Hlavní obsah
Algiers Foto: archiv kapely

RECENZE: Algiers se rozhodli zůstat

Američtí Algiers jsou dobrou volbou pro ty, kteří vnímají rockovou hudbu jako spektrum tradičních postupů (nikoli klišé) a současně inspiraci v blízkých končinách.

Algiers Foto: archiv kapely
RECENZE: Algiers se rozhodli zůstat

Jejich v pořadí třetí album There Is No Year je i pro ty, kteří si dnes a denně kladou otázku, zda se člověk vydal správným směrem.

Koncept alba vzešel z básně zpěváka Franklina Jamese Fishera nazvané Misophonia. To slovo představuje formu snížené zvukové tolerance. Jedná se o neurologickou poruchu, která se projevuje pouze v případech výskytu specifických zvuků, nehledě na jejich hlasitost. Celá báseň je pak jakousi demontáží chorob světa a uvědomění si, že v něm převládá temná strana.

Témata z ní nakladli Algiers na albu vedle sebe. Úvodní titulní skladba je bezmála apokalyptická, v následující Dispossession se zpívá o útěku z Ameriky, v Hour Of The Furnaces je v refrénu konstatování, že všichni tančíme do ohně, a ve Wait For The Sound zase, že jsme příliš staří na to, abychom utekli.

Nové album

Foto: Matador

Na téhle desce není mnoho naděje. Fisher se jako textař zaměřil na to ze svého pohledu zlé. Na krvežíznivý kapitalismus, celosvětovou nerovnost mezi lidmi, politickou korupci či ničení planety.

V pěveckém výrazu je naštvaný, smutný i raněný. Z uměleckého hlediska tedy obdivuhodně univerzální.

Naléhavost vložená do sdělení je patrná hned v titulní písni, stejně jako ve zběsilé hře saxofonu v Chaka či v závěrečné brutální Void, v níž kapela obnažila své postpunkové ostří. Aby to ale nebyla jen exhibice hluku, v jiných písničkách se projevuje její otevřenost v přijímání dalších vlivů. Rozhodně to není monotónní kolekce.

Dispossession má v sobě lehký závan funku, v Unoccupied se pře punk s elektronikou, Losing Is Ours má nádech gospelu, Nothing Bloomed gotiky, We Can’t Be Found tradiční rockový, Wait For The Sound je zase zaklíněna v melancholii.

Povšechně Algiers stavějí především na atmosféře a garážovém zvuku celé desky. Melodie jako by byla cosi navíc, i když se jí programově rozhodně nevyhýbají. To je nejspíš ponechá i nadále na klubové scéně, k masám se zatím nevypravili.

Zůstali ale hrdí, nekompromisní a s názorem. Již 21. února to ostatně dokážou v pražském Lucerna Music Baru.

Algiers: There Is No Year
Matador, 37:05

Hodnocení 80 %

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků