Článek
Jste skvělý kytarista a nabízí se, abyste na festivalu zahrál. To ale letos není v plánu. Podle čeho se rozhodujete, jestli na Bohemia Jazz Festu vystoupíte?
Hraji jen tehdy, když už není jiná možnost, pokud někdo nedorazí, anebo už nemáme žádné peníze a potřebujeme, aby někdo zahrál. Případně je to tak, že přijede nějaká kapela, kterou dobře znám, a chce, abych si s ní zahrál.
Obvykle ale na Bohemia Jazz Festu nehraji, ani sám, ani se svou kapelou. Vystupoval jsem jen na tom prvním, se skupinou sestavenou z muzikantů ze všech koutů světa. Organizace festivalu je jiná práce než hraní. Když koncertuji, má mysl je někde jinde, než když festival organizuji.
Na pódiích se tedy objevujete jen jako moderátor?
Ano. Je to role, které jsem se ujal, aniž bych tušil, že se do ní postupem času dostanu víc a víc. Moderoval jsem totiž už například televizní pořad pro ČT art.
Bylo náročné vrátit se po dvou letech, kdy se festival konal v okleštěné podobě, k normálu, tedy koncertům na náměstích?
Každý rok říkám, že organizace festivalu je náročná, a je to pravda. Letos to ale bylo mnohem náročnější. V únoru, kdy začala válka na Ukrajině, jsem si řekl, že Bohemia Jazz Fest bude oslavou Evropské unie. Jeho motto je: Jsme si blíž, než si myslíme.
Chci tím říct, že Evropská unie pro nás není dobrá jenom ekonomicky, ale její státy jsou si nesmírně blízké i kulturně. Jistě, Francouzi válčili se Španěly, Angličani s Francouzi, my s Němci, nicméně po všech bojích jsme si kulturně velmi blízko. Je úžasné, že Česká republika je v Evropské unii. A jestli o tom před letošním únorem ještě někdo pochyboval, doufám, že nyní už nepochybuje nikdo.
Když teď projíždím republikou, vidím obrovské billboardy, na kterých je fotka jednoho politika, který říká, že jeho strana je proti válce a že kdyby vládl, bylo by ještě líp. Neznám jediného člověka, který by nebyl proti válce. Ten politik totiž podle mě říká, že je v pořádku, aby tady zase byli Rusové a měli tanky někde v brdských lesích. Ale to v pořádku není.
Jazz je to, co se děje v přítomném okamžiku. A se životem je to stejné. Pokud někdo žije v minulosti, je to nostalgie, kterou by se neměl tolik zabývat. A jestli nám někdo slibuje, že bude lépe někdy v budoucnu, neměli bychom se tím zabývat také. Člověk by měl žít v tom, v čem je, a čas na Bohemia Jazz Festu je na to úplně nejlepší.
Odrazí se onen evropský aspekt festivalu také v programu?
Ano. Pozvali jsme kapely a umělce z Francie, Itálie, Polska, Německa, ze Slovenska. Všechny jsem chtěl na festivalu v minulosti mít, ale u většiny z nich to nevyšlo. Pochopitelně přijedou i dvě kapely ze Spojených států, země, která je pro Evropu velmi důležitá. Nemyslím jen jazzově, v Americe to přece všechno začalo, ale i kulturně a demokratickým smýšlením. Zahrají i čeští muzikanti.
Oslovil jste i jazzmany z Ukrajiny?
Byli jsme ve spojení s ukrajinskou ambasádou a jednali o tom. Situace je bohužel taková, že nikdo neví, co bude a co bude možné udělat. V programu byla polsko-ukrajinská kapela Dagadana, která hraje ethno-jazz. Na festivalu byla už v roce 2014.
Ve středu jsem ale dostal informaci, že z technických důvodů nedorazí. Na prvním koncertu v Praze a Liberci ji nahradí česká legenda Michal Gera a jeho Quartet, na posledním v Brně místo ní vystoupí výborný Martin Brunner se svým úplně novým projektem.
Mimochodem, v době, kdy jsem dostal zprávu, že Dagadana nedorazí, přišla rovněž informace, že na první koncert v Praze přijede natáčet německo-francouzská televize Arte. Mám z toho radost, je to poprvé, co o Bohemia JazzFest bude dělat reportáž.
Do seznamu měst, v nichž se festival zastaví, přibyla Hluboká nad Vltavou. Proč?
Je to krásné a kulturní město. Koncert jsme tam udělali už loni, ale jeho kapacita byla omezená, hrálo se v covidovém režimu. Letos se tam vrátíme, abychom uspořádali večer v duchu našeho festivalu, tedy na náměstí.
Na která vystoupení se vy sám těšíte?
Na všechna, protože všichni, kteří na festivalu budou hrát, jsou výborní. Vy po mně ale určitě chcete nějaké konkrétní jméno. Speciálně bych tedy upozornil na pondělní pražské Staroměstské náměstí, kde s triem vystoupí jeden z nejlepších nových kytaristů, Američan Julian Lage. Dostane od nás Bohemia Jazz Award.
Poslední den v Brně zahraje úplně nakonec americká jazzová legenda Steve Coleman s Five Elements. Ty také stojí za to vidět. Obecně není jediný důvod na festival nejít. Všichni účinkující jsou úžasní.
Máte během festivalu čas si s muzikanty, z nichž většina jsou vaši přátelé, posedět a pohovořit?
Život na jazzové scéně je takový, že se všichni známe, ale nemáme čas se scházet, protože všichni cestujeme po celém světě. Festival je tedy skutečně místo, které dává čas na to si posedět a dát si k tomu třeba skleničku vína. Někteří muzikanti nakonec skončí u nás na chalupě v jižních Čechách. A tam je to nejlepší.
Může se vám hodit na Zboží.cz: