Článek
Jak jste trávil poslední týdny?
V únoru jsme byli s Metronomy v Americe na turné a po jeho skončení jsem se v texaském Austinu oženil. Má žena je napůl Američanka. Stihli jsme to akorát, začátkem března. V tu dobu ještě mohli všichni přijet na svatbu.
Hned další týden bylo jasné, že bude všechno jinak. Mimo jiné že budeme rušit naplánované koncerty. Původně jsme měli po svatbě odletět do Anglie, ale rozhodli jsme se zůstat v New Yorku. Tam se ovšem situace začala rychle horšit, tak jsme na měsíc odjeli do Pittsburghu, kde byl větší klid. Nebyly to sice úplně vysněné líbánky, ale aspoň jsme tam nebyli zavřeni v malém bytě.
Má žena je také umělkyně, filmařka, takže jsme každý pracovali na svých projektech a pak se spolu dívali na filmy a vařili. Vlastně to byl hezký měsíc, ale teď už nám situace neumožnila tam zůstat a vrátili jsme se zpět. I v New Yorku už je o něco lépe.
Když jsme odjížděli, byl to trochu chaos, lidé v panice nakupovali zásoby. Všechno, co jen vzdáleně připomínalo čisticí prostředek, bylo vykoupeno. Ale teď už se situace zdá být pod kontrolou, všichni nosí roušky a jsou klidnější.
Dokončoval jste v Pittsburghu i nové album NZCA Lines Pure Luxury, jež vydáte příští měsíc?
Bylo hotové už kolem prosince loňského roku, ale během naší karantény jsme dokončovali veškeré jeho vizuály. V lednu jsme v New Yorku natočili videoklip k titulnímu singlu, který vyšel v březnu. Přemýšleli jsme, jestli máme jeho vydání odložit, měli jsme v plánu to posunout, kdyby se situace vyvíjela ještě bláznivěji a lidé neměli na hudbu pomyšlení. Ale nakonec jsme uvěřili, že někoho třeba můžeme potěšit.
Po svatbě jsme měli v Londýně točit další, k písni Real Good Time, ale to už nám nevyšlo. Měl jsem spoustu nápadů, avšak nebylo možné je realizovat, takže má žena, která točila i Pure Luxury, vyrobila jenom lyric video s pomocí záběrů, které u sebe doma pořídila jedna známá v Anglii.
Jak mělo video ke skladbě Real Good Time vypadat původně?
Mělo se odehrávat v baru a být plné odkazů na filmy Davida Lynche nebo třeba The Shining Stanleyho Kubricka. Měla to být tíživá scéna plná různých postav a tanečníků.
Na obalu nového alba Pure Luxury vaše postava od pasu dolů přechází v hromadu odpadků. Jak vás to napadlo?
Ten nápad jsem v hlavě nosil už nějakou dobu. Mé nové album má být zábava, ale zároveň se dotýká spousty vážných témat, například nadměrné spotřeby, environmentálních problémů a řady dalších potíží, s nimiž se potýkáme. Dohromady z toho ale vzešla prostě taneční deska.
Texty jsou vážné a hudba je tak trochu přes čáru. Byl jsem maximalista, nechal jsem se ovlivnit nahrávkami ze sedmdesátých a osmdesátých let.
V té době byl styl obalů desek jasně daný, musel na nich být zpěvák a vrhat svůdný pohled. Chtěl jsem se do toho stylizovat, na povrchu být velmi nažehlený, ale vespod jsem si představoval odpadky. Je to samozřejmě průhledná metafora k tomu, že to, co je vidět, nemusí vždy odpovídat tomu, co je uvnitř. Vnějšek může být uhlazený a zářivý a pod ním se třeba může skrývat korupce a zlo.
V říjnu byste měl přijet do Prahy se skupinou Metronomy, ve které hrajete už šest let. Co na ní máte rád?
Jednoduše mě hraní s Metronomy velmi baví. V kapele jsou skvělí lidé, dobře se bavíme a doufám, že se to přenáší na každého, kdo nás slyší hrát. Myslím, že není úplně samozřejmé, že v kapele panuje tak dobrá atmosféra. Jsem rád, že to tak je, protože spolu trávíme hodně času.
Kromě toho mám samozřejmě rád naši hudbu. Mám k ní zajímavý vztah, protože jsem o něco mladší než ostatní. Přede mnou hrál s Metronomy můj starší bratr. To ještě byli jen ve třech. Zpěváka Josepha znám snad od školky. Nastupoval jsem do školy, když ji on dokončil. Oba jsme z Devonu, první album se jmenuje podle nápisu, který jsme tam všichni vídali – Pip Paine (Pay the L5000 You Owe). Jeden tamní chlap se jím snažil někoho přimět ke splátce dluhu.
Znal jsem hudbu Metronomy dlouho předtím, než jsem se ke kapele připojil. To se stalo po úspěšném období s deskou English Riviera. Joe potřeboval pro album Love Letters čtvrtého spoluhráče a zeptal se, jestli bych s nimi chtěl koncertovat.
Zmínil jste, že jste nejmladší, což mi připomnělo rozhovory s vaším zpěvákem z poslední doby. Zdá se, že velmi uvažuje o tom, zda nezačíná být pro pop music příliš starý. Jak otázku věku vnímáte vy?
Myslím, že stárne velmi elegantně. Ani mně už není dvacet. I když už nejsme nejmladší, máme radost z toho, že v publiku přibývají nové tváře. Občas vidíte, že někteří mladí fanoušci ani nemají věk na to, aby šli na koncert sami, a berou s sebou rodiče. Nevadí, když naše publikum zraje s námi, ale to, že se občas objeví další fanoušci, kteří v době vydání debutu Metronomy možná ještě nebyli na světě, považujeme za dobré znamení.
Na co se nyní těšíte?
Všichni doufáme, že bude možné se vrátit ke koncertování. Metronomy přesunuli turné na září, já měl mít svou vlastní show v Londýně v říjnu a chtěl jsem si kolem ní domluvit další koncerty. Teď si ale netroufám odhadnout, co se uskuteční a v jaké podobě.
Je možné, že i když bude reálné koncertovat, nebudou mít vystoupení stejnou podobu jako doposud, protože nebude povolená tak vysoká koncentrace lidí na jednom místě. Možná se všechno bude muset nějakým způsobem proměnit, což je pro mě děsivá představa, protože kolem koncertů se v posledních letech odehrává celý můj život. Nemluvě o tom, že hudebníci jsou na nich finančně závislí.
Takže představa budoucích koncertů je pro mě na jednu stranu vzrušující, ale pojí se s ní i obavy. Těším se ale, až na začátku června vydám album NZCA Lines, a prozatím zkoumám možnosti toho, co všechno je možné dělat online. Paradoxní je, že jsem v posledních týdnech hrál daleko víc než normálně, ale i tak se nemůžu dočkat, až se odlepím od obrazovek a vyrazím mezi lidi.
Může se vám hodit na Zboží.cz: