Článek
Opatření proti šíření koronaviru vše odložilo. Soubor v čele s principálem Petrem Horníčkem však nezahálí a o to usilovněji pracuje na rekonstrukci divadla a přípravě inscenací.
Jaké jsou vaše představy o směřování Branického divadla?
Chceme vytvořit prostředí, do něhož se budou lidé chodit bavit a rádi vracet. Rádi bychom do něho vrátili pantomimu, která u nás měla silnou éru v osmdesátých a devadesátých letech.
Divadlo jsme přejmenovali. Vycházeli jsme z původního názvu a nazvali ho Divadlo Bravo!. To je mezinárodní oslavné slůvko, které volají lidé, když chtějí umělcům poděkovat. Byli bychom moc rádi, kdyby Braníkem opět znělo bravo!
Podtitul je Divadlo nového cirkusu a pantomimy. Oslovili jsme mima Radima Vizváryho, který s námi již řadu let spolupracuje. Kromě toho, že v divadle bude hrát svá pantomimická představení, připravíme společně další nové tituly. Počítáme i s přizváním jiných skupin, jež se věnují pantomimě a novému cirkusu. Rádi bychom produkci rozšířili i o koncerty, přednášky a jiné formáty. Připravujeme kabaret, který by měl mít premiéru na podzim.
Jitka Molavcová: Stále někam spěcháme a ta rychlost vede k povrchnosti
Do jaké míry je zapotřebí divadlo upravit pro akrobacii a pantomimu?
Nejprve jsme jeviště očesali od kabelů a všech zbytečností, které se na něm za téměř sto let nashromáždily. Probíhají stavební úpravy pod taktovkou architektonického ateliéru A69, který má na kontě řadu ocenění. Trojlístek architektů Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig je zárukou skvělého výsledku.
Ale to bohužel nestačí, protože divadlo postrádá základní osvětlovací a zvukovou techniku. Proto jsme vyzvali k podílu na financování i budoucí diváky. Otevřeli jsme webovou kampaň na službě Hithit, v rámci níž mohou naši příznivci přispět. Kampaň má tři části. První, nazvaná Chci je vidět a slyšet, směřuje k nákupu kvalitního osvětlení a ozvučení asi za milion Kč. Druhá, Chci u toho sedět, by měla financovat výměnu starých a špinavých sedaček za nové, přičemž hlediště by mělo mít nejen klasické řadové uspořádání, ale i kabaretní sezení se stolečky. To je další milion.
A třetí část, Chci mít nadhled, by měla vybudovat elevaci, aby diváci dobře viděli. Na rozdíl od činohry je pro naše představení ideální mít divácký nadhled nad účinkujícími, protože aktéři se často pohybují nízko při zemi. To je třetí milion. Pokud se podaří vybudovat elevaci, vznikne pod ní prostor pro kavárnu.
Jak často budete hrát?
Plánovali jsme do léta odehrát deset představení ve zkušebním provozu, při nichž by šlo o to, seznámit lidi se stavem divadla a přiblížit jim aktivity a představy o budoucí podobě. Pokud se nám podaří vybrat peníze, měla by přes léto proběhnout rekonstrukce. Od října plánujeme deset až patnáct představení měsíčně, od ledna dalšího roku pak dvacet až pětadvacet.
Počítáme i s nedělními dětskými představeními. Máme kontakty na školy a školky, hráli bychom i dopolední představení pro děti z Prahy 4. Ostatně divadlo jsme chtěli otevřít 20. března premiérou dětského představení Mimjové v režii Radima Vizváryho na téma boje dobra a zla.
Jana Stryková: Syn se mě ptá, proč mám tak blbou práci
Jakým způsobem budete financovat provoz divadla?
Zažádali jsme o podporu Městské části Praha 4, podáváme granty na činnost jak na Magistrát hl. m. Praha, tak ministerstvo kultury. A samozřejmě usilujeme o získání mecenášů a sponzorů. Ale to všechno jsou finance, jež můžeme očekávat až příští rok. Proto jsme otevřeli zmíněnou kampaň na investice do rekonstrukce divadla, která přijde na osm milionů.
Kdyby dvacet tisíc lidí přispělo částkou sto padesát korun, tak bychom ty tři potřebné miliony získali. Zní to vlastně velmi jednoduše, ale je mi jasné, že zvláště nyní to tak snadné nebude. A co se týče provozu, Losers Cirque Company mají solidní diváckou základnu, tak doufám, že za námi přijde a podpoří nás i v novém divadle. Hrát ve vlastním prostoru bude úplně jiná zkušenost pro nás i pro diváky.
Na co se tedy diváci mohou těšit od podzimní sezony?
Kromě Mimjů budeme hrát naše stávající představení, stejně tak ta svá i Radim Vizváry. A 3. a 4. listopadu by měl mít premiéru nový titul The Cabaret: Cizinec, na kterém s námi spolupracuje herec Jan Cina v hlavní roli. Budou v něm akrobacie, pohybové divadlo, zpěv, živá hudba i zajímavá scénografie.
Co dělají Losers Cirque Company, když nemohou hrát ani zkoušet?
Cvičí a trénují doma. Na sociálních sítích jsou k dispozici videa, jak se každý individuálně připravuje a udržuje ve formě. S Radimem každý den vedeme rozmluvy o dalších plánech a představách, jak naplnit nový prostor.
S rouškou se nejspíš akrobacie dělat nedá…
Ale dá. Já chodím třeba s rouškou denně běhat. Jde o to, najít si správné tempo i rytmus dýchání.
Miroslav Donutil zahraje všechno, jenom hřebík přitlouct neumí
Jaké máte plány na léto?
Na dobu od 5. do 31. srpna máme pozvání na Festival Fringe do skotského Edinburghu, na kterém chceme hrát představení Heroes, jež jsme od premiéry ještě upravili. Ale je otázka, jestli se Fringe uskuteční a jestli se nám vůbec podaří vyjet za hranice. Byl jsem na Fringe poprvé s La Putykou a přál bych každému, aby mohl tu atmosféru zažít. Pokud by se to nepovedlo, věřím, že za rok.
V tom případě bychom vyhověli oslovení ze strany Letní Letné, na které bychom mohli hrát Heroes, Mimji i reprízy starších titulů. A také nový titul, který mám připravený pro náš festival Losers Open Air 2020 na pražském Vyšehradě, jenž by se měl odehrát začátkem června. Zatím vyčkáváme do konce dubna, jestli je jeho konání reálné. Měli jsme tam 2. června pokřtít i nové album Kláry Vytiskové. A rádi bychom ještě v červnu odehráli i část představení v našem novém divadle, včetně premiéry Mimjů. Ale zatím je vše ve hvězdách.
Může se vám hodit na Firmy.cz: