Článek
Jak jste po dvou vydaných albech spokojený se svou dosavadní hudební cestou?
Každé to album pro mě symbolizuje období, ve kterém vzniklo a vyšlo, i to, co se v něm dělo. Když v roce 2014 vyšel debut All Boom!, žil jsem ve zmatené době. Skočil jsem do českého hudebního světa, a protože jsem byl rád, že v něm jsem, držel jsem hubu a krok. Producentovi, vydavateli a lidem v branži jsem všechno odkýval, jelikož jsem si myslel, že je to tak správné.
Jenže se ukázalo, že je to kontraproduktivní. Dostal jsem se do situace, kdy jsem vystupoval tak na deseti koncertech ročně, přičemž šlo většinou o diskotéky, na kterých jsem hrál v jednu ráno pro lidi, které jsem vůbec nezajímal. Musel jsem s tím něco udělat.
Začal jsem tedy hrát akusticky a to byla předzvěst mé druhé desky. Pod názvem Motýlí efekt vyšla v roce 2015. Pracovali jsme na ní s Pokáčem. Je autorem textů, zatímco já se staral o hudbu. Uvědomil jsem si, že čím víc do práce dávám, o to větší radost z ní mám.
Rozjelo se to i koncertně, fungovalo to, lidé na má vystoupení chodili. Někdy loni jsem si ale řekl, že je potřeba se zase o kousek posunout. A postavil jsem si kapelu.
Ještě loni jste vystupoval s looperem, nástrojem, jenž v sobě vrství hudební a vokální party a ty pak v přítomném čase doplňují umělcovu interpretaci. Skončil jste s ním?
Ano, ze dne na den. Jakmile jsem loni v listopadu zjistil, že nejlepší volba je hrát s kapelou, všechny své tři loopery jsem do týdne prodal. Byl to radikální krok.
Proč jste se rozhodl obklopit se muzikanty?
V první fázi jsem se chtěl zbavit samoty, kterou jsem jako hudebník začal pociťovat. Absolvoval jsem na sto padesát koncertů ročně a došlo mi, že když budu na pódiu nebo v autě na cestě neustále sám, dospěju leda tak k vyhoření. Začal jsem také postrádat energii a koneckonců i inspiraci do další tvorby. Vždycky, když jsem v minulosti v nějaké oblasti svého života podobné nedostatky pociťoval, pro další motivaci jsem musel udělat nějaký krok.
Zpěvák Voxel s kapelou
A toho jste se držel i nyní?
Ano. Na jeho začátku byl můj kamarád, slovenský písničkář Peter Juhas. Je totální živel, který miluje hudbu. Je schopen odehrát koncert v klubu a potom hrát ještě před ním. Dal mi loni první impulz k tomu, že bych si mohl postavit kapelu. Já mu na to řekl, že jestli to někdy udělám, chci, aby v ní byl on. Chytil se toho, začali jsme spolu hrát a přibrali jsme další muzikanty. Později Peter odešel, ale kapela zůstala.
Hned jste se vrhli na natáčení nového alba?
Nejdřív jsme na 13. listopadu oznámili koncert v pražském Paláci Akropolis, na kterém měl proběhnout křest mé skupiny. Potom jsem si uvědomil, že je to sice skvělý nápad, ale s kapelou už vystupuju, někteří lidé ji už znají, pročež by asi bylo rozumnější udělat i křest alba. Času ale nebylo moc, navíc jsem neměl na natáčení peníze.
Jak jste je sehnali?
Vyhlásili jsme kampaň na Startovači a potřebné finance vybrali za dva týdny. Lidem, kteří nám přispěli, moc děkuju. Nemohli tušit, co přesně podporují. V té době jsme neměli žádnou novou písničku, navíc nás určitě řada z nich neviděla hrát. Vrhli jsme se tedy do práce na nové desce a zveřejnili, že křest nové kapely bude i křtem nového alba.
Kromě písně Ať se plní sál, která je starší a spolupracovali jsme na ní s Pokáčem, jsem základy novinek napsal já. Se dvěma texty mi pomohl Michal Horák. S kapelou jsme to pak aranžovali, vymýšleli produkci a dávali skladbám konečnou podobu.
Baví mě opozice, kterou mi teď kluci mimo jiné vytvářejí. Když jsem hrál sám, nebyl nikdo, kdo by mi řekl, že dělám blbost. Teď mám kolem sebe takové lidi tři, což je skvělé.
Novým albem se jako červená nit line folkový nápěv. Proč?
V poslední době hodně poslouchám skupiny, které z folku vycházejí. Mám rád The Lumineers, Mumford And Sons, Of Monsters And Men a také folklor a lidovky. Baví mě nový přístup k folku a myslím si, že kromě skupiny Jelen to u nás podobně nikdo nedělá. Cítím, že je tu pro to prostor, a snažím se do něj vstoupit. Je to naprosto vědomé a upřímné.
Mění se i texty. Zatímco na předešlém albu byly docela veselé, na novém jsou veselé tak z poloviny. Přičítám to tomu, že stárnu, a také tomu, že se svou rodinou žiju na samotě, kde se o životních tématech přemýšlí déle a pomaleji.
Ke svému uměleckému pseudonymu Voxel jste teď na albu dopsal …& spol. Je to aktuální název vašeho hudebního tělesa?
Ano. Původně jsem chtěl, aby se kapela jmenovala prostě Voxel. Jenomže to nevypadalo hezky graficky, a tak jsme se rozhodli dopsat tam …& spol. Myslíme si, že když to takhle lidé uvidí napsané, mohli by si pomyslet, že se u Voxela něco přihodilo a bude se dít i něco nového. V budoucnu se ale klidně může stát, že budeme jenom Voxel.