Hlavní obsah

Karel Komárek: Právě teď potřebuje česká kultura skutečně podržet

Právo, TMA

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Podnikatel, investor a vlastník řady firem Karel Komárek je také zakladatelem a financiérem Karel Komárek Family Foundation (KKFF). Díky dlouhodobým grantům KKFF může Akademie klasické hudby, která mimo jiné pořádá festival Dvořákova Praha, rozvíjet i řadu aktivit podporujících mladé nadané hudebníky. Karla Komárka jsme se zeptali, co ho vede k soustavné finanční podpoře české kultury.

Foto: archiv Karel Komárek Family Foundation

Karel Komárek

Článek

„Vlastnictví znamená i přijetí určité odpovědnosti, v první řadě samozřejmě za naše zaměstnance, ale považuji také za přirozené vrátit společnosti část našeho úspěchu. Pravda je, že zatímco v zahraničí je mecenášství přijímáno jako běžná věc, u nás se člověk mnohdy setkává s podezřívavými reakcemi.“

Typu „co z toho máte“?

„Přesně tak.“

A co z toho máte?

„Dobrý pocit, že peníze nejsou jenom prostředek k uspokojení vlastních potřeb a kapitál, ale že něco dávají i v dobrém smyslu slova národu a jeho rozvoji.“

Což je ale jistě záslužné…

„Použiji příběh z Markova evangelia o chudé vdově, která dala do chrámové pokladny poslední dva měďáky. Dávám ze svého přebytku. Nicméně největší úctu by měli mít ti, kdo dávají ze svého nedostatku. Mám obrovský respekt ke všem dárcům, kteří podporují festival. Stejně tak mám obrovskou úctu ke všem, pro které je třeba koupě vstupenky citelným výdajem, ale dorazí. Zvláště letos. Na nich stojí národní kultura.“

Zmínil jste národ, slovo v poslední době hodně exponované. I proto je řada aktivit, které podporujete, zaměřena na Antonína Dvořáka, tedy skladatele hodně čerpajícího z národní tradice?

„Určité to souvisí. Ale je to složitější. Dvořák je fascinující postava nejen v rozměru české kultury, ale světově. Je skutečně málo osobností, které tak skloubily silné vlastenectví a národní cit s takovým až světoobčanstvím. Na svou dobu Dvořák strávil obrovské množství času v zahraničí. Nejde jen o jeho americké angažmá, ale on byl tuším devětkrát v Anglii, kde strávil dohromady dlouhé a dlouhé měsíce, měl turné v Rusku a tak dále. Asi bychom mohli říct, že byl světoběžník. A přesto když Václav Talich hledal slova, jak by popsal Dvořákovu šestou symfonii, tak o ní řekl, že je to dílo naplněné tepem krve české země. Jiný příklad. V Německu se Dvořák prosadil ponejprve Moravskými dvojzpěvy, dílem mimořádně národním. To všechno dohromady je strašně silné dědictví.“

Takže proto Dvořákova Praha?

„Ano. Proto jsem již před docela dlouhými lety hledal cestu, jak podpořit Dvořákův odkaz, a nalezl ji prostřednictvím Akademie klasické hudby ve festivalu a v Ceně Antonína Dvořáka.“

Nicméně Akademie v posledních letech hodně rozprostřela svoje aktivity do oblastí, které už asi s Dvořákem tolik nesouvisejí, že?

„Nesouvisejí? Já bych řekl naopak. Festival je výkladní skříň. Ale Concertino Praga, orchestr mladých, stipendia a mistrovské kurzy pro začínající muzikanty, to by se zřejmě Dvořákovi líbilo více než festival na jeho počest. Když vedl pražskou konzervatoř, tak právě stipendia byla něčím, za co usilovně bojoval. To samé, když byl v Americe. Dvořák byl skutečně a bez jakékoliv ironie neobyčejně hodný člověk. Byl hluboce věřící, možná i tím je mi tak lidsky blízký. Ostatně občas mu to dělalo život složitější.“

Například?

„Dvořák třeba absolutně nechápal rasové dělení. Pro něj si naprosto automaticky byli všichni lidé před Bohem rovni. Takže i v liberálním New Yorku dané doby vyvolával pozdvižení, když se svým oblíbeným afroamerickým žákem H. T. Burleighem vášnivě diskutoval na procházkách nebo ho s sebou bral na oběd. Zdeněk Mahler v jednom rozhlasovém pořadu tvrdí, že když Dvořákovi kdosi v Americe vysvětloval, proč je bílá rasa nadřazená jiným, dostalo se mu odpovědi: Ale ho…! Ta jeho úžasná přímočarost a naprostá upřímnost je něco, z čeho bychom měli čerpat.“

Jak vidíte budoucnost české kultury, která určitě dostala různými omezeními kolem koronaviru těžkou ránu?

„Kulturu virus nezabije. Ale může v ní napáchat nedozírné škody. Právě nyní potřebuje umění, umělci a kultura nejvíce podržet, podpořit. Proto jsem rád, že vedení festivalu pro letošní rok udrželo dramaturgický plán, ale vyhlásilo heslo Češi hrají (nejen) Čechům. Je to samozřejmě na jedné straně praktické, protože by do poslední chvíle nebylo jasné, zda by umělci z té nebo oné země mohli vůbec přijet. Ale především považuji za užitečné, když dáme českým interpretům podstatně větší prostor než obvykle. Oni potřebují hrát, potřebují vystupovat před živými lidmi. Proto doufám, že se nebudou čeští posluchači bát a přijdou. Vím, že pořadatelský tým festivalu pro ně vytvoří maximálně bezpečné prostředí.“

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám