Hlavní obsah
Pavel Haas Quartet, zleva Veronika Jarůšková, Peter Jarůšek, Marek Zwiebel a Jiří Kabát. Foto: Lucie Levá

Pavel Haas Quartet: Změnili jsme jen jednu notu

Pavel Haas Quartet vznikl v roce 2002. Nese jméno českého skladatele, který v roce 1944 zahynul jako pětačtyřicetiletý v Osvětimi. Za sedmnáct let působení na scéně dosáhl smyčcový kvartet mezinárodního renomé. Na kontě má řadu cen, získal je na Pražském jaru, má Premio Paolo Borciani, MIDEM Classical Award, dvakrát obdržel BBC Music Magazine Award a šestkrát Gramophone Award.

Pavel Haas Quartet, zleva Veronika Jarůšková, Peter Jarůšek, Marek Zwiebel a Jiří Kabát. Foto: Lucie Levá
Pavel Haas Quartet: Změnili jsme jen jednu notu

Minulý týden vydal nové album. Jsou na něm Smyčcové kvartety č. 2, 7 a 8 Dmitrije Šostakoviče (1906-1975), které jsou již řadu let trvalou součástí koncertního programu souboru. Na albu však vyšly v jeho podání poprvé. Členy kvarteta jsou houslisté Veronika Jarůšková a Marek Zwiebel, violista Jiří Kabát a violoncellista Peter Jarůšek.

Co vás vedlo k tomu nahrát Šostakovičova díla?

Jarůšek: Jeho hudba nás provází už od zrodu kvarteta a v našem repertoáru má nezastupitelné místo. Je blízká našemu vnímání kvůli svému charakteru, výpovědi i srdci. Šostakovič je nám vůbec velice blízký.

Toto cédéčko jsme chtěli vydat již dříve, jenže z praktických důvodů se to neuskutečnilo. O to větší máme radost, že se to povedlo nyní.

Proč jste ho nevydali dříve?

Jarůšek: Plánovali jsme to už před čtyřmi lety, ale nakonec jsme zrovna měnili sestavu. Nemělo význam ho nahrávat v atmosféře, která změně předcházela. A když pak přišel nový člen, bylo třeba se s ním sehrát. To vyžadovalo nějaký čas.

Skladby, které jste na album natočily, mají své příběhy na pozadí. Jsou pro vás důležité?

Zwiebel: Samozřejmě, známe je a vnímáme. Kvartety číslo 7 a 8 vznikly v roce 1960 a oba jsou hlubokou osobní zpovědí. Sedmý věnoval Šostakovič památce své první ženy. Osmý pak zamýšlel jako vlastní epitaf v době, kdy se nacházel na hraně mezi životem a smrtí. Není možné to v nich neslyšet.

Na prvním místě je pro nás nicméně interpretace. Pro mě osobně není výjimečnost Šostakovičovy tvorby v příběhu, která stojí za ní. Jeho hudba je prostě dobrá a pokud dokázal notami vyjádřit ještě příběh, jenž v době vzniku skladeb prožíval, byl to jeho obrovský dar. Ne každý ho má.

Jarůšková: Myslím si, že jeho hudba je tak přímočará, silná a emotivní, že i člověk, který souvislosti kolem vzniku skladeb nezná, je při poslechu pozná. Z jeho hudby je cítit, jestli byl zrovna smutný, frustrovaný, vyrovnaný nebo šťastný.

Pavel Haas Quartet má mezinárodní renomé.

Foto: Lucie Levá

Upravovali jste před nahráváním vybrané skladby pro svou interpretaci?

Jarůšek: Něco takového je vždy věcí přístupu. Interpreti má k dispozici záznamy skladeb, které jsou v případě Šostakovičových děl velmi přesné a jasné. Je pak na jeho povaze, jak zprostředkování díla posluchačům uchopí. Dalo by se to srovnat s tím, jak se herec chopí napsaného scénáře, zda ho bude dodržovat, či jestli se v něm místy pustí do improvizace.

My jsme v tomto případě žádné zásadní zásahy nedělali. Tedy kromě změny jedné noty. Jinak jsme se snažili se skladbami co nejvíc ztotožnit a pochopit Šostakovičův návod k cestě k vlastní duši. Nic jiného jsme nehledali. Jeho hudba je pro nás neskutečně silná a úžasná.

Mění se pro vás postupem času při interpretaci Šostakovičových skladeb na koncertech pocit z nich?

Jarůšková: Ano, mění se třeba s ohledem na věk. Vzpomínám si, že když jsme hráli osmý kvartet ještě jako teenageři, bylo to hodně, řekněme, testosteronové.

Jarůšek: Kdyby se ten pocit neměnil, bylo by to špatné. Život je organický, není nic narýsovaného a daného. Kdyby měl člověk z jednoho díla neustále stejný pocit, byl by to mrtvý vztah, který by postupně postrádal význam.

Jarůšková: Když je člověku šestnáct, hovoří o lásce jinak, než když je mu padesát. My to tak máme v interpretaci skladeb.

Šostakovičovy smyčcové kvartety jsou označeny čísly. Platí obecně, že čísla svým dílům dávali původní autoři?

Kabát: Ano, a svá díla zpravidla označovali chronologicky. U opusů to ale nemuseli být jenom oni. Někteří si je označili a některá čísla jsou takzvaně katalogová. Znamená to, že nějaký autor měl hodně skladeb a nedbal na jejich roztřídění. A tak později přišel nějaký badatel a očísloval je sám.

Na kontě máte řadu hudebních cen. Myslíte si, že nové album by na nějakou mohlo rovněž aspirovat?

Jarůšek: Každé cédéčko, které jsme natočili, bylo naše dítě. My ho poslali do světa a pak jsme už jen doufali, že ho lidé přijmou a pochopí. Na tom, jestli dostane nějakou cenu, nám až tak nezáleží. Udělali jsme co nejlepší práci a čekáme, co se stane.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků