Hlavní obsah

Ke Gibsonovým obrazům se budeme chtít vracet

Na výstavě fotografií rodáka z amerického Los Angeles Ralpha Gibsona, kterou lze vidět v pražské Leica Gallery do 11. září, je na zdi uvedeno heslo. Autor v něm tvrdí, že fotograf je nejjednodušší povolání na světě, protože stačí jen zmáčknout spoušť. Dále dodává, že nejtěžší věcí této profese je vytvořit obraz, ke kterému se budeme chtít vracet.

Foto: Archiv výstavy

Ralph Gibson dokáže do svých děl vložit i kus nejednoznačnosti (z cyklu Náměsíčník, 1970).

Článek

Nicméně klíčové pro něj bylo pochopení nutnosti vydat se jinou cestou. Konkrétně změnit svůj vizuální rukopis tak, aby se umělecky posunul kupředu, od pouhého popisného dokumentarismu až k svébytnému pojetí vidění okolního světa.

I když jsou jeho práce hodně inspirovány kubismem, surrealismem nebo nefigurativní abstrakcí, vždycky v celkové kompozici obrazu nechává autor nějaká vodítka, která odkazují k běžné realitě.

Takový je třeba černobílý snímek Los Angeles, 1963. Tvůrce vyfotil z automobilu dva muže jedoucí vedle na motocyklu. Na tom by jistě nebylo nic zajímavého, ovšem fotograf je zvěčnil skrze zadní okénko, které má kapkovitý tvar. Takže díky tomu je fundamentální obraz ohraničený zvláštním rámem, jenž evokuje spíše modernistický obraz než fotografii.

Fotograf Jiří Křenek: Závody formulí se fotí i na sluch

Muži

V prohledávání rozličných tvarů jde autor někdy až na hranu srozumitelnosti. Využívá stínů a polostínů k tomu, aby je mohl plně zapojit do svých geometrických představ.

Obraz předního kola bicyklu s fragmentem figury jezdce vytvářejí na silnici další vizuální plán. Povytažené bílé žaluzie zase kontrastují s černým koncem okna, takže to připomíná plátno malíře holdujícího geometrické abstrakci.

Tam, kde Gibson pracuje přímo s lidskou figurou, využívá především jejích gest či výrazů ve tváři. Takový je snímek z cyklu Náměsíčník (1970), na kterém dívka s dlouhými havraními vlasy vplétá prsty své ruky mezi prsty někoho, kdo stojí mimo objektiv. Celkový obraz vypadá jako momentka z filmů 60. let typu Antonioniho Zvětšeniny.

Fotografka Alžběta Jungrová: Opravdu dobrá fotka je jedna ze sta tisíc

Styl

Tam kde fotograf přibírá do svých prací i barvu, dostávají jeho estetické vize další rozměr navíc. Dílo z cyklu Gothamské kroniky (1983–1990) zapojuje do hry červenou barvu zdi, na kterou se promítá stín nějakého člověka. Jestli jde o obyčejného kolemjdoucího, nebo o samotného tvůrce, to už se můžeme jen domýšlet.

Právě tato ideová (a vlastně i obrazová) nejednoznačnost je tím hlavním důvodem, proč se k těmto fotografiím člověk vrací. A to odlišuje obyčejného fotografa od toho neobyčejného. Ralph Gibson patří bezpochyby do druhé skupiny.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám