Michael Kluch ze skupiny Queenie: Dostáváme diváky do jiné reality

Přišla na to má přítelkyně v době, kdy mi bylo asi šestnáct. Blbli jsme, já si namaloval knír a ona řekla, že jsem podobný Mercurymu. V té době jsem si zpíval spoustu písniček, od Dana Landy, Beatles, ale i Queen, které jsem měl vždycky rád. Na hudební scéně u nás byla řada revivalových skupin a mě napadlo, že by to mohla být cesta. Potom jsem slyšel Petra Kotvalda říkat, že měl možnost dělat revival, ale řekl si, že chce být Petr Kotvald. Imponovalo mi to a začal jsem se toho držet. Věnoval jsem se své tvorbě.

O čtyři roky později mi to ale nedalo. Založili jsme kapelu, ve které jsme všichni měli rádi Queen. Nejdřív jsme si jejich skladby hráli jen tak ve zkušebně, a když už jsme jich měli nazkoušených dost, řekli jsme si, že to budeme dělat seriózně. Tak vznikli Queenie.

Napsal jsem jich několik, mám je doma v šuplíku. Hraju na klavír, takže si u něj občas něco vymyslím. Mám ale pokoru k tomu, co s Queenie děláme. Nemůžu přece složit něco, co bude horší. A napsat něco lepšího je zase velice těžké.

Na druhou stranu musím říct, že se něco chystá. Jasnější to bude po zářijových koncertech v pražské O2 areně. Nechci to prozradit. Mohu snad jen říct, že nikdy nebudeme dělat něco vlastního a říkat, že takhle by to Queen dělali dnes.

Nechci se rouhat, ale když se podívám na některé koncerty Queen, je patrné, že v hlase Mercuryho občas únava byla. Dobrý zpěvák, jako byl on, to ale vyřešil tak, že si některé pasáže ulehčil. Je to tak v pořádku, dělají to mnozí.

Když se věnujete žánru tribute, což je případ Queenie, většina diváků přijde na koncert s očekáváním, že uslyší to, co zná z cédéčka nebo rádia. Abych jim to mohl jako zpěvák dát, musím být v dobré hlasové kondici. Nechodím tedy na večírky, nepiju, nekouřím. Ale ne že bych byl svatoušek. Když máme delší koncertní volno, dopřeju si.

Musím se také věnovat své fyzické kondici. Koncert se rovná výkonu profesionálního sportovce, takže dbám na životosprávu. Důležitá je i strava. Je to složité, ale nestěžuju si.

Nemohu jít na pódium a nebýt stoprocentně připravený. Když jsem byl párkrát hlasově indisponován, museli jsme vystoupení zrušit. Je to podle mě lepší než odvést špatný výkon. Samozřejmě existují různé legální prášky, které uvolní otok na hlasivkách, existují injekce, které mohou před vystoupením pomoci. Když je to ale těžší případ, je lepší koncert neodehrát.

Letos v lednu jsem měl nález na hlasivce. Virtuálním prostřednictvím ji prohlédl i osobní foniatr Micka Jaggera z Rolling Stones. Řekl, že to bude v pořádku, hlavně ať se v mých hlasivkách nikdo nehrabe. Následující klid pak stačil na to, aby se uzdravily.

Když jsme je s kapelou před lety začali hrát, zjistili jsme, že jsou perfektně napsané. Frekvence nástrojů se takříkajíc neperou, naopak do sebe harmonicky zaplouvají. Třeba baskytarová linka Johna Deacona může být zajímavá, hezká nebo i divná, ale vždy nádherně doplňuje ostatní v dokonalý celek. Pracuje tak každý nástroj včetně Mercuryho hlasu. Queen navíc vymysleli aranže, které jsou skvělé, nadčasové a pro lidské ucho nesmírně přívětivé.

Naším posláním je dostat diváky do jiné reality. V malém klubu a na obvyklé scéně se to dělá hůře, byť i tam to může fungovat. Jsme přesvědčeni, že teprve velká scéna spojí dohromady všechny vjemy důležité k tomu, aby se divák do jiné reality dostal.

Chceme, aby lidé měli iluzi, že jsou na koncertě Queen. Rozhodli jsme se, že nepostavíme pódium pro kapelu Queenie, ale postavíme pódium, za které by se nestyděl ani Freddie Mercury.

Chceme posunovat hranice žánru tribute, protože si myslíme, že má potenciál. Vymezili jsme se tím vůči termínu revival, jelikož máme pocit, že tak, jak se v mnoha případech dělá, to není v pořádku a není to poctivé.

S některými ano. Vím třeba, že si náš kytarista s jedním zahraničním členem tribute kapely Queen vyměňoval informace ohledně zvukových efektů, které používal Brian May. Jelikož se každá kapela pohybuje na svém území, vnímáme se jako kolegové.

Já sám jsem dokonce v jedné berlínské tribute kapele Queen před lety zpíval. Její členové k tomu přistupovali stejně jako my, hráli písně v původních tóninách a aranžích. Mohl jsem mezi nimi a Queenie přebíhat, aniž bych se musel pokaždé složitě adaptovat.

Smlouvu jsme podepsali před dvěma týdny. Mělo by jít o dvanáct až šestnáct koncertů s možností odehrát některé i v Singapuru či Japonsku. Promotér dokonce uvažuje o výrobě stejného pódia, jaké budeme mít v Praze v O2 areně, de facto jedna ku jedné.

Úvaha je taková, že bude do budoucna jednodušší, aby se scéna nemusela vždy transportovat tam a zpět do Evropy. Myslím si, že nám bude chtít nabídnout exkluzivitu i na další roky.

Může se vám hodit na Seznamu: