Hlavní obsah
Máchův Kaliban není hrůzu nahánějící divoch, ale pohledný mladík. Foto: Pavel Hejný

Radúz Mácha o postavě Kalibana v Shakespearově Bouři: Není to pro mě primitivní divoch

Radúz Mácha je absolventem herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a brněnské JAMU. Již během studií hostoval v pražském Národním divadle, kde je od roku 2011 členem činohry. Na Letních shakespearovských slavnostech ztvárnil už Claudia v komedii Mnoho povyku pro nic. Jeho letošní novou postavou je Kaliban v Bouři, která se po pražské premiéře od 19. července uvádí na jevištích v Ostravě a Brně.

Máchův Kaliban není hrůzu nahánějící divoch, ale pohledný mladík. Foto: Pavel Hejný
Radúz Mácha o postavě Kalibana v Shakespearově Bouři: Není to pro mě primitivní divoch

S režijním duem SKUTR jste spolupracoval už na muzikálu Quasimodo, nyní na Bouři. Jak si s Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským rozumíte?

Před deseti lety jsem hrál postavu Victora Huga v Quasimodovi a pokoušel jsem se zpívat vedle takových ostřílených muzikálových profesionálů, jakými jsou Jiří Korn nebo Tomáš Trapl. Upřímně, měl jsem z toho tenkrát dost vítr, hodně to prožíval a byl nervózní z toho, abych nezklamal. Zpětně je mi trochu líto, že jsem si to víc neužíval.

Se SKUTR jsem potom ještě pracoval na inscenacích Krvavé svatby ve Stavovském divadle a Kytice v Národním. O tom, že si rozumíme, svědčí i nabídka další spolupráce. Mám je moc rád nejen jako režiséry, ale i lidsky jako kamarády. Ne o všech režisérech, se kterými pracuji, bych mohl říct, že si rozumíme i jen tak u piva.

Co na jejich práci oceňujete?

Oceňuji na nich jejich nadhled, pozitivní energii, práci s hercem a především to, v jak pohodové atmosféře probíhají zkoušky. Čerpají z každého herce, nesnaží se nás lámat do své představy, vzájemně si nasloucháme. Chtějí, aby nás to především bavilo, a to je skvělé. Je mi ctí být součástí jejich party.

Kaliban není vaší první shakespearovskou postavou, hrál jste si už Trania ve Zkrocení zlé ženy v Národním divadle a Claudia v Mnoho povyku pro nic na Letních shakespearovských slavnostech. Jaký máte k Shakespearovi vztah?

Trania jsem přebral po Honzovi Hájkovi při nástupu do angažmá v Národním divadle v Praze, takže jsem neměl vlastně moc příležitosti ji při zkoušení prozkoumat. Myslím, že vzhledem ke svému typu bych do takové role asi obsazen nebyl. Ale hrál jsem ji moc rád, užíval si to, poprvé zjišťoval, jak a kdy diváci reagují na slovní humor. Ve škole jsme dělali spíš ruské autory, takže to bylo vlastně mé první setkání se Shakespearem.

Co se týče Claudia v inscenaci Mnoho povyku pro nic, který se už letos bude hrát osmou sezonu, bylo to mé první hraní pod širým nebem a setkání s legendou Jiřím Menzelem. Do téhle role jsem byl dokonce v Národním divadle v příští sezoně obsazen už podruhé, ale nakonec jsme se s uměleckým šéfem dohodli, že asi není rozumné hrát dvakrát stejnou roli.

Shakespearův jazyk je nádherný, rád ho čtu, ale občas mám problém převést ho na jeviště tak, aby to neznělo uměle. Snažím se toto umění odkoukat od zkušenějších. Na konzervatoři jsem měl sen zahrát si Romea, to už jsem asi prošvihl, ale Kaliban je krásná výzva.

Kaliban je často vnímaný jako zlý a primitivní divoch, napůl zvíře. Ale může to být i domorodec, jehož Prospero zotročil. Co vás na téhle zvláštní postavě zajímá?

Zaručeně to pro mě není primitivní divoch, nesmírně mě na něm přitahuje právě ta nejednoznačnost, jak asi přemýšlí a o čem. Zajímá mě jeho vnitřní smutek, snaha být rovnocenným partnerem, zápas s animálními pudy, hlad po pomstě, touha po Mirandě, láska k přírodě a domovu, který mu ostatní berou.

Po každém novém přečtení ho vnímám jinak. Je spousta cest, kterými se lze při zkoušení vydat. My zcela upustili od jakýchkoli zvířecích atributů v jeho vzhledu, což je podle mě skvělé, a zkoumáme jeho jinakost především zevnitř.

Máte za sebou herecké zkušenosti z brněnské Marty, Divadla Husa na provázku, HaDivadla, ostravského Divadla Petra Bezruče i Těšínského divadla. Rozhodl jste se ale pro pražské Národní divadlo. Jak se tam cítíte?

Po absolutoriu JAMU jsem měl nabídky jít buď do Husy na provázku, Divadla na Vinohradech nebo právě do Národního, kde jsem od třeťáku hostoval. Upřímně, první roky tamního angažmá nebyly vůbec jednoduché. Často jsem přemýšlel, zda jsem neudělal chybu a neměl se jít raději takzvaně vyhrát a vyzrát do menšího divadla.

S nástupem nového šéfa a spoustou mladší kolegů se toho pro mě dost změnilo, dostal jsem větší příležitosti a zajímavější role, sbírám víc a víc zkušeností. Konečně jsem si vyzkoušel, jaké to je, utáhnout zcela sám celé představení, když v Netrpělivosti srdce dvě hodiny neslezu z jeviště. Tuhle inscenaci miluju, každé představení je pro mě obrovská výzva a cítím, že tím nabírám herecké sebevědomí, což je pro mě nesmírně důležité.

Moc rád také hraju Mrtvého ženicha v Kytici, kterou SKUTR režírovali. Tam mám možnost se opravdu vyřádit, a užívám si volnost, kterou mi kluci v téhle roli dali.

Jaké divadlo máte rád jako divák?

Nejraději si divadlo užívám jako divák sám, bez doprovodu. Nejlépe, aby kolegové nevěděli, že sedím v hledišti. Miluju jakékoli dobré divadlo, které mě překvapí, vyvolá ve mně otázky, nutí mě přemýšlet. Když mě zcela pohltí herecký výkon a přístup daného herce k roli.

Takové divadlo, jemuž věří všichni herci, kteří stojí na jevišti, a hrají ho s chutí a zapálením do hry. A jestli je to ve zlatých portálech anebo malém sklepě, je mi úplně jedno.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků