbenou?

Na to vám konkrétně neodpovím. Velkou devízou tvorby Daniela Fikejze je její žánrová pestrost. V našem případě je to třicet sedm písní, každá žánrově jiná, od hip hopu po renesanční baladu. Osobně se těším třeba na Petera Pechu a jeho podání písně Dona Armada z Marné lásky snahy, která skládá poklonu The Doors. S nadsázkou bych řekl, že z žánrů chybí jenom hardcore techno a dechna. A tím, že je Dan takhle pestrý, se člověk u přípravy této vskutku letní a v něčem slavnostní komedie (abych parafrázoval žánrové ukotvení jednoho ze Shakespearových textů) nenudí a má vztah ke každé její kapitole.

Reklama

Výběr článků

Načítám