Článek
Jak jste získala pozvání do projektu Daniela Hopea?
S Danielem jsem se poprvé setkala na adventním koncertě v drážďanském Frauenkirche v roce 2018. Od té doby jsme si vyměnili pár hudebních nápadů na případnou budoucí uměleckou spolupráci, a tak vzniklo i pozvání zúčastnit se tohoto úžasného projektu a reprezentovat Českou republiku. Velmi mě to potěšilo a s příslibem své účasti jsem tak neváhala ani minutu.
Které skladby jste si vybrala a proč?
Projekt se jmenuje Europe@ Home a každý umělec reprezentuje svou zemi jejím repertoárem. Když přišla nabídka, okamžitě mě napadlo, že nejlepší by byly Dvořákovy Cigánské melodie, v nichž by mě v několika písních mohl Daniel doprovodit na housle.
Při hledání dalšího repertoáru jsem se rozhodla představit světovému publiku krásný písňový cyklus Petra Ebena Šestero písní milostných. Tyto písně měly na koncertech vždy velký úspěch a věřím, že tomu tak bude i tentokrát.
Na koncertu vás kromě Daniela Hopea doprovodí i americký klavírista Kunal Lahiry. Bude to vaše první společné vystoupení?
Původní nápad byl, aby mě doprovázel český klavírista. Ale kvůli uzavření hranic a následné karanténě není možné pozvat mého klavíristu z Prahy. A marně jsem hledala někoho takového v Německu.
Produkční mě seznámila s Kunalem Lahirym, úžasným mladým klavíristou, který je nadšený ze svého prvního kontaktu s českou hudbou. I s Danielem budeme společně účinkovat poprvé. V Drážďanech jsme sice vystupovali na stejném koncertě, ale ne spolu. Velmi se na tuto spolupráci těším.
Zpěv jste studovala v rakouském Salcburku, na tamním festivalu jste debutovala. Dnes jste sólistkou drážďanské Semperovy opery. Co vám dalo působení v zahraničí?
Všechny zahraniční zkušenosti mi daly opravdu hodně. Salcburský letní a velikonoční festival i festival Mozartwoche mi přinesly nejen krásné role, ale měla jsem tak možnost se pracovně setkat s významnými osobnostmi operního světa. Věřím, že kdybych neodešla studovat do zahraničí, tyto příležitosti by mě pravděpodobně nepotkaly.
Jak vás postihlo koronavirové uzavření divadel?
Bude to už skoro rok, kdy nám loni v březnu během generální zkoušky inscenace opery Hugenoti v Semperově opeře intendant oznámil, že se divadlo prozatím do 19. dubna zavírá. Byl to pro nás obrovský šok a neuměli jsme si vůbec představit, že nebudeme hrát. Nikdo z nás netušil, že se to protáhne téměř na celý rok, nyní možná i déle.
Nenávratně se zrušilo či na neurčitou dobu přesunulo mnoho významných projektů jako uvedení Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův v Semperově opeře pod taktovkou Christiana Thielemanna, kde jsem měla účinkovat ve třech částech, dále několik koncertů se Staatskapelle Dresden a Kulturtvereinigung Salzburg, Carmen jsem měla zpívat na koncertě v pražském Obecním domě. To vše mě obrovsky mrzí.
V Semperově opeře jsme natočili pár online projektů, abychom zůstali v kontaktu s diváky. V září a v říjnu jsme hráli v koronavirové úpravě několik představení bez pauzy, pro tři sta třicet diváků o maximální délce trvání půldruhé hodiny. I přes to všechno neztrácím naději a nepřestávám být aktivní.
Na kterou roli či koncert se v současné době připravujete?
Semperova opera zatím oficiálně nezveřejnila program na příští sezonu. Neoficiálně už ale mohu říct, že mě v příští sezoně čekají krásné a důležité úlohy, na které se moc těším. Kromě toho se připravuji na jeden velkolepý letní koncert v České republice, jehož program bude již brzy také zveřejněn.
V pražském Národním divadle jste mimo jiné ztvárnila Charlotte v opeře Werther a ve Státní opeře Suzuki v Madama Butterfly. Chystá se další spolupráce s Operou Národního divadla?
S vedením Národního divadla jednáme nyní o další možné spolupráci, konkrétně o vstupu do inscenace, a také o mé další účasti v opeře Madama Butterfly. Vše samozřejmě závisí na programu Semperovy opery a na tom, zda mě na tyto projekty uvolní. Nicméně bych si v Praze opět velmi ráda zazpívala.
Jaké je vaše největší přání či sen v této nelehké době?
Jsem realistka, ač častěji optimistka, a je mi jasné, že virus jen tak nezmizí a bude tady s námi ještě nějakou dobu. I přesto si moc přeji, aby vlády všech zemí Evropské unie vzaly v potaz mnoho odborných studií o tom, že návštěva divadel nepodporuje šíření viru, a také snahy operních domů zajistit co možná nejbezpečnější provoz.
Možná to bude znít jako klišé, ale já si opravdu nejvíce přeji návrat do normálního kulturního života, možnost cestovat, návrat k práci a možnost opět zpívat před plnými sály a dělat lidem radost živým uměním, nejen pomocí online přenosů.