Hlavní obsah
Lucie Bílá nahrála velice osobní album. Foto: Supraphon - Lenka Hatašová

RECENZE: Lucie Bílá vypráví kamarádům o štěstí i smutku

Budiž veleben formát hudebního alba. Na rozdíl od rozsahu singlů skýtá mimo jiné prostor pro vyprávění příběhu, který zachycuje určité období v životě umělce, se všemi jeho hlavními liniemi i odbočkami. Zpěvačka Lucie Bílá ho na novém albu Ta o mně beze zbytku využila.

Lucie Bílá nahrála velice osobní album. Foto: Supraphon - Lenka Hatašová
RECENZE: Lucie Bílá vypráví kamarádům o štěstí i smutku

Téma alba stanovuje hned v první písničce Mám ráda život, kterou pro ni napsal Marek Ztracený. Z textu je patrné, že hodlá vyprávět o aktuálním období svého bytí, ve kterém jsou velké štěstí v podobě nalezení lásky a toho, co k ní patří, ale též rozpaky z odchodu syna z domova (písnička Nevěřím) a smutek ze smrti maminky (Domov).

Hned následující skladba se jmenuje O lásce. Jejím autorem je opět Marek Ztracený, muž, který prožívá plodné a úspěšné období autorské i interpretační. I v této písni vystihl rozpoložení Lucie Bílé. Byl s ním předtím konfrontován a coby muž je přetavil do textu dobře padnoucího ženě. Je to důkaz empatie, šikovnosti i uměleckého souznění.

Ostatně i jeho třetí skladba na albu, Protože, je potvrzením, že v něm zpěvačka nalezla kvalitního autora a dobrého parťáka do tvůrčího týmu. Není skladatelka a je tedy nucena hledat autory, kteří přijmou její naturel a pochopí, jaké skladby chce v tom kterém čase posluchačům předávat.

Obal nového alba Lucie Bílé.

Foto: Supraphon

Volila dobře. Písničky na novinku pro ni napsali i Jana Infeldová, Jan Vávra, Patricie, Marcell, Jana Kirschner, Zuzana Mikulcová, Katarína Knechtová, Martin Šrámek a další. A byť se v textech tu a tam objeví klišé, pro pop music, ve které se Lucie Bílá pohybuje, jsou slova v nich jasná.

Zpěvačka v minulosti mnohokrát dokázala, že má široký hlasový rozsah a vysokou kvalitu přednesu, v němž umí být klidnou silou i rockovým uragánem. Na albu Ta o mně ale už nemá potřebu svůj pěvecký rozsah dokazovat. Většina písniček má poklidný charakter, při kterém jde ve velké míře o důsledné předání obsahu textů. A Lucie Bílá si je užívá.

Dvakrát se v ní nicméně probudí její dravá interpretační energie, a to ve skladbách O lásce a velmi naléhavé Hořká jako rtuť. V bytostně osobních písních Nevěřím a Domov naopak zjihne a nastolí intimní komorní atmosféru. Zařazení těchto dvou skladeb za sebe má jistou logiku, nicméně v obou je klíčové slovo „nevěřím“. Prozíravější by tedy bylo vložit mezi ně ještě nějakou jinou.

Album je vlastně vyprávění Lucie Bílé přátelům a fanouškům. Čas s ním příjemně plyne, osvěžení od ryze osobních témat je v odlehčených 3 dny a Cirkus bude, a vše je kultivované a písničkové. Lucie Bílá a její studiový tým totiž dbaly na to, aby se v produkci desky neztratily melodie a zvukový nános složený z různých střípků nepřekryl nuance, které přinášejí živé hudební nástroje. Není to neochota být super-moderní, je to jiné rozhodnutí.

Ta o mně je deska, která povzbudí. Třeba v tom, že láska může přijít kdykoli, a náhle může rozehnat chmury z jiných pocitů. Není to kolekce, která představí Lucii Bílou v celém spektru jejích pěveckých dovedností. O to v ní koneckonců od počátku nešlo. Je to kapitola z pomyslné velké knihy. Z knihy, která jednou bude zcela komplexní.

Lucie Bílá
Supraphon, 45:15

Hodnocení: 75 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků