Článek
S jakým cílem jste festival Tóny nad městy zakládala?
Chtěli jsme přijít s něčím, co tu ještě nebylo. Snažíme se hudbou měnit různá města v České republice. Spolupracujeme s místními Kluby přátel hudby, které nemají možnost získat kvalitní zahraniční umělce. Oni poskytnou zdarma sál, my zajistíme umělce. Ale nemohli bychom si to dovolit bez sponzorského zázemí. Na koncerty zveme představitele kulturního a politického života jak z měst, kde se festival koná, tak i poslance a senátory Parlamentu ČR. Letošnímu ročníku poskytl záštitu první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, který s námi spolupracuje již řadu let.
Kolik měst jste už hudbou proměnili?
Je jich kolem patnácti. Do některých měst se na přání pořadatelů vracíme, v Karlových Varech jsme byli dva roky za sebou, letos potřetí koncertujeme v Mariánských Lázních, s prosbou o spolupráci se ozvaly Luhačovice. Zájem pořadatelů i posluchačů je velký. Nás to moc těší, protože tak naplňujeme smysl festivalu.
Jak umělce získáváte a jakou hudbu posluchačům přivážíte?
Protože sama vystupuji převážně v zahraničí, dám na osobní zkušenost a kontakty, takže mám přehled o tom, jaké umělce přivážíme. Většinou je to komorní a orchestrální hudba, letos po dlouhé době přivážíme i ruskou pěvkyni Elenu Bakanovu, absolventku římské konzervatoře Santa Cecilia, která vystoupí se Západočeskou filharmonií v Mariánských Lázních, jinak jsou to spíše instrumentalisté, letos třeba finská houslistka Linda Hedlundová, italský flétnista Claudio Ferrarini nebo japonská klavíristka Sugiko Chinenová. Program vždy konzultujeme s umělci a snažíme se, aby byl posluchačsky přitažlivý a vyvážený.
Co vás jako umělkyni přivedlo k pořádání festivalu?
Asi moje aktivita, nespokojím se jen s jedním druhem činnosti. Už třetím rokem studuji diplomacii a zahraniční vztahy, ráda bych se diplomacii věnovala po skončení operní kariéry. Mluvím italsky, španělsky a anglicky a koncertovala jsem v mnoha zemích od Mexika po Čínu, včetně newyorské Carnegie Hall.
Teď máte za sebou měsíční turné v Brazílii, jaké to bylo?
Úžasné, vystupovala jsem na koncertech pro dva i tři tisíce lidí, s orchestrem i klavírem. Kromě árií ze světových oper jsem zpívala i Smetanu a Dvořáka, snažím se vždy v cizině propagovat českou hudbu. Celé turné se konalo na počest české mezzosopranistky Klementiny Kalašové, která v Brazílii zpívala a v roce 1889 zemřela v Salvadoru. Součástí turné byl i křest knížky, kterou o ní v portugalštině napsala brazilská autorka.
A co vás čeká v nejbližší budoucnosti?
Zanedlouho odlétám do italského Janova, kde mám dva koncerty se svým klavíristou Vladimírem Strnadem, do konce roku se ještě do Itálie vrátím a budu zpívat i ve Finsku, v příštím roce se chystám do USA. A samozřejmě festival i studium diplomacie.