Hlavní obsah

RECENZE: Algiers se rozhodli zůstat

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Američtí Algiers jsou dobrou volbou pro ty, kteří vnímají rockovou hudbu jako spektrum tradičních postupů (nikoli klišé) a současně inspiraci v blízkých končinách.

Foto: archiv kapely

Algiers

Článek

Jejich v pořadí třetí album There Is No Year je i pro ty, kteří si dnes a denně kladou otázku, zda se člověk vydal správným směrem.

Koncept alba vzešel z básně zpěváka Franklina Jamese Fishera nazvané Misophonia. To slovo představuje formu snížené zvukové tolerance. Jedná se o neurologickou poruchu, která se projevuje pouze v případech výskytu specifických zvuků, nehledě na jejich hlasitost. Celá báseň je pak jakousi demontáží chorob světa a uvědomění si, že v něm převládá temná strana.

Témata z ní nakladli Algiers na albu vedle sebe. Úvodní titulní skladba je bezmála apokalyptická, v následující Dispossession se zpívá o útěku z Ameriky, v Hour Of The Furnaces je v refrénu konstatování, že všichni tančíme do ohně, a ve Wait For The Sound zase, že jsme příliš staří na to, abychom utekli.

Foto: Matador

Nové album

Na téhle desce není mnoho naděje. Fisher se jako textař zaměřil na to ze svého pohledu zlé. Na krvežíznivý kapitalismus, celosvětovou nerovnost mezi lidmi, politickou korupci či ničení planety.

V pěveckém výrazu je naštvaný, smutný i raněný. Z uměleckého hlediska tedy obdivuhodně univerzální.

Naléhavost vložená do sdělení je patrná hned v titulní písni, stejně jako ve zběsilé hře saxofonu v Chaka či v závěrečné brutální Void, v níž kapela obnažila své postpunkové ostří. Aby to ale nebyla jen exhibice hluku, v jiných písničkách se projevuje její otevřenost v přijímání dalších vlivů. Rozhodně to není monotónní kolekce.

Dispossession má v sobě lehký závan funku, v Unoccupied se pře punk s elektronikou, Losing Is Ours má nádech gospelu, Nothing Bloomed gotiky, We Can’t Be Found tradiční rockový, Wait For The Sound je zase zaklíněna v melancholii.

Povšechně Algiers stavějí především na atmosféře a garážovém zvuku celé desky. Melodie jako by byla cosi navíc, i když se jí programově rozhodně nevyhýbají. To je nejspíš ponechá i nadále na klubové scéně, k masám se zatím nevypravili.

Zůstali ale hrdí, nekompromisní a s názorem. Již 21. února to ostatně dokážou v pražském Lucerna Music Baru.

Algiers: There Is No Year
Matador, 37:05

Hodnocení 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám