Hlavní obsah
Foo Fighters loni oslavili čtvrtstoletí existence. Foto: Sony Music

RECENZE: Foo Fighters se dali do pohybu

Medicine at Midnight je vyvrcholením více než čtvrtstoletí dlouhé kariéry americké kapely Foo Fighters. V roce 1995 ji založil do té doby bubeník skupiny Nirvana Dave Grohl. Po dobrovolném skonu zpěváka a kytaristy Nirvany Kurta Cobaina měl na vybranou. Mohl dál bubnovat v méně významných kapelách a věřit, že se vše v dobré obrátí, anebo to vzít do svých rukou.

Foo Fighters loni oslavili čtvrtstoletí existence. Foto: Sony Music
RECENZE: Foo Fighters se dali do pohybu

Rozhodl se pro druhou variantu. Zpoza bicí soupravy se v nové kapele Foo Fighters, kam s ním z Nirvany přišel i druhý kytarista Nirvany Pat Smear, přesunul na post zpěváka a kytaristy. První album vydali již v roce 1995.

Bylo skvěle přijato a dokázalo přitáhnout i pozornost těch, kteří si mysleli, že po slavné Nirvaně nic nebude. Dnes jsou mnozí fanoušci i hudební publicisté názoru, že Foo Fighters nesou odkaz Nirvany. Možná by ta kapela dnes zněla tak, jak znějí oni na nové desce.

Párty album

S produkcí desáté studiové desky pomohl Greg Kurstin, se kterým Foo Fighters spolupracovali i na předchozím albu Concrete and Gold (2017). Ceněný producent a skladatel, jenž si pozornost amerických rockerů získal díky svému hudebnímu projektu The Bird And The Bee, má na kontě řadu spoluprací zejména s popovými hvězdami. Jsou jimi Sia, Pink, Adele, Lily Allen, Kylie Minogue, Katy Perry, Kelly Clarksonová či Paul McCartney.

„Podle mého názoru zatím kapela naplno nevyužila svých muzikantských schopností. Klidně by mohla nahrát deathmetalové album či písně ve stylu Carpenters,“ sdělil Dave Grohl ještě před vydáním desky.

Nazval ji „párty albem sobotní noci“ a sdělil, že se na ní Foo Fighters dostali ke zvuku, který dosud neprozkoumali. Kdyby šlo všechno podle plánu, vyšla by už loni a kapela by byla na velkém světovém turné.

„Věděli jsme, že pro nás rok 2020 bude zvláštní, protože na něj připadlo pětadvacáté výročí našeho vzniku. Chtěli jsme vytvořit desáté album, abychom to všechno oslavili. Naplánovali jsme světové turné, natočili několik dokumentů, videa. Plánovali jsme turné. Kamiony byly naložené, trička natištěná. I album bylo hotové. Loni v únoru jsme si mysleli, že rok 2020 bude největším rokem. A pak se věci zastavily. Čekali jsme. Setkávali jsme se jednou za měsíc, abychom si řekli, zda už je čas nastartovat motory. Ale nakonec nám došlo, že to bude dlouhá přestávka,“ řekl Grohl.

Medicine at Midnight nese řadu písní, které tvoří ucelený pás. To, že se v některých kapela tu a tam na dohled vzdálí své rockové minulosti, je ku prospěchu věci. Dává jí to do současného zvuku vzdušnost a v jejím rockovém ranku je to dnes progresivní. Obecně je to známkou toho, že žije a o muzice vážně přemýšlí.

Nejvýraznější písní je Waiting On A War. Je to sice ta, kterou použije jako argument každý, kdo by chtěl podstrčit světu myšlenku, že Foo Fighters jsou už příliš jemní, v té skladbě je ale pro Američany charakteristické vedení pěvecké linky, obrovská naléhavost a za ní příběh.

Bude válka?

„Když jsem byl mladý, měl jsem strach z války. Věděl jsem, že kdyby byla, mohla by mít něco společného se životem blízko Washingtonu, kde jsem bydlel. Vždycky jsem si představoval, že pokud bude, byli bychom první, kteří by byli zasaženi raketami. Byla to doba takzvané studené války,“ vysvětlil Grohl.

„A pak jsem jednoho dne vedl svou dceru do školy a ona se ke mně obrátila a řekla:,Tati, bude válka?‘ Byl jsem šokován. V té době se něco dělo se Severní Koreou. Okamžitě jsem si uvědomil, že má dcera žije pod stejným beznadějným mrakem, pod nímž jsem žil já, když jsem byl v jejím věku. Přitom se to stalo o čtyřicet let později. Trochu mi to zlomilo srdce. Děti mají mít v tomto věku bezstarostné a krásné zážitky, ne strach z války. Ten den jsem napsal tuhle píseň, Čekání na válku,“ dodal.

Dvě úvodní chytlavé skladby Making A Fire a Shame Shame ukazují, že Foo Fighters mají pořád rockový hitový potenciál. K nim se v tomto ohledu přidává poslední písnička Love Dies Young, perla na dně nového alba, skladba, která je tak příjemná a hezká, že posluchače přivede k dalšímu poslechu celé kolekce. Písně No Son of Mine a Holding Poison připomínají románek kapely s funkem na začátku její kariéry. Cloudspotter náladou evokuje osmdesátá léta, titulní skladba zase Let’s Dance od Davida Bowieho, umělce, který měl vliv na celou scénu, především na vnímavé kolegy.

Medicine at Midnight není nejlepší album v kariéře Foo Fighters, ale je velice dobré. Přináší více než šestatřicet minut muziky, jež rozšiřuje povědomí o tvůrčím záběru americké skupiny. Nadto je to deska, která funguje jako celek, z něhož není ohleduplné vydloubnout jen pár okamžiků.

Foo Fighters: Medicine at Midnight
RCA, 36:32

Hodnocení 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků