Hlavní obsah
Years & Years publikum roztančili. Foto: Tomáš S. Polívka

Na Colours of Ostrava se tančilo mezi kapkami deště. S Years & Years i Lewisem Capaldim

Těžko říct, který den je na čtyřdenním festivalu Colours of Ostrava takříkajíc odpočinkový. Na osmnáctém ročníku festivalu, jenž vyvrcholí v noci ze soboty na neděli v areálu Dolních Vítkovic, to byl nejspíš ten třetí. Pod velkými pódii bylo trochu méně diváků než po dva dny předtím, a i když program nabídl desítky pozoruhodných položek, nebylo mezi nimi žádné jméno světového mainstreamu. A také chvílemi pršelo.

Years & Years publikum roztančili. Foto: Tomáš S. Polívka
Na Colours of Ostrava se tančilo mezi kapkami deště. S Years & Years i Lewisem Capaldim

Rozhodně to ale nebyl den marný. Odpoledne jej odstartoval výbušný set britských The Sherlock, kteří se podobně představili již před více než měsícem na United Islands of Prague.

Pokáč jako první český zástupce dne následně prokázal, že patří k málu českých písničkářů, kteří mohou před diváky předstoupit vyzbrojeni pouze kytarou a písněmi, a ono se to setká s ohlasem, neboť v tom jsou hravost, vtip a melodika. A není ani potřeba být super zpěvák.

Mirai na druhé největší scéně předvedli, že dospěli v silnou koncertní kapelu. Intenzivní pracovní zápřah, který jim dopřály jejich úspěšné singly a debutové album, muzikanti proměnili ve schopnost s lehkostí se prezentovat na velkém pódiu - však zpěvák Mirai Navrátil konstatoval, že je to jedna z největších scén, na které kdy hráli - a svůj autorský a interpretační popový šmrnc pojmout jako jistý opěrný bod.

Mirai na velké scéně uspěli.

Foto: Tomáš S. Polívka

Navrátil mimochodem také vzpomenul, kterak před lety pracoval na Colours of Ostrava v informačním stánku a snil o tom, že jednou se svou kapelou vystoupí na velkém pódiu a publikum si s nimi bude zpívat jejich písničky. To se v pátek stalo, sen se mu splnil.

Zážitkem byl koncert britské formace Sons of Kemet. Čtyři bubeníci a dva dechaři vytvořili hudební formu, která vychází z jazzu, nese v sobě porci živelnosti i emocí a plynule přechází v další styly, zejména z oblasti world music. Hudební souznění šestice bylo nebetyčně přirozené, přitom dýchalo tvůrčí svobodou.

Sons of Kemet nabídli jazz v obměnách.

Foto: Tomáš S. Polívka

Večer začalo na festivalu pršet. Skot Lewis Capaldi, muž s fenomenálním, nevšedně zabarveným hlasem, interpretoval své skladby nesmírně přirozeně, ať už šlo o milostné balady nebo ty svižnější. Jeho dalšími trumfy v řadě jsou výrazová syrovost, smysl pro dobrou melodii i možnost opřít se o skvělou doprovodnou kapelu. Ve zvuku jeho setu hrály prim kytara a klavír, nástroje, u nichž se Capaldiho písně rodí.

Škoda, že kdesi uprostřed vystoupení měl tento objev ostrovní scény chuť klást každému ze svých spoluhráčů otázky týkající se jejich bydliště a potom se jen tak pro radost dlouho probíhat po pódiu. Na chvíli totiž ztratilo spád. Upřímně řečeno jej však brzy opět nabylo.

Přestože v noci stále mírně pršelo, publikum si v tanci a dobré náladě užívalo koncert britských Years & Years. Ti přišli, začali hrát a lidé se počali vlnit v bocích. Elektropop kapely je přitom hluboce emocionální a energicky nosný, byť se to děje jaksi mimoděk. Je to přesně ten typ hudby, při jejímž poslechu se člověk usmívá a jediným důležitým důvodem k tomu jsou tóny naplno rozdávaného středního proudu.

Několikrát se už na letošních Colours of Ostrava stalo, že byl umělec na pódiu z atmosféry festivalu dojatý. Zpěváka Ollyho Alexandera z Years & Years to potkalo také. Sympatické bylo, že to neměl potřebu skrývat a slzu osušil s následujícími nádechy a výdechy.

Mogeai přinesli zahloubanou muziku.

Foto: Tomáš S. Polívka

Mogwai ze Skotska stavěli hudební nálady na sebe i vedle sebe a nechali publikum, aby se jimi procházelo a přijímalo je.

V noci ze soboty na neděli skončí letošní Colours of Ostrava očekávanými koncerty Francouzky Zaz, britských The Cure a španělské zpěvačky Rosalíe.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků