Článek
Pro Urbanovou je to poslední velká janáčkovská role, na niž si dosud netroufala. A i když se v ní zdaleka nepohybuje tak svobodně jako v Kostelničce, přiblížila se dramatickému světu citově vyhořelé hrdinky v maximální míře svého hlasu i výrazových schopností.
Zejména v první půli večera byla obezřetně závislá na partu i na dirigentovi více, než by prožitku postavy svědčilo. Přesto staví Emilii Marty s rozmyslem a dokonalou technikou hlasu, oslňujícího především ztišenými pianissimovými nasazeními, zatímco na dramatické gesto postavy dosahuje dosud spíše zvnějšku.
Gradující výkon
Její výkon na druhém, sobotním provedení však zřetelně gradoval k nádhernému závěru, kde s postavou splynula téměř dokonale a vysloužila si právem bouřlivé ovace vyprodaného hlediště Divadla Antonína Dvořáka.
Úspěch ostravské Věci Makropulos je ale především zásluhou dirigenta Roberta Jindry, jehož hudební nastudování vychází z detailního a promyšleného uchopení Janáčkovy partitury se smyslem pro výstavbu hudebních frází a situací. Pokud v dramaticky vyostřeném pojetí postrádám více lyrických odlišení, je to jediná výtka, jež ale nepřebíjí hodnotu Jindrova nastudování vycházejícího logicky ze smyslu a výrazu zpívaného textu.
Vedle Urbanové se svými výkony prosadili domácí i hostující sólisté. Ivan Kusnjer je uměřeným, přísným baronem Prusem vedle dychtivého Alberta Gregora Aleše Brisceina, jemuž by typem hlasu příslušel spíše Janek, ale nároky Gregorovy role zvládl velmi solidně.
Janka zpíval v Ostravě zdomácnělý Ital Luciano Mastro, s Kristinkou Agnieszky Bochenek-Osiecké tvořili příjemný pár, jemuž navíc bylo rozumět každé slovo.
To už bohužel nelze říci o advokátu Kolenatém Petera Mikuláše, který patřil k matnějším výkonům večera.
S Haukem-Šendorfem a především Janáčkem se naopak dokonale sžil Václav Morys, příjemný tenorový témbr i důstojnost propůjčil solicitátorovi Vítkovi Jozef Kundlák. Pochvalu zaslouží i mužský sbor.
Ostravská Věc Makropulos je víc než jen koncertním provedením. Nasvícená točna s opuštěnými notovými stojany, dialogické jednání postav spolu s dramatickým hudebním nastudováním vytvořilo tvar, od něhož byl už jen krůček ke skutečné jevištní podobě.
Nicméně právě toto provedení dalo prostor Janáčkově hudbě, jež zazněla s velkou naléhavostí a přesvědčivostí.
Poslední ostravské uvedení Věci Makropulos se koná ve čtvrtek 26. ledna.
