Hlavní obsah
Principál Divadla Mír Albert Čuba je doma i v herecké šatně. Foto: Jan Handrejch, Právo

Principál Divadla Mír Albert Čuba: Vyděláváme i v době korony

Loni v březnu musel ze dne na den uzavřít své Divadlo Mír, které si koupil, aby mohl hrát to, co chce. Vzal si na něj hypotéku, kterou splácí. Kombinace urputnosti a nadšení mu pomohly i v době pandemie. „Daří se nám, hrajeme,“ říká Albert Čuba. A dobře, o čemž svědčí i milióny zhlédnutí jejich skečů na internetu či úspěch video platformy MírPlay.

Principál Divadla Mír Albert Čuba je doma i v herecké šatně. Foto: Jan Handrejch, Právo
Principál Divadla Mír Albert Čuba: Vyděláváme i v době korony

Před rokem vláda poprvé uzavřela divadla. Měli jste v tu chvíli vyprodáno?

Úplně, na několik týdnů dopředu. Všech 339 míst v sále, což není rozhodně málo.

Podpořili vás v tu chvíli diváci?

Byl to jak výbuch po granátu, pomoci nám chtěl snad každý. Nepropadli jsme proto žádné hysterii, nehroutili jsme se. Situaci jsme postavili do pozice: vy, diváci, k nám nemůžete, my tedy jdeme za vámi na internet. Začali jsme streamovat na YouTube a přes QR kód dali lidem šanci nás pohodlně a dobrovolně za kulturu odměnit.

Ostravské Divadlo Mír sídlí v budově bývalého kina.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Diváci navíc věděli, že peníze jdou rovnou na náš účet, nemuseli se tedy nikde registrovat, zadávat číslo své karty apod. Samozřejmě, že se tyhle příjmy nerovnaly těm, které by přišly, kdybychom měli normálně otevřeno, ale v tu chvíli nám stačily. V době uzávěry nám totiž pochopitelně klesly i náklady.

Zmíním dva pořady, které vás proslavily: Tři Tygři a sKORO NA mizině. Ten druhý jste začali natáčet po uzavření scén, na YouTube má každý díl přes milión zhlédnutí. Čekali jste podobný úspěch?

Projektu jsem poměrně věřil. Úspěšní byli v tomhle směru již Tři Tygři. A tento úspěch byl vlastně inspirací pro seriál sKORO NA mizině. Nemůžu tedy říct, že by se o Divadle Mír před covidem v republice nevědělo. Když přišla uzávěra divadel, už jsme věděli, že můžeme vyrazit za diváky i jinak než fyzicky.

On-line svět jsme měli osahaný. Pomohlo nám hlavně to, že jsme byli připravení. Tušili jsme, že se něco děje, a když zavřeli divadla na Slovensku, bylo jasné, že to přijde i k nám. Hledali jsme, kudy z toho ven, a tak jsme začali okamžitě streamovat na YouTube. A do toho přišel Vladimír Skórka, že by rád přiložil ruku k dílu, čímž za nějakou dobu vznikl seriál sKORO NA mizině.

Vrátím se do úplných začátků Divadla Mír. Jak se na vás v bankách tvářili, když jste chtěl po nich půjčku na koupi divadla?

Odmítavě, ale musím říct, že se mi na ostravských pobočkách bank minimálně snažili pomoci. Jenže pak šlo vše na schválení do Prahy, kde projekt neprošel. V minulosti nikdo podobný případ neřešil. V bankách nevěděli, jak se k věci postavit a s čím ji porovnat. Asi tomu nepomohla ani analýza trhu, kterou jsem za Ostravu dodal.

Myslíte analýzu divadelního trhu?

Ano, vypracoval jsem dokument, v němž jsem spočítal, kolik tady chod zdejších divadel stojí. V bankách byli překvapení zejména tím, že ostatní nežijí pouze z příjmů ze vstupenek, ale že dostávají také velké dotace. V součtu jde o tři sta miliónů ročně.

Principál Divadla Mír Albert Čuba si koupil divadlo, aby mohl hrát to, co chce.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Následně jsem jim musel dovysvětlit, že jako soukromé divadlo na tyto dotace nedosáhneme, a že se musíme uživit jinak, tedy hlavně z příjmů za vstupenky a z dalších zdrojů. A také to, že kdyby se nám je nepodařilo sehnat, lístek k nám by stál kolem 1 300 korun. Což je na Ostravu nereálná částka.

Na kolik vyjde v běžném režimu normální vstupenka do Divadla Mír?

Začínali jsme na 320 korunách. Teď za ni zaplatíte od 420 do 480 korun.

Nakonec jste ale půjčku v jedné bance dostal.

Trvalo to ale déle, než jsem si původně myslel. Proto jsme si budovu v roce 2016 nejdřív pronajali. Díky ochotě původního majitele jsme v pronájmu zůstali rok a půl. Poté jsem půjčku získal, a to díky tomu, že nás jedna z bank zahrnula do programu „sociálního bankovnictví“, kam spadá i kultura. Za úvěr se zaručila i Evropská unie.

Ručíte za úvěr přímo budovou divadla?

Tohle byl také problém. Budova má totiž jako zástava téměř nulovou hodnotu. Je to velmi specifická nemovitost. Mezi finančníky je zažitá představa, že se neprodá... Tohle si ale nemyslím. Když se prodávala jako obchodní prostor, nikdo ji nechtěl, naopak divadlo si na sebe ale vydělá i za korony. Je vidět, že můžeme konkurovat (nejen) ostravským divadlům.

Já bych vás dokonce směle označila za české kulturní vítěze pandemie. Váš seriál sKORO NA mizině vám umožnil přežít jaro a léto. Co podzim?

SKORO NA mizině ale určitě nebylo to, co nám umožnilo přežít jaro a léto. Byly to naše livestreamy na YouTube (které pak posloužily jako inspirace pro vznik seriálu) a především naši úžasní diváci, kteří nás bez nadsázky zachránili. Seriál sKORO NA mizině navíc není jen náš, ale také producenta Vladimíra Skórky. On by se durdil, kdybychom na něj zapomněli.

A co ten podzim?

Ten byl překvapením asi pro mnohé z nás. Každý se po otevření zaradoval a užil si léta. Divadla se v září normálně rozběhla. A v říjnu přišlo další bum. Najednou se zavřelo téměř všechno. Ocitli jsme se v jiné pozici než na jaře. Už jsme nechtěli nikoho o nic prosit, proto vznikla naše video platforma MírPlay.

V Divadle Mír se umělecká činnost nezastavila. Herci stále hrají a zamilovala si je celá republika.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Funguje vlastně podobně jako klasické divadlo dle hesla: chceš-li s námi, milý diváku, být, kup si vstupenku (respektive předplatné) a my ti za něj nabídneme prémiový videoobsah. Je to pro nás čistší cesta, jak se uživit.

Kolik po něm chcete?

Měsíční předplatné MírPlay stojí devadesát korun, roční pak devět set. Teď ještě uvažujeme, že bychom zavedli i jiné druhy předplatného pro ty, co nechtějí za vše platit kartou.

Podobné služby nejsou levné. Prozradíte, kolik stojí tenhle projekt vás?

Dost. Když nám na MírPlay naběhnou v jeden okamžik třeba čtyři tisíce lidí, musíme být připravení, musíme mít vyhovující datový tok. Za přenosy ze serverů tak platíme 25 tisíc dolarů ročně (přes 556 tis. Kč, pozn. red.), což je docela palba. Ale nestěžuji si. Našim cílem je dostat se do situace, kdy příjmy z MírPlay utáhnou provoz divadla v situaci, kdy nemůžeme hrát pro diváky.

To jde?

Z velké části ano. Ještě k tomu dodám, že s popularitou přišly další zdroje: reklama, sponzoři… Plus prodáváme na e-shopu svůj merch, různé výrobky spojené s divadlem. V jeho zázemí taky vzniklo nové audiostudio, v němž můžeme dělat komerční zakázky pro jiné.

Co bude s MírPlay dál? Poběží i po otevření divadel?

Určitě chceme, aby se na trhu udržel. Každý herec chce být před kamerou, na jeho výkonu je to znát. Ten ostravský přitom nemá moc příležitostí točit. Znám to z vlastní zkušenosti. A když cokoli přijde, je to spíše malá role...

Proto chceme MírPlay provozovat dál. Neříkám, že to, co natočíme, může jít hned do kin, ale ani to časem nevylučuji. Třeba se i na tuhle úroveň dostaneme. Proč ne? Je to jen další cesta, jak vyprávět příběhy. Je jedno, jaké médium k tomu zvolíte, zda jím bude jeviště, nebo váš počítač.

Divadlo Mír se stalo i díky vám fenoménem. Není vám při tomhle všem ovšem přece jen líto, že jste v republice se neproslavil jako herec?

(Smích) Ne, ono vše souvisí se vším. Ještě neumírám, třeba nějaká ta velká, větší role ke mně do Ostravy doputuje.

Anketa
Zaplatil/a jste v uplynulém roce za sledování nějaké umělecké akce, která běžela tzv. on-line?
Ano
67 %
Ne
33 %
Celkem hlasovalo 978 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků