Hlavní obsah
Národní divadlo Foto: archiv ND

Per Boye Hansen: Zlatá kaplička musí patřit národní tvorbě

Od srpna je novým uměleckým ředitelem Opery Národního divadla jednašedesátiletý Nor Per Boye Hansen. Jeho nástup provázely protesty, umělci žádali více informací o plánované koncepci a repertoáru. Hansen, který stál v letech 2005 až 2012 v čele festivalu v Bergenu a pak pět let šéfoval opeře v Oslu, má o uměleckém směřování opery jasno. Netají se obdivem k české hudbě, chce uvádět i dosud opomíjené autory a plánuje rozšiřovat soubor.

Národní divadlo Foto: archiv ND
Per Boye Hansen: Zlatá kaplička musí patřit národní tvorbě

Co míníte uvádět z české tvorby, zaměříte se více na Smetanu a Dvořáka, nebo na Janáčka a Martinů?

Všechny, a ještě další, protože jsem si jist, že je toho dost co objevovat, 5. ledna budeme otevírat Státní operu. Už jsme vytvořili program, který připomene historii české hudby a budou v něm i úryvky z opery Hanse Krásy zavražděného v Osvětimi.

Mám velký zájem prozkoumat českou hudbu. To je jeden z důvodů, proč jsem přijal tuto pozici, proč jsem nemohl nabídce odolat. Jako Národní divadlo máme odpovědnost za národní tvorbu. Zlatá kaplička musí být věnována české tradici - Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi. V roce 2024 nás čeká smetanovské výročí a my přemýšlíme, že bychom k němu udělali něco většího, ale zatím nevím co. Ale zlatá kaplička bude místo, kam když přijdou diváci, tak tam vždycky uvidí Prodanou nevěstu v dobrém provedení. Měla by tam být vždycky, stejně jako Rusalka nebo Její pastorkyňa či Káťa Kabanová. Nejprve uděláme Káťu a Prodanou nevěstu. Češi uvidí, že je to národní opera.

Myslím si, že v žádném národě na světě nemá hudba a opera takový dopad na národ jako v České republice.

Per Boye Hansen

Foto: Foto ND – Jakub Fulín

To nevím...

Itálie má fantastickou operní tradici, ale po Puccinim ztratili tah. Možná si myslíte, že v Itálii je opera lidová, ale už tomu tak není, nyní je opera v Itálii jen pro elitu. Máte francouzskou tradici, ale tam je to podobné, máte německou tradici, která je silná, ale když vezmete všechny německy mluvící země, je to sto milionů lidí. A pak máte skladatele jako Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů. To jsou skladatelé, kteří se vepsali do srdcí obyvatel, když skládali, tak si uvědomovali, že píšou pro český národ. Znovu jsem si pročítal životopisy Smetany, Dvořáka i Janáčka. Když si uvědomíte, jak byli zejména první dva přijímáni Čechy, třeba Dvořák, když se vrátil ze Spojených států, je to úžasné. To je odkaz, na který můžete být hrdí.

Ale není jen česká tvorba z devatenáctého a počátku dvacátého století.

Co se týká zahraniční soudobé opery, jsou tu pro ni otevřená obě divadla, ale zejména Státní opera, bývalé Nové německé divadlo má velkou tradici v uvádění soudobých děl, rozhodně v době hudebního ředitele Alexandera Zemlinského. Touto tradicí je potřeba se inspirovat, ale ne ji opakovat, protože co bylo současné před sto lety, už není moderní dnes. Nechci, aby mi někdo řekl, udělám to, protože to bylo skvělé ve dvacátých letech. V první sezoně 2020-2021, kterou připravuji, jsme se rozhodli inscenovat Le Grand Macabre od Gyorge Ligetiho. To není úplně současné dílo, bylo složené v roce 1978, ale nikdy nebylo uvedené v České republice, což mě udivilo, protože je skvělé. Produkoval jsem jej také v Oslu a v Berlíně. A pokaždé mělo ohromný úspěch. Když jsem ho uváděl naposledy v Oslu, každý říkal, že to nemůže být zahajovací premiéra, ale my jsme chtěli dostat do programu soudobou operu a začínali jsme právě s Ligetiho Le Grand Macabre. Samozřejmě, že první a druhá repríza nebyly takové jako premiéra, ale před posledním představením ze sedmi byla před divadlem fronta, a ne všichni se dostali dovnitř.

Ligeti měl schopnost tvořit moderní hudbu, která byla velmi divadelní. Hodně se vztahuje k operní historii, přesto je to dílo velmi soudobé, protože je to podobenství, alegorie o lidech z naší společnosti. Je to realistické i groteskní a humorné. Myslím si, že opera, která je schopna se propojit s naší dobou, vyvolá zájem většího publika než jen lidí, kteří mají zájem o krásný zpěv. A Ligeti kvůli své genialitě dokázal v této opeře nabídnout také fantastické pěvecké výzvy.

Její pastorkyňa Leoše Janáčka s Evou Urbanovou v hlavní roli

Foto: archiv ND

Bude Státní opera zaměřena hlavně na soudobější tvorbu?

Ne, vidím tam čtyři dramaturgické linie. Je jasné, že je to scéna, kde budeme uvádět velký romantický repertoár Wagnera a Verdiho, Pucciniho a Strausse. Pro mě je taky velmi zajímavé období mezi romantickou a moderní operou, tedy Alexander Zemlinsky, Erich Korngold, Franz Schreker a Paul Hindemith. A už jsme se rozhodli, že jako první uděláme Schrekerův Vzdálený zvuk. Extrémně důležité je uvádět moderní klasiku, ke které patří Le Grand Macabre i díla amerických minimalistů Philipa Glasse a Johna Adamse.

Čtvrtá linie je snaha nalézt díla, která mohou promlouvat k lidem a operu zpřístupní novému publiku. Myslím si, že právě to může dělat minimalistická hudba.

Jak míníte pojímat díla jevištně? Moderně, nebo tradičně?

Tento protiklad nepřijímám. Pro mě je opera vždy současná a moderní, protože komunikuje s lidmi, kteří žijí dnes. A nemá to nic společného s tím, do které doby dílo dáte, jestli mají interpreti barokní nebo současné kostýmy. Klíčové je, jestli režisér, scénograf nebo dirigent věří tomu, že je dnes pro nás dílo důležité.

Per Boye Hansen

Foto: ND – Jakub Fulín

Budete zvát zahraniční pěvce?

Pro mě je velmi důležité mít soubor z českých pěvců. Mohou v něm být interpreti z jiných zemí, a taky v něm už jsou, ale mluvím o základu souboru, protože máme obrovský repertoár, dva soubory, tři scény a velký odkaz, o který se musíme starat. Dělat to bez vlastního souboru je nemožné a nerozumné. A myslím si, že současný soubor je na to příliš malý. Měli bychom ho zvětšit, pokud je to možné. A už nyní máme hodně zpěváků z cizích zemí, zejména v dramatickém repertoáru. Když chceme Turandot nebo Aidu, máme tu lidi, ale potřebujeme jich víc, a proto je přirozené zvát hosty a taky je to velmi chytré, protože, vzroste zájem o to, co děláme. Dělalo se to už dříve a budu v tom pokračovat zejména u režisérů. Některé sezony byly převážně s českými režiséry a já si myslím, že je to lepší více otevřít.

Jak budete podporovat novou českou tvorbu?

Tato oblast mě velmi zajímá, ale neznám českou scénu dost dobře, i když jsem zaznamenal, že tu působí zajímaví skladatelé, v Mnichově jsem viděl krásnou operu od Miroslava Srnky Jižní pól. Když jsem sem přijel, bylo jasné, že pan dosavadní ředitel Petr Kofroň by měl odpovídat za soudobou hudbu na Nové scéně a také za každoroční festival, a byl jsem za to rád. Nyní je situace trochu odlišná (Kofroň podal výpověď - pozn. aut.) a já potřebuji čas, než budu schopen říci, co ze soudobé hudby budeme dělat a co bude s festivalem, ale jsem si jist, že to bude důležitá součást našich aktivit. Když jsem působil v Německu, v Oslu a na festivalu v Bergenu, každý rok jsme uváděli nová díla, která vznikla na naši objednávku. Přirozenou součástí každé opery je pomáhat vzniku nových děl. Bez toho by žánr zahynul.

Váš nástup provázely protesty členů souboru. Jak chcete řešit napětí v souboru?

Chápu lidi, kteří se obávají o budoucnost. Každý by měl cítit, že ji má předvídatelnou. A já chci pracovat na místě, kde mám důvěru a dobré vztahy s okolím. Ještě jsem tu nezačal pracovat a už se rozšířily fámy. Když si lidé myslí, že se s mým příchodem vše změní, tak chápu, že se bojí, ale nejsem tu proto, abych změnil tuto operní scénu podle svého. Jsem tady proto, abych využil svých zkušeností a kompetencí, aby se tento operní dům posunul dopředu. A to chci dělat dohromady s lidmi.

Už jsem řekl, že nechci soubor zredukovat, ale rozšířit.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků