Článek
Přesto je to energetická injekce v době, kdy mnoha lidem na světě došel optimismus. The Offspring se vrátili v náladě, která je jim vlastní. Drtivá většina písniček je svižná a všechny se sentimentálně vybraly k tradičnímu kapelnímu zvuku.
Naprosto charakteristický zpěv Dextera Hollanda je pak ochrannou známkou, jež nedovolí, aby si třeba i hudebně nepříliš vzdělaní posluchači kapelu s někým spletli. To je ostatně pádný argument, proč se sound čtveřice nemění. Hollandův výraz by mu to nedovolil. A kromě toho, proč by měla měnit úspěšnou formuli, jakkoli je doba její největší slávy ohraničena devadesátými léty.
Let The Bad Times Roll je návykový punkrockový mix. V textech jsou ironie a humor, jejichž prostřednictvím formace komentuje realitu, aniž by posluchače k čemukoli vedla. Dívá se jen na svět a říká, které věci se jí zdají být divné. Je to zdařilý soundtrack k čekání na lepší časy.
Obal alba.
Energická titulní skladba připomíná atmosféru alba Americana (1998), Army Of One je nekompromisní šlapavka, dechovými nástroji podpořená a swingující We Never Have Sex Anymore odlehčením kolekce, pianová verze Gone Away, jež původně vyšla na desce Ixnay On The Hombre (1997), je ukázkou toho, jak se dá vypalovačka proměnit v baladu, kratičká Lullaby zase akustické vydechnutí. To vše přitom tvoří souvislý celek, jenž si lze po nějakém druhém třetím poslechu zamilovat.
Můžeme si myslet, že The Offspring mohli po sedmatřiceti letech existence začít klidně elegantně stárnout. Oni to ale neudělali, což je zpráva veskrze dobrá.
| The Off spring: Let The Bad Times Roll |
|---|
| Universal Music, 33:21 |
Hodnocení 85 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: