Hlavní obsah
V čele kapely stojí zpěvák a kytarista Wesley Schultz. Foto: Petr Hloušek, Právo

RECENZE: The Lumineers září, když si posluchač bere radost a lehkost

Zářijové album amerických The Lumineers je jejich třetí v pořadí, jmenuje se III a bylo prezentováno na tři části. Vypráví příběh Glorie, Juniora a Jimmyho Sparksových, kteří čelí různým závislostem, včetně těch na rodině a blízkých. Je to deska o hledání síly osobnosti. The Lumineers ji nyní představují na koncertech v Evropě. V neděli večer dorazili do pražského Fora Karlín.

V čele kapely stojí zpěvák a kytarista Wesley Schultz. Foto: Petr Hloušek, Právo
RECENZE: The Lumineers září, když si posluchač bere radost a lehkost

Bylo vyprodáno, což svědčí o tom, že kapela z Denveru si u nás už našla dost příznivců. Však je tu hudba, kterou se prezentuje, již mnoho let oblíbená. Výpověď folkových písní u nás byla přijímána především v osmdesátých letech a poté nezmizela. Jejich propojení s rockovými aranžemi nechává prostor pro zvuk akustických nástrojů a dává jim chytlavou lehkost s dávkou bezpečné agresivity.

The Lumineers to téma ctí. Jestliže se v minulosti dostali po vydání prvního alba ke slovu a po realizaci druhého k větší přímočarosti, na kolekci III vytvořili skladby stylově reprezentativní, aranžérsky pevné a interpretačně přirozené.

The Lumineers v Praze.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Koncertní program kapela upletla sice zčásti z písní nových, ale ke skladbám z prvních dvou desek sahala rovněž. Debut The Lumineers z roku 2012 připomněla svým největším hitem Ho Hey, jímž spolehlivě rozhoupala v bocích a kolenou diváky v sále, také písněmi Submarines či Flowers In Your Hair. Dvojku Cleopatra (2016) pak třeba kousky Sleep On The Floor, Ophelia nebo Angela.

Povšechně přesvědčila, že umí dát skladbám gradaci, která je nakonec leckdy až strhující. Program pak vystavěla tak, aby písně skočné střídaly vlažnější, neboť atmosféře koncertu by jednotvárnost neprospěla.

The Lumineers hráli písně ze tří svých alb.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Určitý stereotyp se ale přece jenom dostavoval, a vycházel z podstaty rukopisu kapely. Akustické nástroje její sound definují a vlastně zapouzdřují. Má ho charakteristický, lze jej po chvíli rozpoznat, pokaždé je však až příliš zřejmé, kam a jak v aranžích dokráčí, co se posune a co nikoli.

Na časové ploše koncertu proto dospěla několikrát do fáze, kdy bylo třeba mezi písněmi promluvit, aby vznikající jednotvárnost povolila. Publikum se k tomu nicméně postavilo tak, že se nechalo unášet stylem, který The Lumineers prezentují, a pobíralo z něho přednostně lehkost, rytmus a zábavnost.

Koncert tak vlastně nasměrovali už předskakující Mighty Oaks z Berlína. Možná se před devíti lety, kdy vznikli, učili od The Lumineers. Jejich indiefolk je tomu jejich totiž dost věrný.

The Lumineers, Mighty Sounds
Forum Karlín, Praha, 10. listopadu

Hodnocení: 75 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků