Hlavní obsah
Olympic, zleva Petr Janda (zpěv, kytara), Milan Broum (baskytara), Martin Vajgl (bicí) a Pavel Březina (klávesy). Foto: archiv kapely Olympic

Petr Janda ze skupiny Olympic: Studnice rockových riffů není vyčerpaná

Chtěla natočit dobrou rockovou desku a udělala to. Skupina Olympic se přihlásila s novinkou Kaťata, na které je mimo jiné tolik výrazných kytarových riffů, kolik v nedávné minulosti na desky nezařazovala. Podílel se na ní i nový člen, klávesista Pavel Březina. Zpěvák a kytarista Petr Janda přiblížil příběh kolekce.

Olympic, zleva Petr Janda (zpěv, kytara), Milan Broum (baskytara), Martin Vajgl (bicí) a Pavel Březina (klávesy). Foto: archiv kapely Olympic
Petr Janda ze skupiny Olympic: Studnice rockových riffů není vyčerpaná

Uvažoval jste před začátkem psaní písniček pro album o nějakém konceptu?

Ani ne. Není to v módě. A také si myslím, že na koncepční album je potřeba mít jednoho textaře, který vymyslí námět a písničky spojí. Takhle vznikla naše první trilogie, kterou tvoří alba Prázdniny na Zemi..., Ulice a Laboratoř.

Měli jsme ale muzikantský koncept. Řekli jsme si, že nahrajeme tvrdou rockovou desku. To bylo jediné zadání, které jsem při psaní písniček měl.

Olympic byla vždycky rocková kapela. Co přesně pro vás znamenal termín tvrdá rocková deska?

Použili jsme prvky z metalu, punku a hard rocku a pokusili se úplně vytěsnit rockpop tak, jak jsme ho v minulosti hráli.

Na albu je několik výrazných rockových riffů. V historii hudby jich byla vymyšlena spousta. Je těžké na nějaký neotřelý přijít?

Přijde mi, že ta studnice ještě není úplně vyčerpaná. Kromě toho je tu cesta, kterou zvolili AC/DC. Jejich novější riffy připomínají ty starší, ale pořád jsou dobré.

Nápadů na písničky máte také pořád dost?

Kupodivu ano. Pro nové album jsem odevzdal sedmnáct skladeb, ze kterých se vybralo jedenáct. Výběr nechávám na ostatních klucích z kapely. Já jim jen předložím nabídku.

Upřímně ale musím říct, že se mi někdy stane, že se týden trápím, než něco složím. Potom ale napíšu třeba tři písně za tři dny. Věřím, že nápadů budu mít dost i na příští desku.

Proč neskládají i ostatní z kapely?

To je spíš otázka na ně. Já je ke skládání vždycky vyzvu, ale obvykle nikdo nic nepřinese. Nevím, čím to je. Možná na to kašlou, anebo jsou přesvědčeni, že mé nápady budou na celou desku stačit.

Na jaře přišel do kapely klávesista Pavel Březina. Ovlivnil nějak zvuk alba Kaťata?

Rozhodně ano, a poměrně dost. Po letech se na naší desce objevily takzvané protimelodie, dohrávky i klávesové vyhrávky. Použil také širší zvukový rejstřík svého nástroje, než na jaký jsme byli zvyklí. Navíc je skvělý zpěvák ve vysokých polohách, což nám také výrazně pomohlo.

Petr Janda v písni Pádím říká, že chce-li ještě něco dokázat, měl by přidat.

Foto: Supraphon/Michal Matyáš

Je teď v kapele nová energie?

Cítím úžasnou energii i chuť. V minulých letech byla v Olympiku určitá únava. Příchod Pavla Březiny nás ale pozitivně nakopl. Máme za sebou asi deset koncertů a já si všechny opravdu užil. Škoda že se nemůže hrát.

Váš hlas je teď nesmírně vyzrálý, pevný a jistý...

Toho si všimli úplně všichni, jen já ne. Teprve když jsem si album poslechl v klidu, musel jsem uznat, že mají pravdu. Například písničku Pálím tvář zpívám neobvykle čistým hlasem s tak pěkným vibrátem, až mě to samotného zaskočilo.

Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu, když jsem jako kluk začal zpívat a nebral jsem to vážně, takže jsem si nevzal alespoň pár lekcí od nějakého zkušeného učitele zpěvu. Se svým hlasem jsem pracoval jako samouk skoro šedesát let. Teprve potom jsem na to přišel.

Našel jste si učitele?

Nenašel, ale naučil jsem se to, co by mně asi naordinoval. Poslední čtyři roky jsem například schopen zpívat potichu, což je neuvěřitelné.

S trochou nadsázky bych řekl, že má kariéra zpěváka vlastně začala před třinácti lety, kdy jsem přestal kouřit. Do té doby jsem se na deskách a na koncertech trochu trápil. Potom se to začalo zlepšovat a řekl bych, že jsem ve fázi, kdy se to pořád ještě zlepšuje. Nepotrvá to ale věčně.

V závěrečné písni Nemám páru ale hlubokým šansonovým hlasem z velké části jen vyprávím. Chtěl jsem, aby si posluchači všimli, že mám víc rejstříků. Text se dotýká mých nočních můr, které mě provázejí už léta.

Jak se projevují?

Naposledy se stalo, že když mi vstoupily do snu, spadl jsem z postele a měl jsem u oka obrovský monokl. Už asi dva roky spím sám, protože kolem sebe ve spánku kopu, mlátím a křičím.

Baskytarista Milan Broum a zpěvák a kytarista Petr Janda.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Lze s tím něco dělat?

Konzultoval jsem to s odborníky, kteří mi nabízeli různá řešení včetně operace. Nakonec se ale shodli na tom, že bude nejlepší nechat to být.

Které skladby z alba jsou pro vás důležité?

Docela mě bere Pádím. Uvědomuju si, že jestli chci ještě něco dokázat, měl bych přidat, protože čas se mi krátí. Skladba Heja je zase o tom, že sedím večer doma a rád bych si dal s nějakým kamarádem pivo. Zavolám jednomu, ale není doma, stejně tak další a další. Nakonec nikam nejdu a otevřu si flašku. Prožil jsem to několikrát a bylo to pro mě téma na text. Obecně se s textaři bavím o tom, o čem by skladby měly být.

Jak snášíte to, že teď Olympic nekoncertuje?

Snáším to špatně. Hraju si alespoň doma. Pustím si album Kaťata od začátku do konce a hraju a zpívám k tomu. Je to vlastně taková zkouška, protože se v kapele přikláníme k tomu, že bychom na koncertech hráli všechny písně z desky. Na koncerty se moc těším.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků